The Captive

Podľa mňa celkom vydarený thriller. Spočiatku mi to trochu pripomínalo atmosféru 3096 Tage (príbeh Nataschi Kampusch), no potom to nabralo inší vývoj - teda nielen z pohľadu unesenej, ale aj z pohľadu tých, ktorí ju neprestali nikdy hľadať a veriť, že ju ešte niekedy uvidia. Aj keď niektoré veci naozaj trochu postrádali logiku a tie zlomy v deji boli občas dosť neprirodzené, film ako celok ma bavil. Malo to dobrý spád, nechýbalo tomu ani napätie a dokonca aj postavy celkom vhodne vybraté, aj keď občas mi prišli niektorí vážne takí pasívni (napr. Cassandrina matka). (24.10.2014)

Opravdu chladný thriller. Po Zmizení je tu další podobný srdcervoucí příběh. Ztráta potomka je vážná záležitost, a je jasné, že to diváka dostane. Ale tady se mi líbilo, že se netlačilo zas tak na pilu, a byly tam i jiné dějové linie. Takže veškerá koncentrace nebyla jen na dívenku v multifunkční místnosti. Celý průběh a vyvrcholení bylo celkem očekávané. Ale jsem rád za happyend. Po herecké stránce žádné výtky, scénář si myslím obstojný. Tak mi nic asi nebrání dát tomuto dílu už slušných 70%. (25.10.2014)

Krásně tady můžeme porovnat práci Egoyana a Denise Villeneueva. Nedotažený scénář, který nabízí sice spoustu zajímavých scén a dialogových pasáží, ale prapodivně přeskakuje v časových rovinách a neumožňuje divákovi improvizovat a domýšlet, ani však listovat v bujarém obsahu, jelikož je nepřehledný. A bohužel zároveň není ani z poloviny tak atmosferický (chybí práce s kamerou, hudbou, nasvícením) jako Zmizení, což je element, který tvořil v o rok starším počinu 50 procent úspěchu. Celkově vzato tedy Captive o třídu horší, stále však slušná filmařina. Nejvíc potěší opět expresivní Reynolds, který se do těhle rolí prostě umí položit. (04.10.2015)

Já jsem tušila, že to nebudu mít s Atomem jednoduché. Kdepak Sladké zítřky a nebo Feliciina cesta, tam jsem neměla problém, ale tady jsem silně rozpolcená a nevím, kam mám The Captive zařadit. Možná, že kdyby se tolik nesnažil tvářit tajemně, zajímavě, originálně až experimentálně a kde na začátku vím zhruba tolik, co na konci, tak by to prospělo oběma stranám. Divákovi jako jsem já, rozhodně. V prolínání časových rovin jsem se po půlhodině zorientovala, ale horší to už bylo se scénářem, z kterého se podle mě dal vykřesat daleko větší trhák. Takhle jsem měla pocit, že tam snad není jediného normálního tvora, protože jsem se nemohla zbavit dojmu, že se všichni pohybují v jakési pro mě nepochopitelné dimenzi. Ještě tak otec Matt působil přijatelně, kterého hrál ostřílený Ryan Reynolds, ale když jsem viděla interiér jeho auta, tak jsem taky chvíli zaváhala. Co se tvůrcům povedlo maximálně dobře, byl výběr osoby, která trávila čas s Cass. Tak slizký a odporný typ člověka od prvního pohledu jsem dlouho neviděla. Tam jsem neměla jediný problém zaujmout jasné stanovisko. Zkrátka celý Atom Egoyan, ale já tentokrát konstatuji, že to bylo velké zklamání. (06.11.2014)

Film, který zmrazil Niagarské vodopády. Zbytečně vypravěčsky překombinované, zakleté v pomateném pendlování mezi minulostí a současností. A kdo ví, jestli tam náhodou nebyly i flashforwardy! Prostě jen další mdlý thriller, ve kterém k sobě padouch láká hlavního hrdinu skrze cestičku z vánočních stromků: cože? Nevěřil jsem tomu slovo. (12.12.2016)