Spálené stodoly

Spálené stodoly, to je především souboj dvou herců. Pardon, vlastně jednoho herce a herečky, abych byl zcela přesný. A i když je Delon rozhodně mnohem známější a to skoro po celém světě, Simone v tomhle filmu podává rozhodně lepší výkon. Jako matka a zároveň hlava rodiny, působí jako lvice střežící své mladé a rozhodně Alana sportovní terminologií přehrává. Co na tom, že příběh a samotný konec trošku vyzní naprázdno, tyhle dvě hvězdy mně to ostatní vynahradily opravdu bohatě. (09.11.2014)

Tento film jsem si musel pustit třikrát v hodně velkém časovém rozpětí, abych ho byl schopen dokoukat, ohodnotit. A hlavně příjít mu na chuť. Nevím, proč se mi to tehdy nelíbilo. Ten film má své velké kouzlo. Určitě na něho hned zítra nezapomenu. Kdo je vrahem mě postupně upřímně přestalo zajímat. Anebo jsem na to ani nějak nemyslel. Byl jsem jenom přesvědčen, že nikdo z Rosiny rodinny a ze Spálených stodol vůbec to nebyl. Hlavním bodem, je zde hlavně scénář s výborně napsanými charaktery a psychologií hlavních postav. A Chapot (který nebyl jinak moc známy) nenapsal jenom zajímavý scénář. Hlavně projevil velký cit v obsazení Signoret, protože tahle herečka je naprosto nedoceněný poklad. Za ni prostě hraje už jenom ta její pozoruhodná vizáž, ze které jde už samo o sobě hrozný respekt. Dík jí patří, i za to že navrhla do role soudce Delona. V takovéto poloze ho moc neznáme (navíc s dabingem Cupáka, kdo to kdy viděl.) Ale jeho soudde je naprosto úžasné zahraný. Delon mě opět posadil na zadek. Škoda, že neměl se Signoret více delších samostatných scének. Jejich doplňovaní (a to nejenom herecké, ale i ve filmové mezi postavami) bylo přímo geniální. Nebo spíše souznění. Ale předvedli se i další herci. Bouise anebo vždy dobrý Crachet. Závěrečná scéna ve mě skoro donutila dát plnou palbu. Ale na tu asi ještě není. Nicméně, jak Delon odešel a do toho se rozehrála hudba, měl jsem na krajíčku. A přitom to nebylo nic smutného. Nebo bylo? Každopádně to byl nádherný konec. Občas se našli, i horší místa. Ale těch moc nebylo. Jinak ještě musím vyzdvihnout dabing. Cupák je naprosto přesný, co se týče Delonova originálního projevu. Do této netypické postavy sedl jak zadek na židli. (11.06.2017)

Vesnické drama na pozadí detektivky. Spálené stodoly jsou horský statek, podle výměry a výnosu mléka (viz film) na naše poměry z těch větších. Jeho "předsedkyní" a majitelkou je Rosa (příjmení se nedozvídáme). Přestože jej nevede železnou rukou, její "dělejte si co chcete" však implicitně znamená: "Když neuděláte to, co říkám, tak buď selžete nebo vás bude trápit špatné svědomí. Beze mě nejste nic." Do života v zaběhnutých kolejí infiltruje náhle vražda, která jednotilvé vztahy vyhrocuje. Toho si všímá i vyšetřující soudce Larcher, který se po dobu pobytu na statku a v nedalekém městečku, dostává do Rosina vlivu, skoro až jako rodinný příslušník. Konec příběhu je otevřený na všechny strany: Dokáže Rosa opět stmelit rozvácenou rodinu? Udrží statek? A je vůbec kladnou postavou? - Freudova vzpoura synů zde není namířena proti otci, jak je to obvyké, ale proti matce, která ho zastupuje (otec, zde patří spíš mezi syny). (10.11.2014)

Chladné a není to tím sněhem, triviální a je to tím příběhem (i když o něj tu moc nejde, spíše o nalívání čistého vína a taky červeného a skotské). Nu což, alespoň pro jednou nechal Delon bačkory nenatažené a ještě dostal pár švýcarských franků na kafe.. A mimochodem, poslouchat Jarreho hudbu ze Spálených stodol v uzavřené místností, byl by asi tak po hodině šroubovák zapíchnutý do vlastního čelního laloku jediným možným východiskem.. (10.11.2014)

Dobrá francouzská kriminálka, která zaujme prostředím, v němž se odehrává. Zasněžené hory působí chladně a lidé v nich střídavě přívětivě a rovněž chladně. Alain Delon se pouští do vyšetřování vraždy a poznává tamní zvyky a vztahy mezi obyvateli tvrdého koutu Francie. Snímku nelze upřít atmosféra a za pochvalu stojí jak klasická hudba 70. let, tak netradiční závěr. (28.08.2014)