Spálené stodoly

Áno, je to kvalitná psychologická dráma so skvele napísanými postavami a je nepochybne hereckým koncertom Simone Signoret, ktorá tak trochu zatieňuje zámerne utlmeného Delona. Lenže ja mu nejak toho sudcu neverím, on je predsa srdcom aj dušou policajt s trochu rebelskými praktikami. V Spálených stodolách je skutočne za suchára, ktorý sa prispôsobuje dospelému vážnemu štýlu rozprávania. Najmä netreba očakávať krimi a napínavé vyšetrovanie, ústredný zločin je tu katalyzátorom k vypusteniu potlačených emócií vnútri každej postavy a my tak sledujeme niečo v zmysle "konečne sme si povedali, čo sme potrebovali". Záverečná pointa je kvázi prekvapivá, ale vzhľadom na predchádzajúci dej nepodstatná. Čo bol ale zase zámer a správny. Objektívne viac za štyri, ale filmy sú hlavne o subjektivite ich vnímania. Nie všetko inteligentné vás musí osloviť. (07.05.2014)

Hudbu k filmu zkomponoval lyonský rodák Jean Michel Jarré, pro kterého to byla první filmová zkušenost a těch několik experimentálních elektro motivů působí přinejmenším zvláštně a tak trochu nadčasově. Pro zajímavost uvedu, že exmanželkou J. M. Jarrého je Charlotte Rampling (syn David) a současnou manželkou Anne Parillaud, což jsou známé herečky. Jinak v roli nešťastné Monique na sebe poprvé výrazně upozornila Miou-Miou. (23.03.2006)

Možná jsem už trochu zhýčkaná současnou kinematografií a je to velká škoda, protože sledovat Simone Signoret v roli Rózy je přímo požitek. Ztvárňuje zde silnou a autoritativní ženu a to se ne všem v jejím nejbližším okolí líbí. Není divu, že na ní zaměřil svou pozornost i vyšetřující soudce Larcher v podání Alaina Delona. A tak se postupně pod velkým tlakem vynořují na povrch i skutečné charaktery Róziných dětí. Velmi dobré drama s výbornými herci a až na to závěrečné rozuzlení to byl na svou dobu určitě skvělý zážitek. (24.07.2013)

Francúzke krimi s tradične dobrým Delon. Je tu však ešte S. Signoret ako hlava rodiny vidieckeho sídla a tá bola dokonca zaujímavejšia ako Delon. V jej očiach je niečo silné a zvláštne a jedna z postáv vo filme to výstižne pomenovala, že vyzerá ako postava z románu. Zaujímavé prostredie francúzkeho vidieka trochu oživuje dej , ale nebyť S. Signoret , ktorá ma dotlačila k štvrtej hviezde, tak to vidím na priemer. 70%. (23.11.2014)

Vesnické drama na pozadí detektivky. Spálené stodoly jsou horský statek, podle výměry a výnosu mléka (viz film) na naše poměry z těch větších. Jeho "předsedkyní" a majitelkou je Rosa (příjmení se nedozvídáme). Přestože jej nevede železnou rukou, její "dělejte si co chcete" však implicitně znamená: "Když neuděláte to, co říkám, tak buď selžete nebo vás bude trápit špatné svědomí. Beze mě nejste nic." Do života v zaběhnutých kolejí infiltruje náhle vražda, která jednotilvé vztahy vyhrocuje. Toho si všímá i vyšetřující soudce Larcher, který se po dobu pobytu na statku a v nedalekém městečku, dostává do Rosina vlivu, skoro až jako rodinný příslušník. Konec příběhu je otevřený na všechny strany: Dokáže Rosa opět stmelit rozvácenou rodinu? Udrží statek? A je vůbec kladnou postavou? - Freudova vzpoura synů zde není namířena proti otci, jak je to obvyké, ale proti matce, která ho zastupuje (otec, zde patří spíš mezi syny). (10.11.2014)