Režie:
Georges LautnerScénář:
Michel AudiardKamera:
Henri DecaëHudba:
Philippe SardeHrají:
Alain Delon, Ornella Muti, Stéphane Audran, Mireille Darc, Maurice Ronet, Michel Aumont, Jean Bouise, Daniel Ceccaldi, Julien Guiomar, Klaus Kinski (více)Obsahy(1)
Je nad ránem, Paříž se za chvíli začne probouzet. Když u Xaviera náhle zazvoní jeho nejbližší přítel Philippe, ještě netuší, že pro něj začíná nejdelší den jeho života, ve kterém mu splynou další noci a dni. Na vlastní kůži pocítí, co znamená, když se nejvlivnější síly ve státě bojí prozrazení korupce a své okolí „čistí“ tím nejjistějším způsobem. I jeho přítel Philippe Dubay se zapletl do této hry a žádá Xaviera, aby mu poskytl alibi. Netuší, že jeho život se může počítat na hodiny. Policie i všichni ti, o kterých říká záhadný předseda správní rady jakýchsi tajných fondů Tomsky (Klaus Kinski), že to jsou anonymní zájmové a nátlakové skupiny bez tváře, chtějí po Xavierovi dokumenty o korupci a zneužívání státních funkcí. Jde jim totiž o všechno, peníze, moc, postavení a v neposlední řadě i o pověst tolik potřebnou k výkonu nejvyšších politických funkcí. Řada lidí zaplatí za tyto usvědčující listiny cenou nejvyšší a Xavier si je dobře vědom toho, že vydání dokumentů by mu život nezachránilo. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (126)
Kvůli otřesnému českému dabingu jsem nejdřív dala **, po zhlédnutí v původním znění zvyšuju na 4. Vedle Delona tu hraje třeba Maurice Ronet (a daří se mu hrát i přes mejkap, díky němuž vypadá jako by utekl z výlohy), Jean Bouise (samozřejmě s knírem) nebo Julien Guiomar (překvapivě v záporné roli). Květinou v klopě hlavního hrdiny je Ornella Muti a třešničkou na dortu kluzký týpek Klaus Kinski. Zápletka je trochu překombinovaná, ale pokud se člověk nebude za každou cenu snažit pochopit všechna ta „kdo s kým a kdo s kým ne“ (v politice), bude se dobře bavit. Dojde i na pár překvapivých zvratů, zručně natočených akčních scén a jednu pěknou honičku v náklaďácích. A rozuzlení příjemně překvapí. Jen ten závěrečný monolog s Eiffelkou v pozadí a nadbytečnou postavu Mireille Darc si mohli tvůrci nechat od cesty. ()
Alibi, kterým vkročil do jámy lvové. Natahovaná chapadla, která se až příliš zamotala. Na srázu falza pravdy. Dominový efekt smrti. Kompromitující dokumenty jako horké zboží. Konzumenti prospěchářství, kandidáti bez skrupulí na černé listině. Vysoká hra ligy mocipánů, která se vymkla z rukou. Prozřetelný Alain Delon jako soukromý detektiv pátrající na vlastní pěst, drží v šachu supy, kteří krouží nad kořistí, kteří se zdaleka nebojí ušpinit si ruce pro vlastní zájmy, svou neotřesitelnou pověst. Bezejmenná tvář vraha hrajícího si svou malou domů. Otevřená vrátka nebo konečná v pozadí pokoje s vyhlídkou na Eiffelovku? ()
"Nezavěšuj! Když budou střílet, prostřu jen pro sebe." Musí být příjemné pohybovat se mezi takovými krásnými ženami, jako je praktická Françoise či bystrá Valérie. Xavier si to však evidentně neužil. Já tedy ano, ale já jsem na rozdíl od něj nemusel hbitě kličkovat mezi poletujícími auty, kulkami, mrtvolami a thiopentalem sodným. Xavier Maréchal svou partii přesto zahrál velmi slušně a já tímto žádám všechny, kterým se nějakým řízením osudu dostal do rukou Mrázkův deník či cosi podobného, aby naše milované a nezkorumpovatelné politiky poslali nejkratší cestou do tepláků. ()
Po letech jsem se znovu podíval a zvedám hodnocení o jednu hvězdu. Ne žy by tohle politdrama s kriminálním podtextem bylo až taková bomba, ale protože je neuvěřitelně nadčasové. Když vidím, jak se v naší vlasti vesele krade, lže a podvádí (za posledních dvacet pět let jsme dali světu jen jedno ostudné slovo - tunelling), pak se tenhle příběh může odhrávat klidně tady a teď (ne že by to bylo za komoušů lepší, ale přeci jen se čekalo, že to bude lepší po nich....i když oni jsou u moci stejně pořád, jen si říkají jinak). Delon si mé sympatie nezískal, vše ale vyvážil skvělý Cupákův dabing a nádherná O.Mutiová (ano, Darcová bývala také kočka, ale zde ji Ornella bez problémů zastínila, a to se ani nesvlékla). Film mne kupodivu vůbec nenudil...ps. ten saxofon mě fakt dostával... ()
Příliš zdlouhavý snímek, který má několik napínavých pasáží, jež diváka vytrhnou z neustálého mluvení - místy až nudného. Nejzajímavější scény byly ty, kde se objevovala po boku Delona hezká Ornella Muti (čekal jsem, že podobně jako i v jiných filmech s Alainem, tak i zde ona podlehne jeho šarmu a zažijí nějaké postelové dobrodružství). Smrt darebáka mě tedy příliš nezaujala svým nápadem, ale spíše herci a některými akčnějšími scénami (sledovačky, osobní auto mezi dvěma nákladními, "návštěva" v bytě Christiny,...). Přes všechny klady se ale nedostanu na vyšší hodnocení než 3*. ()
Galerie (39)
Zajímavosti (10)
- Alain Delon (Xavier) se rozhodl vrátit ke svému oblíbenému žánru, kriminálnímu thrilleru. Za tímto účelem opět povolal režiséra Georgese Lautnera, který mu poskytl epizodní role ve filmech Byl jednou jeden policajt (1971), ale především ve filmu Ledová ňadra (1974), který herec rovněž produkoval a s nímž se mu dobře spolupracovalo. Režisér však byl blokován smlouvou na film s Louisem de Funèsem, kterou musel dodržet. Když se o tom Delon dozvěděl, pomohl Lautnerovi ze situace a poslal mu právníka, aby smlouvu zrušil. (classic)
- Hlavní hudební motiv filmu, jehož autorem je Philippe Sarde, je velmi podobný hudbě z jiného filmu Georgese Lautnera Všechno uvidíme (1976), na kterém se rovněž podílel Sarde. Na saxofon hraje Stan Getz. (classic)
- Natáčení se ukázalo jako poměrně obtížné: Ornella Muti (Valérie) neuměla francouzsky; první kameraman Maurice Fellous uprostřed natáčení projekt opustil a musel ho nahradit Henri Decaë; Klaus Kinski (Nicolas) nebyl k dispozici ve správném termínu, takže jeho scény byly natočeny ještě před dokončením scénáře. (classic)
Reklama