Melodie podzemí

Henri Verneuil natočil v 60. letech rozhodně zajímavější a zdařilejší filmy, než jakým je tahle krimi-gangsterka nebo-li heist movie, mj. politickou konverzační inscenaci Prezident s Jeanem Gabinem, výpravné absurdní drama na pozadí druhé světové války 25. hodina s Anthony Quinnem nebo poetickou tragikomedii o alkoholismu Opice v zimě ve dvojici s Gabinem a Belmondem. Tyto filmy se doposud v televizi u nás neobjevily, zatímco Melodie podzemí šla za poslední roky na ČT2 několikrát v barevné verzi s dabingem a naposledy na ČT art uvedli již pro změnu i nezkrácenou (o 15 minut delší) režisérskou verzi v černobílém provedení v originálním zněním s titulky. Proč ne, každá možnost vidět starší francouzský film v kvalitní kopii v originálním zněním se cení, ale výběr zrovna tohoto filmu od Verneuila pro cyklus ČT Kino Art příliš nechápu... připadá mi to jakoby zahraniční distributor zase z tuzemských filmů odignoroval Petrolejové lampy i Spalovače mrtvol a místo toho z tvorby Juraja Herze nabídl tuctovou Holku na zabití. :o) Ale teď už konečně k filmu: Henri Verneuil se svým tehdejším dvorním kameramanem Louisem Pagem mi byli předem zárukou, že půjde o řemeselně vynikající film, obsazení obou slavnou herců ze dvou odlišných generací mě ujistilo, že můžu očekávat kvalitní podívanou i po herecké stránce. A bylo tomu skutečně tak, byť Gabin s Delonem tady předvedli spíše průměrný standard a vyladěná atmosféra s černobílou kamerou mi nedokázala úplně vylepšit můj průměrný dojem z filmu. Závěr s penězi v bazénu mi asi ještě zůstane nějakou tu dobu v paměti, dnes si ještě vybavím několik dalších scén, které upoutaly mou pozornost víc než jiné (například nečekané překvapení s fotkou v novinách po loupeži)... jinak je to ten typ filmu, který mi velkou částí svého dění asi brzy začne splývat s jinými kousky stejného subžánru, v rámci něhož pro mě Melodie podzemí ničím nevyčnívá. A ještě ve svém tuctovém příběhu plyne dost pomaly. 60% (23.11.2020)

Pohodové herectví, nadhled a velká Audiardova dialogově-scénáristická práce, důstojně gradující mainstreamová filmová hudba, širokoúhlá kamera pozdního Louise Pagea plus Verneuilovo neexhibující vyprávění v hezkém tempu. Možná stylová inspirace pro Zítra vstanu a opařím se čajem učenlivého Macourka, scény ve výtahové šachtě a u bazénu i pro další filmaře. Hvězdičky za vystižení žánru osobitým jazykem s učebnicovým závěrem se zásadním hudebním vkladem. Celkově 3-4* (30.11.2013)

Melodie podzemí je zkrátka delikatesa. Zvláště dnes, již s odstupem mnoha let je to film skutečně pro fajnšmekra, skutečného fanouška francouzského filmu. Celý film se nese na takové zvláštní ojedinělé vlně vyprávění. S ničím podobným jsem se u jiného filmu nesetkal. Gabin naprosto cool a Delon? To je tady prostě frajer se vším všudy. Samotná legendární loupež je jedna krásná ukázka toho, jak vůbec nádherně artově se dá právě tato, přitom jednoduchá loupež, natočit. Hudba, spojená zde s prostředím luxusních hotelů na francouzské riviéře, je jedním slovem dokonalá.Melodie podzemí skutečně není nadnesený název, platí zde doslovně. V hlavě mi utkvěly názvy těchto luxusních hotelů. Možná i právě díky tomu, že vyšly z úst Jeana Gabina. Byl to hotel Majestic a pension Marley. Film jako takový má sice naprosto jednoduchou kostru, ale je natočen takovým způsobem, že má přesto i dnes výpovědní hodnotu o své době a také o prostředí, ve kterém se odehrával. Jeho samotný závěr je naprosto grandiozní. Je to možná obrovský paradox vůči době, kdy byl film natočen, ale právě on je důkazem toho, že už i tehdy se točily filmy, které svými výrazovými prostředky dokázaly zastínit svůj obsah, avšak naprosto mistrným způsobem. Myslím si, že v některých ohledech tento film není dodnes ve svém žánru překonán. Je jedním slovem kouzelný. Diváku nabízí velmi zvláštní filmový zážitek. (13.12.2011)

"Tvůj díl dám bokem. Dám ti ho za tejden, když to vyjde. Nebo za 20 let, když to nevyjde." Je to smutný, ale filmy o fikaným vyloupení bank, casin či trezorů CIA prostě stárnou. Mají atmosféru, ale stárnou. Jsou prostě pomalý a k úspěchu stačí štípačky se samopalem. To byly krásný doby. Nikde žádná kamera, čidlo ani zařízení k rozpoznání sítnice. To se to kradlo. Ale zpět k filmu. To plánování mě bavilo. A taky postřehy, že z osobní iniciativy vždycky kouká lapák. Ovšem samotná akce mě na zadek neposadila. Nicméně konec byl originální. Ani nevím, jestli dobrej nebo špatnej, ale rozhodně originální. (29.11.2021)

Z Melodie podzemí se sice linou libozvučné žánrové tóny, ale přeci jen od takových pánů muzikantů jako Gabin či Delon pod taktovkou dirigenta Verneuilova talentu by posluchač mohl skoro až dojít k závěru, že místo očekávané prvotřídní symfonie se tu hraje až příliš obyčejná vesnická odrhovačka, kde nic netvrdí muziku. (18.05.2008)