Melodie podzemí

Bez mučení přiznávám, pro tyhle " staré poctivé krimi " mám odjakživa slabost. Základem je chytrý scénář, podpořen Verneuilovou pomalu plynoucí ( tak jak to mám rád ) režií, která nikam nespěchá a nechává dostatečný manévrovací prostor hercům a když se k tomu manévrování jako návdavkem sejdou dva velikáni -charismatický Jean Gabin ( který by snad ani nemusel mluvit, člověku plně postačí sledovat ten jeho všeříkající výraz ) a mladičký Alain Delon je o zábavu postaráno. Jako třešínka na dortu jeden z nejlepších závěrů snímku, co se ( nejen ) krimi žánru týče. To ale již dostatečně ( jak právě pozoruji ) popsal uživatel Pohrobek, tak pouze za sebe dodám...AMEN! p.s. zmínil jsem působivý hudební doprovod Michela Magneho, stejně jako černobílou kameru Louise Pageho?, že NE!.....tak to právě dělám :o) (26.07.2010)

Cannes není pro gangstery o nic menším lákadlem než pro filmaře, to je všem moc dobře známo. Na canneský festival svého času umístil Brian De Palma děj svého akčního filmu Femme Fatale, snad inspirován Henri Verneuilem, který přesně o čtyřicet let před ním vylíčil vyloupení tamní herny právě ve své Melodii podzemí jemné napínavé a elegantní kriminálce, s komediálními prvky, navíc skvěle obsazené a zahrané. Po letech moc příjemný zážitek. (21.05.2008)

Ešte za "komančov" ako malý smrkáč si pamätám, ako na mňa film zapôsobil a často mi v dospelosti hlavou preletel ten záver s peniazmi v bazéne. Ten je nezabudnuteľný a okrem plávajúcich peňazí som si pamätal Delona. Dlho som nevedel o aký film presne ide, názov som si samozrejme nepamätal, ale utešoval som sa, že na neho skôr či neskôr natrafím. ČT2 nedávno vysielala jeden film s Delonom za druhým, až prišlo na tento a urobil mi radosť. Hovoril som si, že 30 rokov nosím ten záver v hlave, aby som si ho po tak dlhej dobe opäť pripomenul. Bol som spokojný vtedy a som aj dnes. Prvá polovica má pár chýb, ale záver je tak úžasný, že 4 hviezdy musím dať. 80%. (26.12.2014)

Elegantná zlodejčina so všetkým, čo k tejto žánrovke patrí (t.j. klasické schéma predstavenie hrdinov, zháňanie partnerov, príprava akcie, realizácia, zkomplikovanie a stačí - záver býva už podľa konkrétneho režiséra). Tento film to ponúka v typickom dávkovaní a mal som pocit, že sledujem ďalšiu poctivú snímku ala Score či Ocean´s 11. Až nato, že čiernobiela dávala tomu väčší noir šmrnc, jazzová atmosféra k tomu skvele pasovala, ústredná dvojka bola kvalitne zohraná (ďaľšia charizmaticky nonšalantná buldočia kreácia Jeana Gabina a Delonov mladícky šarmantný prejav) a grandiózne finále. A najväčší podiel na mojich cca.85% má práve to finále. Do záverečnej scény som bol zato, že sledujem slušnú ľahko nadpriemernú klasiku, ale po finálnej desaťminútovke, ktorá je jedným z vrcholov zlodejského žánru (atmosféra a napätie sa tu dávkujú s takou gradáciou až mi to pripomenulo Morriconeho westernové závery), konštatujem, že toto je jedna z najlepších vykrádačiek akú som doposiaľ videl. (24.06.2005)

Tak hned na začátku mne zklamal dabing u Gabina. Zato Lakomý jako Delon neměl chybu, ale Ladíčka znám z divadla, je to brněnský patriot, není třeba dál komentovat. Gabin i Delon oba ještě mladí, ale o deset let později ve Dvou mužích ve městě byli ještě lepší. Hned na začátku ve vlaku a už jsem se smála – jeden z cestujících se chlubí plavbou do Řecka. Na splátky. A Gabin si říká:“Dovolená na úvěr, to je něco nového.“ Dnes? Manželce by stačilo 24 milionů starých franků na hotýlek nebo penzion na Riviéře, Gabin myslí v řádu miliardy. A když ukazuje komplicům mapu „Jak vypadají místa, kam nás volá povinnost“ - pěkný eufemismus pro loupež. Klasika o vykradení kasina má skvělé momenty. Hlavně když Gabin poučuje Delona. „Žádný velký divení, nerozplývej se nad krásou moře, bylo tam vždycky.“ Také jedna chyba v překladu, Delon tanečnici nadává „takových plunder jako ty“, ale patřilo flunder. Plundra je druh buchty J Jinak Delon zůstal věrný pověsti a předvedl se šplhající, skákající, na laně – radost se podívat. Dokonce měl potom i patřičně zmačkaný a umazaný oblek. Dnešním hrdinům se občas nepohne ani vlas na napomádované hlavě. Akce v kasinu dnešníma očima už legrační, žádné mobily, vysílačky, laserové či jiné zbraně. Jen blikání světly. A poctivé elegantní černé rukavice, žádný chirurgický latex. Gabin dokonce jen se šátkem přes ústa, nesnáším ve filmu punčochy přes hlavu. Vadila mi břeskná hudba, moc trubek, ale byla dobová. Sluneční brýle měli všichni takové, že by se daly nosit i dnes. A při závěrečné scéně s plavajícími bankovkami se mi vybavilo Gabinovo poučování: „A nikdo nebude improvizovat, to vždycky špatně dopadne.“ (31.05.2008)