Melodie podzemí

Tak hned na začátku mne zklamal dabing u Gabina. Zato Lakomý jako Delon neměl chybu, ale Ladíčka znám z divadla, je to brněnský patriot, není třeba dál komentovat. Gabin i Delon oba ještě mladí, ale o deset let později ve Dvou mužích ve městě byli ještě lepší. Hned na začátku ve vlaku a už jsem se smála – jeden z cestujících se chlubí plavbou do Řecka. Na splátky. A Gabin si říká:“Dovolená na úvěr, to je něco nového.“ Dnes? Manželce by stačilo 24 milionů starých franků na hotýlek nebo penzion na Riviéře, Gabin myslí v řádu miliardy. A když ukazuje komplicům mapu „Jak vypadají místa, kam nás volá povinnost“ - pěkný eufemismus pro loupež. Klasika o vykradení kasina má skvělé momenty. Hlavně když Gabin poučuje Delona. „Žádný velký divení, nerozplývej se nad krásou moře, bylo tam vždycky.“ Také jedna chyba v překladu, Delon tanečnici nadává „takových plunder jako ty“, ale patřilo flunder. Plundra je druh buchty J Jinak Delon zůstal věrný pověsti a předvedl se šplhající, skákající, na laně – radost se podívat. Dokonce měl potom i patřičně zmačkaný a umazaný oblek. Dnešním hrdinům se občas nepohne ani vlas na napomádované hlavě. Akce v kasinu dnešníma očima už legrační, žádné mobily, vysílačky, laserové či jiné zbraně. Jen blikání světly. A poctivé elegantní černé rukavice, žádný chirurgický latex. Gabin dokonce jen se šátkem přes ústa, nesnáším ve filmu punčochy přes hlavu. Vadila mi břeskná hudba, moc trubek, ale byla dobová. Sluneční brýle měli všichni takové, že by se daly nosit i dnes. A při závěrečné scéně s plavajícími bankovkami se mi vybavilo Gabinovo poučování: „A nikdo nebude improvizovat, to vždycky špatně dopadne.“ (31.05.2008)

Je to sice jen žánrovka, ve které je hlavní atraktivitou luxus letoviska Cannes s hotely a casiny, ale na rozdíl od dneška mají hrdinové určité pozadí (Charles manželku toužící po spokojeném stáří, Francis hysterickou matku, jen ten jeho švagr je psychologicky nevěrohodný). Gabin spíš než hraje, prostě je, Delon klackuje a ukazuje kondičku a Verneuil prokazuje režisérskou zručnost. Ta závěrečná desetiminutovka je opravdu ... cool. (15.06.2009)

Zajímavý plán, skvělí herci, pomalé tempo a zvláštní konec. Tak by se ve zkratce dala popsat Melodie podzemí. Skvělý Jean Gabin a Alain Delon, jehož postava je trochu scenáristicky nedodělaná nebo spíše podivná, excelují ve filmu o dvou lupičích a jejich největší loupeži v casinu. Vcelku pomalé tempo, které v době vzniku a i později bylo poměrně typické pro francouzské kriminálky, by mohlo být rychlejší a příběh po obsahové stránce zajímavější. Alain Delon v mladých letech už vypadá přesně jako dalších 10-30 let, ale není z něj cítit to pravé charizma, jako z Jeana Gabina. (26.07.2008)

„V napjatý situaci, když mluvíš pevně a k tomu s kalibrem v hrsti, nikdo necekne. Na to jsou statistiky..“ Stárnoucí mozek, co zná teorii branže i plán, mladé floutkovské tělo na fyzickou a milostnou práci a jejich bojácný řidič, co se už před akcí vzdává svého podílu v podobě jedné tisíciny lupu. K Oceanově počtu chybí osm a taky podle toho to vybílení kasina vypadá.. Jsou místa, kde ta melodie moc neladí (Delonovo tokání), ale i ta, kdy je to koncert. Břitké dialogy, Magneho hudební doprovod při dramatických momentech, procedura loupeže a především mistrovská hra nervů v samotném finále, která mi ulehčila rozhodování, jestli je to na tři, nebo čtyři roky nepodmíněně. Jsou chvíle, kdy se topit v penězích nechcete.. (20.07.2022)

Cannes není pro gangstery o nic menším lákadlem než pro filmaře, to je všem moc dobře známo. Na canneský festival svého času umístil Brian De Palma děj svého akčního filmu Femme Fatale, snad inspirován Henri Verneuilem, který přesně o čtyřicet let před ním vylíčil vyloupení tamní herny právě ve své Melodii podzemí jemné napínavé a elegantní kriminálce, s komediálními prvky, navíc skvěle obsazené a zahrané. Po letech moc příjemný zážitek. (21.05.2008)