Rozkoš

Zase po delší době český film, který mě něčím zaujal. Především tím, jak je natočen - baví mě smsky, baví mě vizuál, baví mě herci (všichni bez výjimky). A prazvláštní ústřední vztah nevztah mi přišel ve své podivnosti daleko uvěřitelnější, než všichni Hřebejkové dohromady. Příběh byste hledali zbytečně, nic zásadního se tu vlastně neděje, přesto jsem byl až do konce zvědav, co přijde dál a kam to všechno dospěje. Dospělo to do posledního záběru, který je poněkud … wtf. Rozkoš není nic extra a nevím, jestli bych ji chtěl prožít znovu. Ale při bídě naší současné produkce dávám odvážný palec nahoru. 72 % (06.10.2014)

„Taková je doba.“ „Takže kdyby byl komunismus, tak ty budeš estébák?“ Vynikající český film o tom, že osobní problémy jsou důvodem toho, proč se někdo chová jako sráč, ale nejsou omluvou toho, proč se někdo chová jako někdo sráč. ;) A o jedné velmi chytré, ale nepříliš samostatné ženě, která mezi takovými získává zkušenosti a snaží se mezi nimi nejen přežít, ale taky něco žít a cítit. V mnohovrstevnatých dialozích se rodí myšlenky, které vytvářejí vazbu mezi scénami. Záměrná tragikomedie artového podtextu, který se vtipně vepsal snad do každé kulisy (detaily jako březové kmeny u polic nebo vlk na povlečení pobavily ještě víc než televize s křečkem), podtrhuje ironičost dialogů, myšlení i způsobu přežívání hlavních aktérů. Plodková je bezprecedentně výborná, struktura filmu, režie i kamera perfektní. (17.12.2022)

Jitka Rudolfová pokračuje ve svých sondách do současného vztahového babylonu a tentokrát vnáší do hry i vážnější otázky odcizení, neupřímností a neautenticity, která vyprazdňuje. Ačkoliv film působí trochu motivicky přetíženě a vyjadřuje se spíše v šifrách, dokáže věrohodně nastínit hluboké důsledky narušených mezilidských kontaktů po ztrátě bezprostřednosti. Především bravurní vizuální stránka inspirovaná Baudrillardovými úvahami o kopii a neautenticitě film nesmírně pozdvihuje a dodává mu působivě znepokojivou atmosféru. Naopak uvolnění herci jako Jana Plodková, Jaroslav Plesl či Václav Neužil ml. mu dodávají nadhled, zbavují jej příliš artistního uchopení a přibližují jej poetice i humorné nadsázce tolik vyzdvihované u svěžího režisérčina debutu. Rozkoš ve své ambici fungovat jako výklad dnešního světa se sice tolik nevyvaroval neduhů režisérských prvotin, ale i tak potvrzuje, že v Jitce Rudolfové získáváme režisérku schopnou hlubší a přitom divácky přitažlivé reflexe aktuální problematiky - tedy toho, za co filmové festivaly v dnešní době platí zlatem. (23.12.2013)

Ačkoliv ten způsob vyprávění mi moc nesedl, sdělení je to odvážné. Všichni jsme v hajzlu, nebo alespoň všichni hrdinové filmu. Boj s prázdnotou je dost beznadějný, a když jsou kolem člověka samí idioti, tak to tuplem nejde vyhrát. Tahle skvadra herců, která se objevila ve filmu má myslím docela talent, a ještě by nás v budoucnu mohla překvapit. Jana Plodková je jak je vidno schopna zvládnout i složitější roli, to mne potěšilo. 70% (03.09.2014)

Rozkoš má celou dobu svěží obrazový styl (výborný nápad s SMSkami), odehrává se v zajímavých lokacích a ty dvě hodiny jsem bez problémů přežil, i když mě postavy a jejich motivace míjely. Nevybavuju si jiný český film s podobným způsobem vyprávění, kde by přenos nálad z obrazu na diváka takhle klapal. (05.07.2014)