V plném slunci

Nemám ve svém okolí žádného mimořádně bohatého "kamaráda", kterého bych mohl zabít, odebrat mu identitu, peníze i milenku. Jenže já nic z uvedeného ke svému životu nepotřebuji, takže jsem se mohl plně věnovat tomu, zda je mi sympatičtější Phillipe, žijící z peněz papínka, či Tom, žijící z peněz Phillipa. Samozřejmě jsem se přiklonil na stranu prostého chlapce, neboť ten si musel svou zářnou budoucnost vybojovat a musel si přitom vyslechnout nejeden akt nadřazenosti od později padlých boháčů. Mně se Tomova hra prostě líbila a o moralitě v nemorálním prostředí rozhodně nehodlám moralizovat. (09.10.2015)

Rozhodně mnohem lepší, než poslední film Samuraj, který mě nějak extra nenadchnul. Alain, tentokráte, jako prohnaný darebák, který je pro svůj osobní prospěch schopen udělat úplně cokoliv. To bych zase až tolik nečekal. V jeho případě, přece jen filmů, kde by hrál takto záporné role, těch jsem moc neviděl. Velmi povedené, i když ve srovnání s panem Ripleym, mi možná tenhle snímek vychází maličko hůř. Ale to je jen zcela nepodstatný detail. (11.08.2014)

Delonovo pozdější hvězdné období mi nijak k srdci nepřirostlo, ale ve svých začátcích byl opravdu výborným hercem a o zajímavé role neměl nouzi. Film V plném slunci to dokazuje. Remake Talentovaný pan Ripley jsem zatím neviděl (doženu), takže nemůžu srovnávat, ale tahle neokázalým napětím nabitá studie chorobné ctižádosti, "dokonalého" zločinu a jistě meloucích mlýnů odplaty je opravdu povedená. Pasáže odehrávající se na lodi mi svým podpovrchovým napnelismem připoměla Polanského Nůž ve vodě, i když tu šlo samozřejmě o něco jiného, ne tak intelektuálně šifrovaného a celkový průběh děje, v němž se pomalu ale neúprosně hroutí zločinecké plány, zase odkazuje k Hitchcockovi. Kvalitní, chytrý thriller, který zestárnul jen minimálně. (13.12.2011)

Tí čo boli zvyknutí na neskoršie role Alaina Delona budú dosť prekvapení. Ženy nadšené lebo s jeho uhrančivým pohľadom sa môže v súčasnosti porovnávať azda len Brad Pitt. Dokonalá atmosféra letného talianska s azúrovým morom, jachtami, slnkom a trhmi, pre ktoré ľudia tak radi dovolenkujú v tejto destinácii. Pridajte čarovnú hudbu a scenár. 4 a pol (12.10.2010)

Na to, že je Plein Soleil letos už 60 let, působí v porovnání s jinými filmy té doby stále dost svěže, stravitelně a krásně se na něj kouká. Pokaždé, když si ho po letech dávám, se musím podivovat malebné kameře Henriho Decaë, ve které se kulisy Itálie, kterou miluji, krásně vyjímají. Plein Soleil mě baví. Baví mě vizuálně, baví mě jeho tempo a to, jak je tam budováno napětí. A brutálně mě tu baví Delon. Role Toma Ripleyho byla jedna z jeho prvních velkých a také ho katapultovala ke slávě. Naprosto zaslouženě. Musel to být asi zásah osudu, že mu do klína přistála role, která se k němu neskutečně hodí a zároveň mu musela být v té době výzvou. Tom Ripley je psychopat, svoje emoce moc neprojevuje. Ale reakci na stres, povýšenost či hanbu v sobě potlačí málokdo. Divák je vtažen do velice citlivě ztvárněného oscilování na hraně chladné netečnosti, kalkulu, triumfu, a na druhé straně momenty zoufalství a naprostého vzrušení. V mých nácti byl jedním z mých oblíbených filmů Talentovaný pan Ripley s Mattem Damonem, který je věrnější literární podobě. Přiznávám tedy zaujatost tématem, které mě táhne. Matt Damon je ale proti ďábelskému šarmu a chladu Alaina Delona pouze malý přicmrndávač v relativně zapomenutelném filmu. Zpracováním i feelingem stojí původní Plein Soleil minimálně o třídu výš. (08.03.2014)