Kdo nastaví kůži

Na většině akčních "delonovek" z osmdesátých let je vtipné, jak se křečovitě snaží být "kůl". S přibývajícím věkem Delon duchem stále víc mládne, ze rtů nespouští frajerský úsměv ala Belmondo, kterým dává jasně najevo, jak má vše "na háku", po jeho boku se objevují čím dál tím mladší a hlavně nahé slečny, které se vystavují v komicky nepřirozených polohách tak, aby bylo vidět co nejvíc a pochopitelně se tak opět zvýšil "kůl koeficient", to celé se okoření množstvím slaboučkých ale "kůl" hlášek a ke konci osmdesátých let přibude jako bonus perlička v podobě krvavých "kůl" brutalitek. Vypadá to, jako by tyhle filmy měla na svědomí parta starých mládenců, kteří se rozhodli točit filmy tak, jak se to dneska líbí těm mladým. Nechce se mi věřit, že to valně fungovalo tenkrát, natož aby to fungovalo dnes. (02.09.2008)

Určitě jedna z nejzábavnějších Delonových kriminálek, která pro mě vychází z duelu dvou jeho režisérských počinů jako vítěz. Spousy diváků, odsuzujících tento film, nejspíš neodhalili tu obrovskou nadsázku s jakou byl natočen. Co se týče příběhu, jak už jsem tolikrát napsal, nim moc se v kriminálce nového vymyslet nedá. Ovšem každá scéna je korunována zajímavými dialogy a hláška střídá hlášku. Alain Delon je tentokrát nad věcí co se týče úplně všeho. Role inspektora Choucase (nebo chcete-li Lucase) je spíše Belmondovská a ani ten nezústane bez povšimnutí (scéna s dezimfekcí průstřelu). V každém případě je skvělý a sympatičtější ještě v tom, jak dokáže udělat srandu sám ze sebe. Ale abych pravdu řekl, nejvíc mě zaujala Anne Parillaudová. Nejen že jí to neskutečně sekne, navíc má skvělé hlášky. "Kdo nastaví kůži" není čistou krimi ani čistou komedií. Dalo by se říci, takový "Černý tulipán" po 27 letech, zasazený do současnosti. 85%. (07.09.2008)

Zcela průměrná krimi podle románu Jean-Patricka Manchetta. Děj je příliš komplikovaný, nepřehledný, spousta jmen. Hlavní role - scénář - režie - produkce Alain Delon.. V roli sekretářky Charlotty na sebe poprvé výrazněji upozornila Anne Parillaud, která si spolupráci s Delonem zopakovala ještě o dva roky později ve snímku BOJOVNÍK. (07.03.2006)

Lehkost s jakou se Delon protančil svým případem ve spojení s muzikou (Benton, Diamond) a atmosférou krásných osmdesátých (Paříž, auta, móda...), to vše je opojně nostalgické. Srovnání s americkou drsnou školou se film brání svou hravostí, reáliemi baví především domácí publikum a vtipy na Belmonda a další legrácky jsou dávkovány jako občasné mrknutí skrze zachmuřený výraz. Tahle francouzská detektivka je prostě svá a dává vzpomenout na svět, kdy se život nebral tak vážně, jezdilo se na naftu a nikoli na baterky a ženy ohrožovaly druhé maximálně svou krásou. Že příběh je poněkud nepřehledný? Nevadí! Jenže pak přijde závěr, a ten je zpackaný, nelogický, bezdůvodný. Snad špatně sestříhaný, snad ušitý horkou jehlou, ale když se v poslední čtvrthodině ukáže, jak se věci mají, je lépe hned vypnout a závěrem si nekazit chuť. (08.12.2021)

Snímek natočen průměrnou kamerou s průměrnými výkony zúčastněných. Ale samotný děj v sobě skrývá nejeden zajímavý okamžik či aspekt. Podezírám Alana z určité nadsázky či parodie na své vlastní kriminální role či nápady. Nebo dokonce na detektivní žánr vůbec. Splést takto dějovou linku do klubka plného zvratů, nekonečné akce a vývoje příběhu zavání humorným podtextem. V každém případě film spadá do klišé ohodnocení, že nikoho neurazí, ale také neohromí. (31.10.2009)