Samuraj

Alain Delon v úsporném režimu mě zaujal, sledovala jsem každý jeho pohyb, každý nezúčastněný pohled, no a mohla jsem na něm oči nechat, líbil se mi. Asi mám slabost pro málomluvné muže, vlastně já žádné v reálu neznám. Tedy k filmu.. osamělý zabiják v kriminálním dramatu, které je studené jako led, si mě získal od prvních záběrů, evidentně nejsem duševně v pořádku, vím o tom. Splněný úkol, odměnou kulka, vyšetřování vraždy, šaráda s policií, ptáček v kleci. Závěr předčil moje očekávání + krásná hudba (zejména mě oslovila půvabná pianistka Cathy Rosier), takže u mě velmi dobrý, stručně řečeno nádherně potemnělá atmosférická pecka. (04.09.2019)

Delona nemám rozhodně natolik nakoukaného jako jeho věčného rivala Belmonda. Čekal jsem pecku, ve které se nemluvný hlavní hrdina postaví celému světu a přitom odklidí nějakého toho člověka.... Upřímně je to záživné jen občas, občas zdlouhavé a jestli jsem díky filmu něco objevil, tak se jmenuje Nathalie Delon. 60% (05.02.2024)

Tygr v džungli? Ani ten... Dialogově strohé, dějem triviální, s akcí chudou a finále prostým, přesto jsem se cítil obohacen. Podobnost premisy Jarmuschova Ghost Doga není čistě náhodná, přičemž Whitakerův „samuraj“ si získává sympatie mnohem snadněji než ten Delonův. Snad od Melvilla záměr, leč na síle fatalismu pranic neubírající. Ono taky proč, když: „Je dobré pohlížet na svět jako na sen. Když se vám zdají zlé sny, probudíte se a poznáte, že to byl jen sen. Říká se, že svět, ve kterém žijeme, se od zlého snu ničím neliší…“ (28.11.2013)

Tak úsporné, a pritom presné a uderné dialógy bez jediného zbytočného slova už dnes nikto nepíše (noc pred Samurajom som videl Cronenbergov Cosmopolis, ktorý je presným opakom). Vzhľadom k scénáristickej i filmárskej precíznosti, ktorá v prvej polovici filmu evokovala vzorovú európsku noir-kriminálku pre veľké plátno, ma ale neskôr prekvapili jej logické lapsusy (útek z walkalátoru, neutrenie stoličky po inštalácii odposluchu) a málo zdramatizované a nejasné finále - ako z filmu pre televíznu obrazovku. (04.07.2012)

Film připomínající zdánlivě stojatou hladinu vody, pod jejímž čirým povrchem se skrývá neobvykle silné proudění. Stačí se zhluboka nadechnout, správě se naladit na pozvolné, meditační tempo, které poté ve zpomaleném toku času umožní člověku velmi hluboký ponor. Teprve poté se začnou dít věci. Každý záběr získá na malebnosti, každé gesto v sobě začne nést osudovost a každá lehká změna v odstínu azuru Delonových očí vyjádří to, na co mnohdy nestačí celé tuny dialogů. (17.03.2017)