Tony Arzenta

"Tony, varuji tě, spravedlnost přenech bohu. Nesnaž se dělat jeho práci. Boží hněv je mnohem větší než tvůj a stejně tak jeho odplata." Svatá pravda, na kterou ale Tony Arzenta pochopitelně neslyší a tak se film podbarvený lahůdkovou hudbou bez jediného hluchého místa střídavě rychlým a pomalým tempem žene k logickéhu, ale i přes to překvapivému konci. Arzenta své protivníky kosí se sladkou urputností a nejde mu snad nedržet palce přes veškerou brutálnost, se kterou tak činí. Nádherná úvodní písnička Ornelli Vanoni, perfektní kamera, skvělý Delon s tradičně zdánlivě bezemoční tváří plnou emocí. Příjemně neukecaný syrový film, kterým si režisér Tessari nahodil laťku hodně vysoko. Angličtina v tomto případě filmu narozdíl od francouzského dabingu sedí (a to i přes to, že upřednostňuji většinou FJ před AJ, o originálu nemluvě... samozřejmě, ale ten jsem neměla možnost zhlédnout). Alaina Delona jsem už viděla v hodně italských filmech, takže mě jeho trochu netradiční role "krapet studenějšího" Siciliána nijak nepřekvapuje, ani neruší. A i ostatní byli perfektní. Vidím jen jedinou drobnou chybičku, a to v závěrečných titulkách, ve kterých nám překřtili ctěného pana Mozarta z Amadea na Amedea, ale vem to čert. Zkrátka další skvělý film, na který se určitě ještě podívám a ráda. "Když je rozhodnuto, je rozhodnuto." (10.08.2011)

Hraje si to na kosmopolitní film, kde Delon likviduje mafiány po celé Evropě, ale působí to tak nějak levně. Děj je klasický, což není na škodu, ale i když to zohledníme, tak se postavy chovají přinejmenším naivně. Vůbec mě nebavily ty mafiánské kecy a porady a i samotná pomsta nemá moc drive. Je to prostě italské béčko. Ke cti budiž sedmdesátková drsnost a násilí, které bolí. (01.06.2022)

Zápletka classico. Nájemný vrah chce do penze, zaměstnavatel o tom nechce ani slyšet. Stačí jedno nedorozumění a pracovní náplní se stává vendeta.. Nápadité záběry, ostré automobilové honičky, příkras zbavené výjevy násilí (třeba když si zfetovaní makaróni s autogenem přijdou zablbnout na vrakoviště). Nekompromisností protkaný oldschool, kde se Arzentem systematicky tráví krysy, aby nakonec přišla tenzí naplněná scéna v kostele a ryze delonovské finále na jeho schodech.. (15.09.2020)

Paráda, krása, pomalu nenalézám slov. Tohle je zcela jistě jedna z nejpovedenějších eurokrimošek a všeobecně i jedna z celého žánru. Parádní, svým způsobem stylová věc, zřejmě ovlivněná americkým Kmotrem, ale to vůbec nevadilo. Patrně nejlepší Delonova role v tomto žánru (nájemný zabiják mafie, který se svou prací kvůli své rodině sekl, to se ale pochopitelně nelíbí jeho nadřízeným), chladný, tuhý, ledový, ale na druhou stranu i uhlazený, tak jako vždy. Charismatická persona Alain Delon, který společně s veteránem Richardem Contem (šéf mafie, který se pro podobné role snad přímo narodil) film oživili! Parádní skript a opravdu velmi dobrý pomstychtivý děj, nikoliv však originální (v tomto případě Delonova osobní msta za smrt jeho ženy a syna, kterou navíc viděl na vlastní oči!), velmi dobrá atmosféra, místy občas skutečně brutální, surové a velmi vynalézavé násilí (vlakové kupé, vrakoviště apod..), krvavé přestřelky, hromady mrtvých, velmi povedené a dobře natočené automobilové honičky (patrně jeden z největších kladů filmu), film obsahuje opravdu všechny atributy, tak specifické a nezbytné pro samotný žánr polizio. Jaký si funky hudební doprovod také sedl a úvodní pomalá skladba byla přímo lahůdková. Vše velmi příjemně odsejpá a divák se skoro vůbec nenudí. Delonovky "Sicilský klan", "Osudový kruh" nebo "Borsalino", opravdu nečekejte, zde na celé čáře prohrávají a proč? Poněvadž film nedělal a teď se neuražte, ani Melville, Deray nebo Verneuil ale pomalu neznámý Duccio Tessari a to byl skutečný zásah do černého! Ten mohl od Bastardů už jen překvapit a skutečně překvapil..Neprávem zapomenutý klenot tohoto žánru (s velmi překvapujícím koncem), které bohužel nejen ty naše televize opomíjejí..Komentář zde jako druhý v pořadí... (11.03.2010)

Podá-li zasloužilý Čistič výpověď, tak je rozumné ji akceptovat. Ale vysvětlujte to mafiánům, kteří vládnou světu a přilehlému okolí. Takže karty jsou rozdány a flegmatický zabiják se může v poklidu změnit v cholerického řidiče. Mne to tedy hodně bavilo a až do konce jsem doufal v poněkud pohádkovější konec, ale od antihrdiny, sedmdesátek a Delona se asi nedalo čekat nic jiného. (21.10.2015)