Líbánky

Mimořádně trapný pokus hitmakera Hřebíka o severskou drsňárnu, který má jen jediné plus, a to krásnou scénu a velmi zajímavé interiéry. Tím to ovšem končí. Téma je vyčpělé a v dnešní době trapné, výkony slabé až ubohé. Kdybych si strčil do nosu pletací drát a hodinu s ním kvrdlal, užil bych si lepší zábavu a určitě bych nebyl tak nasrán ze ztráty času. UUD (úplně ujetý divák) ProfiDivak: přirovnávat tuhle sračku k Larsovým filmům vyžaduje opravdu velký výmaz mozku (09.02.2014)

Nejméně přesvědčivý snímek z Hřebejkovy volné trilogie selhává ve snaze vytvořit až bergmanovsky oproštěné drama odehrávající se v sevřeném čase a prostoru. O to víc zde totiž vynikla Jarchovského inklinace k přepjaté umělé konstrukci, která byla alespoň v Nevinnosti omluvena žánrovou hrou a skrytou machinací s hlavní postavou. Líbánky jsou naopak přímočarým psychologickým dramatem, které se příliš brzy zbavuje tajemství a opět křečovitě přibližuje motivaci či minulost postavy skrze dlouhý monolog zde navíc utopený v literárních exhibicích a v přílišně divadelní deklamaci Jiřího Černého. Z vrcholu filmu se tak stává jeho nejslabší bod, který zpětně oslabuje celek - kdyby scénář tolik prostoru nevěnoval podrobnému a polopatistickému vykreslování toho, CO se přesně stalo/mohlo stát a místo toho věnoval více prostoru otázce, JAK se ono podepisuje na důvěře a ještě neusazeném vztahu ústřední dvojice, film by fungoval mnohem lépe. Hřebejkova režie naopak zachraňuje, co se dá. Jen díky ní film neustále upoutává pozornost a dokáže občas zakrýt i pocit, že snaha o českou odpověď na šokující skandinávská dramata je až nepřirozeně přepjatá. Líbánky jsou totiž výborným konglomerátem obratné mizanscény (práce s desítkami herců, přehledný pohyb v prostoru statku), atmosferické kamery a mistrovského střihu matadora Aloise Fišárka. Scény svatební veselice tím získávají až impresivní charakter v propojování různorodých nálad a chatrná kostra scénáře tak hlavně v první polovině snímku není tolik v popředí. (30.06.2013)

První půlka je poměrně dobrá. Líbilo se mi komorní zpracovaní a i když jsem viděl nějaké chybičky, bavilo mě to a stále jsem musel nad dějem přemýšlet. Postava Bendy mi ale připadala dost nevěrohodně vyobrazena a napsána. Mohl to být někdo s úplně normálním vzhledem, ale zaroveň větším charismatem. Černého neznám, ale chyba asi nebyla v něm. Hledal bych ji ve scénáři a castingu. Celé to samodzdřejně trochu působilo jako z jiného světa (asi nikdo z nás by nechtěl mít takovouhle svatbu), ale atmosféta mi připadala úžasná a příběh vážně dobrý. Rozuzlení bylo také stále zajímavé (i když bych čekal něco víc) Následujíci hysterický rozhovor Terezy a Radima se mi ale vážn vůbec nelíbil. Jak tuhle scénu mohl napsat Jarchovský? Ten co napsal Pelíšky. To bylo jak z telenovely z Barandova, pro ženy v duchodu a na mateřské. Absolutně nevěrohodné a přehnané. Geislerová a Majer naprosto opustili svou vynikajcí kondici a začali přehrávat tak, že by z toho DVD mechanika ihned vybuchla. Brutální závěr nesl stejné chyby. Prostě se to ke konci úplně nevyvedlo. Hřebejk skvěle ovládl své řemeslo, kameraman přináší nádherný vizuální žážitek, hudba také neurazí. Ale ten scénář chtěl ještě vychytat. (05.06.2017)

Krásný příklad toho, že česká filmografie ještě není zcela mrtvá. Pomalu plynoucí, nikam nespěchající drama, které divákovi dílky celkové skládačky odhaluje postupně a po celou dobu ho nechává tápat, kde je vlastně pravda a co je nebo není přibarvené. Díky tomu si dokáže udržet pozornost po celou dobu stopáže až do samého, pro mě až překvapivě "tvrdého", závěru. Pan Jarchovský to pro mě napsal dobře, i když někdy s menšími škobrtnutími. Aňa Geislerová jasně vyčnívá. Majer jí obstojně doplňuje a celkově se na to příjemně kouká. Velmi mě překvapil hudební podklad v podání Aleše Březiny. To bylo něco krásného do čeho skvělá Štrbova kamera přesně pasovala. Dlouhé, statické záběry tomuto snímku velice slušely. Příjemné překvapení od Hřebejka. Rád se na Líbánky podívám ještě jednou. A nenechte se zmást názvem. Idylka se zde nekoná. (02.09.2013)

Vypätá dráma o vine, zodpovednosti a tieňoch minulosti, ktoré vás raz doženú. Psychologicky precízne vystavané, s iba jedným/dvomi zaváhaniami v strihu (rozumej WTF momentami). Neustále nechávajúce v neistote kde je pravda, čo je nakoľko prifarbené a kdo je ako veľký zlosyn či trpiteľ. Priebežne sympaticky odľahčované postavou sestrinho manžela, ktorý v opilosti preferuje k spánku záchod pred posteľou. (30.06.2013)