Le Grand Blond avec une chaussure noire
Veľký blondín s čiernou topánkou
The Tall Blond Man with One Black Shoe
Režie:
Yves RobertScénář:
Francis VeberKamera:
René MathelinHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Pierre Richard, Bernard Blier, Jean Rochefort, Mireille Darc, Colette Castel, Jean Carmet, Yves Robert, Robert Dalban, Paul Le Person, Michel Duchaussoy (více)Obsahy(1)
Když se šéf tajné služby Louis Toulouse dozví, že se jeho náměstek, plukovník Bernard Milan, snaží intrikami dostat na jeho místo, nastraží mu léčku. Pověří spolupracovníka Perracheho, aby na letišti vybral libovolného člověka, kterého budou vydávat za tajného agenta. Perrache vybere prvního houslistu symfonického orchestru, Françoise Perrina, který přiletí z Mnichova s jednou černou a druhou hnědou botou. Jeho osobními strážci se stanou Pouchet a Chaparon. Od okamžiku, kdy vstoupí do letištní haly, je Perrin neustále sledován jak Pouchetem a Chaparonem, tak Milanovými muži vedenými Botrelem. V jeho bytě Milan umístí odposlechy a kamery. O tom všem, co se kolem něj děje, nemá Perrin ani tušení. Ve středu jeho zájmu je jen jeho milenka Paullette, harfenistka a manželka jeho kolegy z orchestru Mauriceho, se kterou se tajně schází. Maurice nic netuší, až jednou zastaví za Milanovou dodávkou, kde si pouštějí odposlech Perrina právě v okamžiku, kdy je u něj Paullette. Maurice zjistí, že v té době byla Paullette doma, a Mauricemu řekne, že má vidiny. Perrin náhodou uniká ze všech Milanových nástrah. Podle Milana je Perrin vodí za nos a vysmívá se jim. Vyšle za Perrinem agentku Christine, aby ho svedla a získala od něj informace. Oba spolu stráví noc. Ani tato akce nevyjde a Perrin s Christine se do sebe zamilují. Milan nařídí, aby Perrina unesli. Perrache sdělí Toulousemu, že má obavy, aby Milanovi muži Perrina nezabili. Toulouse je spokojen, podle něho Perrin už úkol splnil. Nařídí odvolat jeho osobní strážce. Perrache je však naopak požádá, aby Perrina víc hlídali. V bytě u Perrina se sejdou jak Milanovi muži, tak Pouchet s Chaparonem a navzájem se postřílejí, naživu zůstane jen Pouchet... (TV Prima)
(více)Recenze (176)
Velký blondýn na mě vždycky působil spíš dojmem smutného, ironického filmu o nemožnosti člověka vládnout nad svým osudem. Každý úsměv je hořký, každá směšná situace je vlastně strašidelná. Tento smutek je vlastně něco typického pro Richardovy postavy smolařů, manipulovaných a vysmívaných, ale Velký blondýn jde v tomto směru patrně nejdál. ()
Taková precizní francouzská práce se skvělými herci, bych řekl, nebýt některých zásadních chyb, které se podle mého neodpouští ani komediím. Přesto křivdit za logické chyby se nehodí a tak hodnotím plným, protože tenhle film se mi líbil už jako dítěti (a už tehdy se Mireille moc líbila) a rád si ho zas někdy pustím znovu. ... Čí jsou tyhle cigarety? Taky moje. ()
Milá a pohodová komédia, aj keď som Richarda nikdy nemusel, či už s botou alebo bez nej. Dávka smiechu je umiernená a postupom času smerom ku koncu pomaličky klesá a našťastie ten koniec nakoniec aj príde. Vyrovnáva to ale účasť Mireille Darc ako femme fatale. ()
Pierre Richard zde předvádí své komediální schopnosti, a to i v tom smyslu, že není zbytečně teatrální, i když si neodpustí, aby byl místy trochu trapný. Ale nikdy to není nad míru, vždycky je to se vkusem a snímek proto baví. Navíc je to scenáristiky tak krásně ujeté, že se film prostě musí líbit a musí bavit. ()
Koncert se nekonal. Richard dlouho nehraje první housle a chvílemi je to vtipné jak soutěž ve stepu uprostřed minového pole. Nějaký hezký tón občas vyloudí Cosma s Panovou flétnou a myšlenkově dezorientovaný paroháč Maurice (Jean Carmet), ale třeba proti Le magnifique je to jen zkouška nástrojů komorního tělesa. Píšete tu, že je to o hodně lepší než americký remake. Myslíte to se Snipesem, jak se v budoucnosti demoličně bitkuje se Stallonem? Jak se to jen jmenovalo..? Černý blondýn s velkou botou..? ()
Galerie (38)
Zajímavosti (18)
- Pierre Richard zde poprvé vystupuje coby Francois Perrin. Stejně se jmenuje ještě ve čtyřech filmech, jmenovitě Návrat velkého blondýna (1974), Všechno uvidíme (1976), Hračka (1976) a Kopyto (1981). (sud)
- Ve svém bytě má Francois (Pierre Richard) velké portréty slavných skladatelů. Hned u vstupních dveří jsou to Igor Stravinskij a Sergej Prokofjev, na záchodě má pak vylepeny další, například Musorgského či Beethovena. (Skladatel)
- Ikonické černé šaty s hluboko odhalenými zády a zlatým řetízkem, v nichž svedla Christinie (Mireille Darc) hlavního hrdinu, jsou od roku 2005 samostatným exponátem v Musée des Arts Décoratifs du Louvre. (chamonix)
Reklama