Reklama

Reklama

Velký blondýn s černou botou

  • Francie Le Grand Blond avec une chaussure noire (více)

Obsahy(1)

Když se šéf tajné služby Louis Toulouse dozví, že se jeho náměstek, plukovník Bernard Milan, snaží intrikami dostat na jeho místo, nastraží mu léčku. Pověří spolupracovníka Perracheho, aby na letišti vybral libovolného člověka, kterého budou vydávat za tajného agenta. Perrache vybere prvního houslistu symfonického orchestru, Françoise Perrina, který přiletí z Mnichova s jednou černou a druhou hnědou botou. Jeho osobními strážci se stanou Pouchet a Chaparon. Od okamžiku, kdy vstoupí do letištní haly, je Perrin neustále sledován jak Pouchetem a Chaparonem, tak Milanovými muži vedenými Botrelem. V jeho bytě Milan umístí odposlechy a kamery. O tom všem, co se kolem něj děje, nemá Perrin ani tušení. Ve středu jeho zájmu je jen jeho milenka Paullette, harfenistka a manželka jeho kolegy z orchestru Mauriceho, se kterou se tajně schází. Maurice nic netuší, až jednou zastaví za Milanovou dodávkou, kde si pouštějí odposlech Perrina právě v okamžiku, kdy je u něj Paullette. Maurice zjistí, že v té době byla Paullette doma, a Mauricemu řekne, že má vidiny. Perrin náhodou uniká ze všech Milanových nástrah. Podle Milana je Perrin vodí za nos a vysmívá se jim. Vyšle za Perrinem agentku Christine, aby ho svedla a získala od něj informace. Oba spolu stráví noc. Ani tato akce nevyjde a Perrin s Christine se do sebe zamilují. Milan nařídí, aby Perrina unesli. Perrache sdělí Toulousemu, že má obavy, aby Milanovi muži Perrina nezabili. Toulouse je spokojen, podle něho Perrin už úkol splnil. Nařídí odvolat jeho osobní strážce. Perrache je však naopak požádá, aby Perrina víc hlídali. V bytě u Perrina se sejdou jak Milanovi muži, tak Pouchet s Chaparonem a navzájem se postřílejí, naživu zůstane jen Pouchet... (TV Prima)

(více)

Recenze (176)

Dinsberg 

všechny recenze uživatele

Nadčasová komedie o manipulaci s lidmi. Kdo ví kolika lidem děláme maňásky, ani o tom nevíme, a ještě to s úsměvem trpíme. Pierra Richarda jako by se to netýkalo. Dál proplouvá životem s lehkostí tygra a grácií leoparda. Nerozhodí ho ani válka zpravodajských služeb, v jejíž středu se ocitne. Jeho bezelstnost je natolik odzbrojující, že nemá šanci ani top agentka. Gagy jsou pak jen kořením, z nichž ten nejúžasnější je svádění Christiny hrou na dudy. No není možné ho nemilovat? ()

necisty 

všechny recenze uživatele

Taková precizní francouzská práce se skvělými herci, bych řekl, nebýt některých zásadních chyb, které se podle mého neodpouští ani komediím. Přesto křivdit za logické chyby se nehodí a tak hodnotím plným, protože tenhle film se mi líbil už jako dítěti (a už tehdy se Mireille moc líbila) a rád si ho zas někdy pustím znovu. ... Čí jsou tyhle cigarety? Taky moje. ()

Reklama

zigy 

všechny recenze uživatele

Pierrovi dost dlouho trvá, než se dostane na scénu: a konečně to přichází a on sjíždí po schodech dolů - a s jednou botou černou - tahle scéna mi utkví v paměti ještě dlouho, ale pak už asi jenom fešná Mireille Darc a její ukrutný výstřih - ale na druhé straně , než byste asi čekali....a taky zmatený přítel s kulichem - tohle je asi jediný film, kde je někdo zmatenější než Pierre....starý dobrý dabing tentokrát nezachrání absenci vtipů, kterých je zoufale málo a dost se to táhne, i když druhá půlka už je o poznání lepší. Nerad to přiznávám, ale na tomhle filmu se dost podepsal zub času. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Tohle není pro mě úplně klasický film Yvese Roberta, jehož více kousků ze 60. let v čele se Šťastným Alexandrem mě ovanulo krásnou poezií a dobrosrdečným humorem. Tohle je Robert zkoušející štěstí v jiných subžánrech, s kriminálním či špionážním podtextem, výrazně parodickým nadhledem, navíc podle cizího scénáře začínajícího autora... a ačkoliv právě tohle je TEN film, za který získal pan režisér své asi největší ocenění, na jedném z nejprestižnejších evropských festivalů, nemohu si pomoct, u mě i po opakovaném zhlédnutí patří Velký blondýn s černou botou stále k tomu nejméně oblíbenému z Robertovy tvorby. Určitě můžu však říct, že s odstupem 3 let mi tato komedie sedla mnohem víc, než dříve, dokonce dvě třetiny jsem pomýšlel nad 4 hvězdičkami. Pierre Richard nikdy nebyl úplně mým šálkem kávy, jeho postava mi tu po většinu scén přijde (přes zajímavý charakter ničemu považovaného za nebezpečného agenta) poněkud nezáživná, ale spočátku jsem to bral jako funkční záměr a proto oceňoval, že dlouhou dobu dostává spíše jen okrajový prostor vedle mnohem zábavnější party špionážní sítě u odposlechů. Bohužel od momentu, kdy se Richard dostává do domu Darcové a film se stává především Richardův, mě humor kolem hlavní postavy a občas i celý film přestával bavit, také nejedna scéna v rámci vyústění (přestřelky) později na mě už působila jako velká fraška. Přesto musím ocenit ze strany tvůrců dost zdařile vystavěnou „špionážní kriminálku naruby“, která je protkána nejednou vtipnou scénou (nejvíc mě rozesmály ty scény kolem ranního sportu ve dvou s neustálým pumpováním kol) a které nechybí i pěkná výtvarní stránka. Přestože mi už poslední třetina moc nesedla a celkový dojem mírně pokazila, nemůžu zdaleka přehlídnout všechny ty klady. Hezky zaranžovaný koncert smyčcového orchestru pod taktovkou samotného Roberta... Vtipné scény s odposlechem v květinové dodávce... Skvělého Bliera a Carmeta... Stylový doprovod Vladimira Cosmy, v zajímavé hudební kombinaci se sólem legendárního Gheorghe Zamfira na Panovu flétnu... Je toho dost, proč jsem si tento film i přes místy rozporuplnější dojmy celkem užil... „Proč šel k jezýrku?!“ [65%] ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Správná krimikomedie. :-) Ano, začátek je trochu nudnější a film se rozjede, až na scénu nastoupí Richard, ale pak to stojí zato. Samozřejmě se tu a tam najdou trochu slabší momenty, ale jinak se divák baví celou dobu. Mně se nejvíc líbila pasáž, kdy hraje koncert. Navíc možná někoho překvapí, že Pierre není jedinou hereckou osobností a nestrhává veškerou pozoronost na sebe jen on; Blier či Carmet byli taky dost vtipní. Viděl bych to na pěkné 4*. ()

Galerie (38)

Zajímavosti (18)

  • Po premiéře filmu v New Yorku oslovila Pierra Richarda na ulici mladá žena a řekla mu, že se jí film moc líbil a že jí Richard připomíná jejího otce. Později herec zjistil, že to byla dcera Dannyho Kaye, amerického komika, kterého jako mladý student velmi obdivoval a kvůli kterému se dal na hereckou dráhu. (raininface)
  • Na samém konci filmu si na letišti Francois (Pierre Richard) převáží Christine (Mireille Darc) v kufru s motivy známého francouzského návrháře Louise Vuittona. (necisty)
  • Slavné šaty Christine (Mireille Darc) navrhoval slavný francouzský módní návrhář Guy Laroche. (Cucina_Rc)

Reklama

Reklama