Jsem nesmělý, ale léčím se

Je suis timide... mais je me soigne som videl spolu so Spencerovym kultom Pari e Dispari a pre mna to bol nezabudnutelny vecer. Hlasky nezabudnutelne, Kamen Richard sa preslavil praveze blaznivymi komediami potrhlych chlapikov, staci vediet, ze to ma i odvratenu stranu - Richard sa rozisiel v zlom s urcitymi clenmi rodiny - neradi ho videli v udajnom strapnovani sa. Richard sa komediam proste rozumie, vidno, ze je komedialny megatalent. 100 % (16.06.2015)

Viděla jsem kdysi dávno, ovšem scénu "Á - vezmu talíř, myju talíř, suším talíř, hodím talíř" okořeněnou geniálním hercem malých rolí, co hrál plukovníka v četnících, si připomenu při každém mytí nádobí. Snažím se film sehnat, protože se mi hrozně líbil. Opět francouzské věčné a vděčné téma chlápků, co drží spolu, Pierre Richard, Aldo Maccione (geniální ve Zvířeti jako Sergio Campaňés, ubohý Ital ztracený v Paříži, sempre solo....) a Riviéra, richardovský humor....prostě skvělá oddychovka. Jestli je toto humor, který bývá nazývaný infantilní, pak mi vůbec nevadí.... (09.07.2010)

Pierre je celou dobu dalek vrcholů žhavého erotismu a během léčby se jen tak pachtí po úpatí. Ale jednou požár zažehne.. Nejvíc to kupodivu bavilo při vzletných monolozích, možná i proto, že momenty situační komiky vykazovaly známky stereotypu a někdy i docela nudného (umývání talířů). Závěr poměrně optimistický, ale něco mi říká, že u štrejchu bude první Ferrari.. (09.08.2024)

Jo, jo. Jsem nesmělý, ostýchám se, ale... bavil jsem se! :) Pierre Richard asi nikdy nebude úplně patřit k mým oblíbeným hercům a tvůrcům, jeho humor se nejednou vlní na trochu jiné (hodně bláznivé) vlnové délce, než považuji za sympatické, ale nechal jsem se konečně přesvědčit na jeho slavnou autorskou komedii a vůbec mě to nemrzí. Protože se Richardovi skutečně hodně povedla a i díky tématu nesmělosti a postupnému vyústění toho prostého děje v neobyčejné situace je nesmírně vtipná. No uznejte, pokud vstoupíte do ústavu, ve kterém se léčil mimo jiné Napoleon... :o) Pierre jako postava měl štěstí na svého léčitele a Pierre jako herec zase na skvělého kolegu Alda Maccioneho. A mimochodem, na to cvičení č. 12: umění vyvést jiného člověka z míry jen tak nelze opravdu zapomenout. 75% (19.10.2020)

AKTUALIZACE KOMENTU 2021: MÁM VÁS RÁD. Echm, echm, k něčemu se přiznám. Tady mám platonický rád i ty chlapy Aldu a Pierra. Ale na druhou stranu určitě i tu Pierrovu nedostižnou lásku Anis a rozhodně si zaslouží pochválit svůj vkus. A ten kdo nevěří, že je těžké získát lásku, ten asi neviděl tento film. Nesmělý si ho užijí s pochopením, smělí s škodolibosti, ale snad bude pořád pro všechny dobrou zábavou. Sice patřím do mladší generace diváků, která už je asi z větší části odkojena na úplně jiných kusech, ale film mého srdce je bezpochyby tohle a stále pro mě neztrací na síle ani učinnosti. Když jsem se na něj před pár lety zpátky opakovaně díval, tak pro mě měl význam asi hlavně vtom, že tam byly bláznivé gagy a můj oblíbený Piere Richard. Nakonec jsem si bez tohoto snímku nedokázal představit rok a mimo těch všech skvělých gagů, vychytávek, legendárních scínek, vynikajcí souhry mezi Aldou a Pierrem, v něm spatřuji i skvělý obrovský přesah, i pěkný kus pochopení. Prostě taková hezká studie nesmělosti s úsměvem. Možná si díky ni jednou trumfnu i usmát se dá a říct dobrý den. Směle za nás všechny nesmělé - DĚKUJI PIERRE! (13.01.2016)