Dvojče

Celkem povedená komedie Pierre Richarda. Celkem trefně to napsali na samotném DVD, cituji: "Nasadit parohy sám sobě dokáže pouze Pierre Richard!" Hodně zamotaná zápletka, avšak na konci všem bude jasné, o čem v celém filmu šlo. Za podívání rozhodně stojí, ale k nejlepším komediím PR bych tento snímek neřadil. (10.02.2008)

Ačkoliv filmy s Pierrem Richardem nevyhledávám, tohle bylo docela dobrý. Ocenil jsem především náročnou dlouhou souvislou scénu, kdy P.R. přebíhá z ložnice do ložnice a dělá mezi tím všemožný píčoviny... ta scéna má několik minut souvislého běhání sem a tam a divadýlek okolo a bez jediného střihu (nebo to tak alespoň vypadá - a vzhledem k roku natočení filmu bych to asi poznal), čili dobrý výkon. A ještě se mi líbí fakt, že film si pohrává s tím, že jeden šťastlivec šuká megabohatý sexy dvojčata a ačkoliv mu na to potom ty dvě přijdou, tak to berou a souhlasej s trojkou. Myslím, že hodně dobrý :) (15.08.2015)

Musim se priznat, ze takhle hezke herecky jsem jeste nevidel. A co vic, je to komedie, lehce vulgarni, tezce sexy a clovek si muze hrat s predstavou, co by asi delal, mit obe dve jako Richard... Jednou jsem se zasmal, parkrat pousmal, ale bavilo me to a az na tak trochu zdlouhavy a bezzuby konec se mi to moc libilo. Az uvidim DVD, urcite si ho koupim. (26.10.2008)

"Přesné, to je přesné!" Tahle komedie je dost schizofrenní. A Richard se s tím, jak taky jinak, popral obstojně. Ani mu není moc závidět ta dvě krásná dvojčata a přepych v němž se díky nim pohybuje, protože ubíjet se pak myšlenkami na sobě samotnému jakožto svému vlastnímu švagrovi nasazené parohy, to za tu námahu a stres opravdu nestojí. I když nebyla by to komedie, aby z toho Richard nevybruslil dobře, ten závěr nakonec přece jenom záviděníhodný snad i je (i když to ranní přebíhání mezi koupelnami pořád spíše odrazuje). Zajímavostí je, že jedna z dívčích dvojčat (Camilla More) si ve stejném roce zahrála ve čtvrtém díle Pátku třináctého. 3,5* (26.05.2010)

Film překvapivě vychází z americké předlohy a IMHO trpí stejnou vadou jako americké remaky francouzských komedií. Stejně jako Američanům zřídkakdy uvěřím emocionální nevázanost, tolik vlastní Francouzům, Pierre Richard mě nepřesvědčil jako bohorovný děvkař, trousící suše vtipné komentáře. Existuje ještě jedna adaptace stejného Westlakeova románu s Antoniem Banderasem, ale ani ta mě nenadchla. Spíš mám pocit, že oběma dává na frak starý dobrý Hugo Haas se svým vymyšleným strýcem z filmu Život je pes. 40% (01.06.2007)