Hořčice mi stoupá do nosu

Věčná poloha Pierra Richarda nesmírně roztržitého nešiky, jemuž se neustále smůla lepí na paty tak moc, až se s ním chce vyspat každá pěkná ženština z okolí, se mi postupně, až na vzácné výjimky zajedla. V podstatě příliš nesejde na tom, z jakých příčin se jeho profesorské kreaci dějí různé nepředloženosti - důležitá je spíše samotné pojetí jednotlivých, povětšinou dosti fyzických gagů - Richardovi tak může žárovka pálit řiť či mu gepard roztrhá oblek nebo si nevědomky obarví vlasy nebo... Pokud vás baví představa profesora přednášejícího: "Máme trojúhelník ABC," zatímco na tabuli čmárá čtverec ABCD, nacpěte si tu hořčici třeba do nosu. +++++ Samozřejmě bychom teoreticky i mohli přisoudit filmu jakousi snahu o zachycení problémů s bulvárem, všelikých lidských vlastností apod., ženské sexuality a blablabla. Kecy, Hořčice se o vše jen nezávazně a netázavě otírá, aby Pierre Richard mohl po stopadesáté spadnout. Silné **. (03.11.2014)

Jedna z těch lepších komedií Pierra Richarda. Ono se ani není co divit, když to režíroval Claude Zidi, jeden z největších mistrů francouzské komedie. Zajímavá zápletka, spoustu humorných situací (natáčení westernu, vana, výuka matiky) spoustu klasických omylů a gagů a skvělé herewcké výkony... Pro mě to byl opět požitek aneb další z francouzkých komedií, na které se rád podívám kdykoliv a jedna z Richardovek, kde to blondýn opravdu rozjíždí ve velkém. Mě se to tedy líbilo a i když to místy bylo trochu slabší, musím prostě dát 5*. (26.04.2013)

Richard je opět svérázný (jako něžný zmatkař a popleta naprosto bezkonkurenční), navíc potěší trefná úvodní skladba Vladimira Cosmy. Jinak kouzlo tohoto filmu spočívá v tom, že může být chápán ve dvou rovinách. Buď jako příjemná oddychová komedie či jako satira na společnost (především pak na média). Anebo lze spojit obě možnosti přímo dohromady. Co se týče komediálních prvků, naprosto mě odrovnala scéna na operačním sále. (26.12.2007)

Stará dobrá klasika. Byl to vůbec dobrý ročník - 1974, kromě mě přišlo na svět i pár dobrých filmů a tohle je jeden z nich. Francouzský Luděk Sobota v nejlepší formě a ve své nejosvědčenější poloze, nechybí zranitelná kráska, veskrze hyenistická média a navenek slušňácké okolí, které však neseriozní zprávy baští i s chlupama. Takže se za čtyřicet roků akorát zmodernizovaly kulisy a jinak se nic nezměnilo. (21.04.2013)

Ke komediím s Pierre Richardem se vracím asi po čtvrt století a s radostí zjišťuji, že pan roztržitý na mě funguje snad ještě víc, než tenkrát. Především oceňuji, že většina jeho filmů má chytrý scénář a jeho postavy nejsou pitvořící se hlupáci. Ano, jsou roztržité, někdy smolaři a jindy se jim prostě dějí věci, nad kterými by žasl i autor Murphyho zákonů. A ano, někdy už je to za hranou, ale zpravidla to ultrasympatickému Richardovi rádi odpustíte. Navíc mu sekunduje i krásná Jane Birkin, takže kdo by řešil těch pár minut, kdy to nebylo úplně ono. Dobrý scénář, spousta vtipných situací a Pierre v nejlepší formě. Jsem velmi spokojený; narozdíl od nedávno shlednutého a kupodivu stejně dobře hodnoceného Ukradli torzo Jupitera, mi tohle dokonale sedlo. (21.12.2020)