Návrat velkého blondýna

Druhý díl Blondýna trpí všemi neduhy, které si divák jen může domyslet. Dějově se skáče na příliš velkém prostoru a tak po úvodním Riu se dostáváme zpět do Paříže. Mezitím nastávají jednotlivé zvraty, kdy ani na moment není dopředu jasné, zda-li to náš oblíbený blondýn vlastně celé přežije. Vyšetřující detektiv mě zrovna dvakrát nebavil. Zato Toulouse se svým věrným Perrachem stále vymýšlejí kterak si nakonec zachránit zdravou kůži. První díl okypoval velikou lehkostí, kterou již ten druhý ztratil. Humorných situací je poměrně hodně, ale již nejsou tolik zajímavé. První díl je ve své podstatě nadčasovou záležitostí. Druhý díl je zkrátka již jen druhý. 60% (11.07.2008)

Do absurdna dotažený motiv z prvního dílu o bezcitnosti státních tajných služeb, které si s jednotlivci zahrávají jako s figurkami na šachovnici. Mnohem větší zábava a nesmrtelné hlášky: dopis od Blondýna, Kozel, Panenka, kapitánek apod. K tomu chytlavá a v mnoha aranžích provedená Cosmova hudba. Nestává se to často, ale tady dvojka vítězí nad jedničkou na plné čáře. (29.11.2015)

Řada gagů, zvlášť ty, v nichž Richard uniká dík svojí popletenosti z nástrah, je opravdu dobrá. Nejzdařilejší je v tomto ohledu "ukázka karate". Děj filmu ovšem přešlapuje na místě, neboť se potřebuje vrátit tam, kde začal. Zvláště první půle v Riu je ubíjející, jen vrší pokusy o zabití/záchranu a vede ke ztrátě zájmu o dění. Navíc náměstek velitele tajné služby Perrache ztratil svou integritu z prvního dílu, v němž v mezích možností chránil Richardovu postavu a představoval jakési svědomí tajné služby - tady je jednou takový, jindy makový. (04.01.2015)

Živá definice termínu nastavovaná kaše a suverénně nejslabší scénář Francise Vebera. Možná se pletu, ale mám pocit, že ani Pierru Richardovi se do pokračování moc nechtělo, v beztak krátkém filmu je jen asi třicet minut a ještě víc by mně zajímalo, jak je to s účastí/neúčastí Mireille Darcové. V dobré polovině scén je zabíraná zezadu, jak odchází, jak zdálky mává nebo se pohybuje ve tmě. A její "blízké" záběry zas budí dojem exhumace nepoužitého materiálu z prvního filmu. I krkolomné zdůvodňování, proč a jak vůbec "tajného agenta z leknutí" vracet do hry, je notně přitažené za vlasy. Ale největší chybou je, že Francois tentokrát s tajnou službou spolupracuje vědomě. Tím je popřen celý princip komiky prvního filmu a pár solidních gagů to nezachrání. 30% (12.01.2006)

Platí zde totéž, co pro první díl. Čekal jsem o dost třeskutější legraci, a i když tu Pierre Richard dostává víc prostoru k šaškování ("Vy nejste ten na karate?") než v prvním dílu, opět se tu o zábavu stará hlavně hláškující Jean Rochefort. Za povšimnutí stojí v oboudílech výkon Jeana Carmeta, jehož postava skutečně vzbuzuje lítost a já si říkám, že bych ho docela rád viděl v nějaké dramatické tragické roli. (23.12.2021)