Klauni

Smutný úsmev v životoch klaunského tria, nezmieriteľne rozpadnutého pred desaťročiami. Ťažko súdiť, kto z trojice je víťaz, kto porazený. Všetky minulé vášne a dosiahnuté méty totiž predbehla neúprosná staroba. Jedného kláti chorobou, druhého trápením s manželkiným Alzheimrom a tretieho rokmi nedoriešeným vzťahom s dcérou a partnerskou nestálosťou. Alternatívy sú rôzne. 1. Snaha udržať šaškovstvo a aký taký dotyk s kultúrnym svetom i s mladosťou (mladá manželka, deti na staré kolená). 2. Umelecká neústupnosť bezduchej komercii spôsobujúca na druhej strane skromnosť v životných potrebách, pripomínajúcu až materiálne strádanie a premenu klaunského výrazu na trvalý moralizátorsko - mentorský kŕč. 3. Prispôsobenie sa nastupujúcemu mentálnemu mäknutiu väčšinového vkusu. Ambiciózna správa o postupnom vädnutí aktérov kultúry 60. rokov a ich spletitých osudov si udržiava pomerne vysoký umelecký kredit a po rozpačitom úvode naberie až nečakane vysoké obrátky. Navyše celé je to premiešané množstvom humorných scénok. Tým vtipnejších, čím starší sú ich diváci. (16.02.2014)

Autorská nerozhodnosť v zásadných veciach (český alebo koprodukčný film, príbeh o klaunoch bývalých alebo súčasných, chuť baviť alebo snaha doviesť k zamysleniu, postaviť film na hercoch alebo vizuálnej stránke) a nezáživná hra na umenie (divákom zriedkavo rezonujúca formálna stránka). Chladný konštrukt, ktorý hýri farbami a chvíľami teší prácou s kamerou (početné odrazové scény, interiérové nápady - je preto škoda, že mnohé vzniká len pozorným odpisovaním odinakiaľ a zaváňa snahou film zatraktívniť), ale vo výsledku sa vynára otázka - kde je v tom všetkom človek? Na ľudskosť, ktorá k téme prináleží, Tauš a Jarchovský akosi pozabudli. Práve preto výsledok pôsobí ako vypočítavý ťah na bránku - a u mnohých, zdá sa zafungoval. Nie však u mňa. 40% (20.08.2014)

Tak zoufale nevtipnou tragikomedii jsem už dlouho neviděl. Zasmál jsem se přesně…ano, ani jednou (a čemu taky? Synovi, který říká otci vole? Studentovi, co „komicky“ vypadává z auta? Či „roztomilosti“ holčičky s plnou pusou…nebo snad takovému setkání Maxe a Oskara na prknech? To bylo pro mě snad nikdy nekončícím utrpením). Jenže o moc slavnější to nebylo ani co se týče dramatické složky filmu, i když pár míst bylo dobrých, to nepopírám. A snaha o mezinárodní spolupráci je pěkná, ale…takový Flamand je v pohodě jen do té doby, než se mu zadíváte na rty a je vám trapně, jak mu do nich nadabovaná čeština „krásně“ nesedí, podobně je to s Outinen, která rozhodně ve své roli zaujme, jen nesmí otevřít ústa (jako by snad bylo nutné, aby její postava mluvila). Podtrženo, sečteno, za technickou, vizuální stránku + sem tam nějakou podařenější vážnou scénu či herecký výkon dávám ještě 2*. (10.09.2014)

Obrovská škoda, že fim s tak skvostným hereckým obsazením a úžasnou vizuální atmosférou stahuje do hlubin šedi scénář, který třičtvrtě scénáře jako by kroužil kolem jádra dramatu vztahu tří klaunských individualit a když k němu konečně dospěje, zmůže se jen na pár náznaků, které si má asi divák přebrat sám, a následně vyplyne do ztracena. Psychologie a jemné předivo vztahů střídá pustá konstrukce, která se pouze mechanicky rozvíjí do všech stran a nakonec zbývá spíše prázdná, notně nafouknutá bublina. Rakovina konečníku, domácí násilí, alzheimer, dávná láska a žárlivost - hodně velká nálož vážných témat na jeden film a ústřední motiv setkání rozeštvané trojice v ní obsáhne jen zlomek stopáže a vlastně se ani co se týče společných vztahů nikam zvláště neposune. Jarchovský už v Líbánkách způsobil rozpaky nad hranicí únosnosti filmového scénáře a tady bohužel tápe ještě více a dokazuje sáhodlouhými vysvětlujícími dialogy, že jeho psaní je čím dál více vhodné spíše pro papír než filmové médium. Naštěstí stejně jako v případě Hřebejka do popředí neustále vystupuje překvapivě obratná a vyspělá režie Viktora Tauše. Jen díky ní lze zapomenout na nedostatečnost děje a přítomných charakterů, jelikož Klauni každou chvíli podmaňují silnou atmosférou, vizuálními nápady a neustále přítomným podpovrchovým smutkem za plynoucím časem. Například způsob, jakým je pracováno se silně stylizovanou lokací Viktorova temného, sešlého domu prosvětlovaného jeho "vílou" má co do činění s filmovou magií velkých tvůrců. Rovněž ústřední trojice obsazená silnými hereckými osobnostmi hravě zakryje nedostatky napsaných postav, hlavně díky velkému prostoru na jejich rozehrání. Bohužel, u epizodních postav tento prostor chybí, a proto herecké jistoty jako Taťána Medvecká a Ivana Uhlířová nakonec nedokáží vystoupit ze svých mdlých charakterů. Klauni jsou tedy nakonec po filmařské stránce brilantní snímek evropské úrovně, který by mohl být ozdobou festivalů, jeho tvůrčí vzlet by však nesměl být bržděn scénářem, který se jeví jen jako neustále natahovaná expozice zásadního příběhu. Snad bude mít Viktor Tauš příště větší štěstí na zvolenou předlohu a jeho režijní talent se s ní protne a dosáhne tak vyšší roviny, ne pouze působivé ilustrace. (05.12.2013)

Smutně nudné drama. 1) Film bez děje kolem mě těžkopádně prokulhal a ani 132 komentářů uživatelů ČSFD mi nepomohlo jasně definovat, proč to. Asi něco se scénářem, něco s režií. To jsem nebyl já, to byl Parkinson. 2) Marně přemýšlím, co dělal poměrně početný lucemburský a finský štáb. 3) Kaiserovi i Lábusovi role sedly, ale ze snímku mám pocity přinejmenším rozpačité. (05.04.2015)