Klec

Mne to ani tak neprišlo ako pomsta zhrzené ženy. V tom prípade by bolo z jej strany cítiť nenávisť, no tú som tu necítil, čo koniec koncov potvrdil aj samotný záver, ktorý bol peknou korunkou tejto dialógovej šachovej partie medzi mužom a ženou. Lino Ventura ako obyčajne skvelý a celý film trochu potiahol. Nadpriemer. 75/100 (21.02.2020)

Chycen do klece. Ocitávající se v tísnivých prostorách zamřížovaného sklepu, ale současně v kleci pořád trvajícího vztahu bývalého manželství. Celý čas jsem váhavě uvažoval, zda ze strany Heleny šlo o pomstu, projev nenávisti nebo naopak šíleně neutíchající lásky a potřeby být spolu i pár let po rozvodu... a stejně tuhle nejednoznačost lze na snímku ocenit, protože časem totiž vypadá, že ani samotná Helena nemá úplně jasno, jak si chce po tak originálně krutém činu se svým bývalým mužem nadále počínat. Hutné minimalistické drama přejde po počáteční zdánlivé legrácce k drsnému vyústění. Pohltí, nechává přemýšlet a nepustí prakticky až do samého konce, podobně jako Kočka z roku 1971 od tohoto režiséra. Ingrid Thulin, z jejichž očí a pohledů zde šel na mne jednou až nechtěný soucit a jindy zase strach a bezočivost, si odskočila od Bergmana do Francie, aby vytvořila v tomhle osobitém psychologickém dramatu zajímavý kontrastný pár s Linem Venturou. Bylo úžasné sledovat oba herce, kterým k silnému a působivému projevu vystačily mnohdy pouze pohledy, a minimálně napínavé sledovat i příběh, z něhož jsem si sice i po roce dost pamatoval, ale nečekaný závěr mě i napodruhé překvapil. Ačkoliv ten jakoby patřil do jiného, spíše komediálního žánru... 90% (25.01.2020)

Feministický film, vzniklý v době nově vzedmuté vlny feministických hnutí v polovině sedmdesátých let. Zatímco v klasickém narativním filmu je muž vnímán jako aktivní postava, zde je tvůrcem příběhu posouvající děj dopředu dominantní žena. Takovou ženou je v tomto případě pečlivě vybraná švédka Ingrid Thulin (dvorní herečka Ingmara Bergmana). Evropský charakter filmu je cítit z každé sekvence. K dokonalosti něco chybí, ale bezesporu toto komorní drama poskytne solidní filmový zážitek. Produkce: Lira Films (07.01.2017)

"Jestli jsem slepý tak proto, abych se neztratil." Pokud by mne má ex- zavřela do klece, tak bych čekal nějakou sexuální laskominu, možná bych se i těšil, ale tohle bylo o něčem jiném. Jenže o čem? Julien to neví a Helene se škodolibě nechce vymáčknout. Doufal jsem, že to bude něco zásadního, velkýho a myšlenkově dokonalýho, ale není. Je to jen netradiční řešení běžný situace, u který jsem pouze s napětím čekal, jestli ho ona zabije nebo zabije on ji nebo já umřu nudou ještě před vyvrcholením. Dopadlo to poměrně nečekaně, ale ten konec se plížil velmi pomalu. (08.06.2021)

Drama s prvky psychothrilleru, tak by se asi dal charakterizovat tento francouzský film, který by určitě dobře psychologicky rozebral Dr. Plzák. Za sebe ovšem mohu říct, že jak se mi líbil Ventura, filmu jsem občas nerozuměl. Já chápu, že v příběhu stojícím na dvou postavách, z nichž jedna má jasné sklony k šílenství, nemohu čekat, že pokaždé pochopím, proč tato postava dělá to a to. Jenže jsem si nebyl místy jistý, jestli sám básník ví, co chce vlastně říci. Pokud film říká "zachovej si rozum a chladnou hlavu navzdory šílené situaci", pak ano, Julien je po většinu času racionální, snaží se svou situaci zvládat a vychází z toho s relativně čistým štítem. Jenže pak najednou na konci tu racionalitu poněkud ztratí, jen aby byl film doveden do té správné katarze, kterou tvůrci chtějí. Ještě bych pochopil, že by plyn vypnul, odstranil zábrany a vyvětral, ale že by se tam jen tak vracel, aby psychopatickou bestii začal přesvědčovat, že "život je přece krásnej", tomu nevěřím. (29.02.2020)