Poslední adresa

Každý kdo dnes zkoumá neopolar, musí narazit i na jméno José Giovanni. Jak příjemná to bude srážka je vkusem každého soudruha, gangsterká minulost autora je ale něco co nejde úplně minout a jeho kolaborace s nacisty a členství ve francouzské fašistické straně (PPF) je něco co já nezkousnu, takže tento filmař nikdy nebude mým oblíbeným. Poslední adresa je pravděpodobně jedním z prvních neopolar snímků ve francouzské kinematoghrafii a jako takový ilustruje typickou fr. krimi té doby, ale ani zdaleka nedosahuje kvalit mistrovských neo-noirů Jeana-Pierra Melvilla. Roubaixova hudba je v první části místy rušivá a někdy až otravná a trochu narušuje rytmus filmu. V druhé půlce díla slyšíme už jen výborný typicky francouzský soundtrack. Tuto disharmonii si ovšem měla pohlídat režie. Docela funguje chemie mezi Jobert a Venturou, když herečka prý Venturu zrovna moc v oblibě neměla. Produkce: Cité Films (11.11.2020)

Lino Ventura a Marlène Jobert si prý spolu moc nerozuměli, ale na plátně jim to docela klape. Sympatické na nesourodé dvojici detektivů je, že on není žádný nezničitelný Robocop a ona není emancipovaná superžena. Za povšimnutí stojí Paul Crauchet ve vedlejší roli a konec, který až příliš připomíná skutečný život. Bohužel. (29.03.2011)

Jobertová coby naivka chvílemi dost přehrává, s tím svým diblíkovským cupitáním a vyjeveným olbličejíčkem, nicméně je stále hodně roztomilá a tvoří správný protipól k drsnému Venturovy. Oba dva se pak naběhají až z toho bolí nohy i diváka, ale kupodivu snímek ani chvilku nenudí a je dalek jakékoliv falše a idealizace syrové skutečnosti. (26.07.2007)

Ventura a Jobert skoro celý film chodia po meste, pričom na tieto zábery je kladený dosť dôraz, až kým dôjdu k cieľu a začnú sa pýtať niekoho na otázky, smerujúce k ich svedkovi. Na konci má vždy dotyčný nadržaneckú poznámku na Jobertovej vzhľad. A tak nejak stále dokola, s výnimkou jednej drsnej scény a výborne vypointovaného záveru, vďaka ktorému som uvažoval aj o vyššom hodnotení, to by som ale určite dal ako návštevník kina v roku 1970. Takže vychutnáte si množstvo dobových retro áut, skutočne slizkého záporáka, ktorý tomu dodáva šťavu a budete rozmýšlať, či to Jobertovej viac sluší s priznanými výraznými pehami alebo takto, respektíve či je krajšia s dlhými vlasmi. Podobných solídnych krimi scenárov boli vo francúzskych scenáristických šuflíkoch v tej dobe asi stovky, Giovanni môže byť rád, že došlo zrovna aj na jeho adaptáciu knihy. Asi je to aj tým, že si ju mohol sám natočiť. (21.06.2013)

Tušila jsem, že to bude pecka, ale že se do Lina zamiluju zrovna zde, a po x jiných filmech s ním shlédnutých, to mne nenapadlo ani za mák. ;-) Tedy, jako herec má v mém srdci místo už dávno, ovšem odteď je tam navíc ešče aj ta erotika. :-DDD Film mne vtáhl od samého začátku. Relativně prostý děj ovšem Liník, Marlenka, Józa a František vyšperkovali k dokonalosti. A stačilo pro to též jen "málo" - sem tam nějaké to gesto, letmý úsměv, flétnu s akordeonem, a třeba i takové zdánlivě obyčejné věci, jako např. déšť, knížku veršů či bezzubého, platonicky zamilovaného staříka. Perfektní scénárista (a režisér v jednom), skladatel a herci by snad vytvořili skvěle i stupidní céčkový horor či reklamu na zubní pastu. :-D Jen jsem doufala ve šťastnější konec, ovšem nějaký takový zároveň i očekávala. Nijak to samozřejmě na kvalitách filmu neubírá (spíše možná naopak). (02.03.2020)