Maigret klade past

Klasické detektivky, u kterých bylo třeba nejprve rozlousknout motiv, psychologicky postupovat zevnitř navenek, které vyžadovaly divákovu spoluúčast, a které považují "nalezení vraha" i za svoji zásluhu, ty vždycky potěží a přinesou i určité zadostiučinění. Zde Maigret/Gabin "dekonstruuje" případ muže stojícího mezi dvěma ženami, matkou a manželkou. Později se však ukáže, že žena a manželka jsou na jedné straně, a na druhé straně jsou ostatní ženy, které se snaží "systematicky" vybít. Práce je to však náročná a dlouhodobá, ale stejně tak náročně a dlouhodobě pracuje i Maigret. Odkrývá pachatelovu mentalitu až do raného dětství, kde nachází odpovídající "mentální defekt". Nepřítelem jsou všechny ženy, k nimž ho poutá nepřekonatelný sado (ostatní ženy) masochistický (matka a manželka) vztah. Jako Maigretovu spolupracovníku se mi nezamlouvá pouze motiv "ješitnosti", který považuji za sporný.... O dva roky později natočil Alfred Hitchcock slavné "Psycho", které uderněji zobrazuje podobnou situaci. Ale také vypjatěji a schématičtěji. Simenonův přesah matky v manželku (i když se vzájemně nenávidí) celou situaci rozšiřuje, ale zároveň i zpřesňuje; u Roberta Blocha je situace jednodušší, a proto i strašidelnější. Pozn.: Nezávisle na filmu popisuje osobu s traumatickým poškozením mozku (náš hrdina Marcel Maurin/Jean Desailly) PhDr. Martina Hasalíková: "kolísavá emocionalita, úzkostnost až depresivita, narušení psychomotorického tempa, tendence ke stereotypii, ulpívání na určitých projevech chování, nedostatek ohledu k okolnímu světu, egocentrismus, nerespektování pravidel ustálené sociální interakce, zvýšená afektivita a dráždivost". Ješitnost zde neuvádí. (17.04.2017)

Asi je zbytečné opakovat, že i v tomto případě má na filmu prvořadou zásluhu nezapomenutelný mistr stříbrného plátna a dobrácký bručoun Jean Gabin, inu, kdo umí, ten umí. Ano, ten, kterého tolik vychvalovaný a všemocný Hollywood v časech jeho emigrace neuměl vůbec prodat vkusu amerického diváka. Ale zpět k filmu. Jde o báječný film, který svou pohodovou atmosférou musí snad každého uspokojit. Prostě svým stylem jde o takovou nenáročnou oddechovku, kterou nelze snad ani pořádně nevychutnat. Takže závěrem jen dodám, až někdy budu zase jednou v Paříži na Montmartru, večer rád a s chutí připiju láhví ostrého Calvadosu na věčnou slávu pana Gabina. (11.03.2011)

Víte, co je u filmové detektivky podstatné? Jistě, herecké obsazení, režijní vedení. To hlavní a nejhlavnější je ovšem Scénář. Kvalitní předloha, která nenechá diváka vydechnout a spolu s autorem přemýšlet o motivech. Je to pro mě ve filmu jediný žánr, kde bezvýhradně dokážu přijmout adaptaci. Georges Simenon stvořil svého zarputilého komisaře pro literární svět, ten ze stříbrného plátna mu bude vděčen za tak konzistentní příběh. Jean Gabin je dokonalý Maigret, jak jinak... (30.12.2011)

Nezpochybňuju, že to celé stojí na Jeanu Gabinovi, ale myslím, že jeho úloha se v tomto konkrétním případě zbytečně démonizuje. Mnohem osobitější výkony tu podali Jean Desailly v roli hysterického malíře a Lucienne Bogaert v roli jeho neméně hysterické matky. Pro mě osobně bylo přínosné vidět i předválečnou hvězdu Jeanne Boitel jako sympatickou paní Maigretovou. Naopak vyzdvihovat Lino Venturu je opět malinko mimo mísu, protože ten se tu jenom několikrát nevýrazně mihne. A naopak Annie Girardot tu má velmi zajímavou roli s vývojem, navíc výborně vypadá. Má to celé atmosféru, ale místy se to malinko táhne, takže na plnej knedlík to není. (15.02.2012)

Vlastně dokonalá detektivka, takovýho klasickýho střihu, kde nich nechybí, ani nepřebývá. Je tu paranoidní atmosféra, je zde nahánění vrahouna v temných uličkách Paříže a vrcholí to výslechovým „grilováním“ pachatele, mimochodem výborně natočeném a vygradovaném. A Gabin byl a vždycky bude tím nejlepším Maigretem, kdy snoubí v sobě vášeň a živelnost se stoickým klidem a charismatem alá Hrušinského major Kalaš, a vy jenom s úžasem můžete pozorovat, kterou ze svých charakterových vrstev ze sebe při výsleších podezřelých zrovna použije. Taková mnohovrstevnatá policejní figura není zas tak v kriminálním žánru běžná a Gabin jí uchopil fenomenálně. Snad jsem jenom postrádal nějaký větší moment překvapení, protože vrah se nabízel zřetelně již od půle, ale i tak jsem si to užil vrchovatě. (15.02.2024)