Nesahejte na prachy

Elegantní obleky, kravaty, krásné ženy a pistole nenápadně schovávané po kapsách. V 50. letech vyprodukovala francouzská kinematografie celou řadu titulů, které těžily z popularity amerických gangsterek a snažily se jejich atmosféru přenést na starý kontinent. Nesahejte na prachy je typický zástupce té doby, kdy režisér neexperimentuje, ale sleduje jednoduchou dějovou linku a sází na charisma osvědčeného Jeana Gabina. Padesátiletý Gabin cítí tíhu neúprosně pádícího času a při mejdanech se po půlnoci cítí, jako by dělal přesčas. Velká rána mu má zajistit odchod na zasloužený odpočinek, jenže vinou upovídaného komplice je najednou zájemců o kořist víc. Ve snímku jde víc o styl než o akci nebo rafinované scénáristické hrátky. Žádnou výraznější chybu mu ale vytknout nemůžu. Celkový dojem: 75 %. (09.10.2018)

Pre francúzskeho legendárneho herca Jeana Gabina bola úloha v Nesiahajte na prachy, doslova (u)šitou na mieru, ba dokonca ešte lepšou a povedzme trebárs i vhodnejšou, než všetky tie obleky, ktoré protagonista Max, nosí vo filme, ktoré mu mimochodom tiež sedia ako uliate, pričom, popri týchto súbežných okolnostiach, taktiež zaznamenávam i vskutku celkom pozoruhodný, filmový debut Lina Ventury, možno i samotného „nasledovníka” tohto velikána, keď si viem zároveň predstaviť aj to, že dozaista nie je úplne sám, totižto je aj málo ďalších, ktorí sú na tom podobne, ale zosadiť ho z trónu, je celkovo mimoriadne náročné, až absolútne nemožné...? Tešil som sa aj na moju veľkú obľúbenkyňu Jeanne Moreauovú, no bohužiaľ musím skonštatovať, že jej režisér Jacques Becker, nedal príliš veľa priestoru sa plne predviesť, i keď má niekoľko šteklivých scén, za to mi to vykompenzoval s hlavnou postavou, ktorá doslova nezlezie z plátna, čím je fascinujúce sledovať každý jeden záber, v ktorom sa zakaždým objaví. Nakoľko sa strihačka Marguerite Renoirová, rozhodla, že k 94. minútam stopáže, už ďalej vôbec nič nepridá, čo by som si naozaj veľmi prial, pretože film by sa rozhodne „uživil” i s nasledujúcimi 20-30 minútami, len to by sa chcelo asi trochu viacej pohrať so scenárom, ktorý je v tomto momentálnom rozpoložení, nastavený presne tak, ako je mu zrovna určené, preto mám zrejme prehnané očakávania, ktoré sa v tomto prípade síce nikdy nenaplnia, ale i napriek tomu prevláda celková spokojnosť, až by som miestami povedal, že nadšenosť, kde som opäť poctený tým, ako mi Gabin neustále „dokazuje”, akým je ojedinelým, hereckým druhom, ktorý sa už viac nenarodí, o to si ho treba viac vážiť... (03.08.2022)

Gabin byl sekáč. Ten chlap by s přehledem utáhnul resp. povýšil i tuctovou reklamu na zahradní kultivátory. Ručím vám za to, že prodej by okamžitě stoupnul na trojnásobek a nepotřeboval by k tomu ani kolo štěstí a Bédu v zádech. Žádná rozmáchlá gesta, úsporná mimika, dokonalá hra očí, se slovy šetří jak zedník cementem a vodou při pohledu na opadanou omítku, ale věříte mu každé. Tak je to ostatně s celým tímto nikam nespěchajícím snímkem J. Beckera, s příjemně ospalou atmosférou, o kterou se měrou vrchovatou stará i J. Wiener, o jednom stárnoucím zásadovém gangsterovi Maxovi, pomalu ale jistě se chystajícímu na zasloužený odpočinek. Vyděláno má, na zadní vrátka dostatečně myslel. Také má ale kamaráda Ritona, který se usadit rozhodně nechystá. Chytil druhou? mízu, vzplanul vášní k tanečnici Josy, jak to tak u chlapů bývá, pustil si před ní hubu na špacír a tak vstupuje do hry, o zlatý (cihlový) jackpot, tehdy debutující L. Ventura. Smyčka se pomaluje ale jistě utahuje a protože Max je ta stará dobrá poctivá škola ctící zásadu, že skuteční kamarádi se nehází přes palubu ani ve chvílích nejhorších, vše směřuje k závěrečnému očekávanému střetu. Ten je paradoxně tím jediným momentem, kde nemilosrdný zub času již zapracoval a sráží jinak tuhle maximálně sugestivní podívanou, lehce pod vrchol. Ovšem (před)poslední detailní záběr na Gabina, střih a kamera pluje po restauraci..., je více než výmluvný. 85%. (08.01.2014)

Nesahejte na prachy, tedy spíš na zlato, protože pan Max k němu má poněkud majetnický vztah. Já tedy na nic z toho sahat nebudu, protože mé tělo není příliš odolné kulkám ze samopalu, ale jiní by si sáhnout mohli. Třeba tankový Angelo by si rád sáhnul a Ramon taky, takže válka gangsterů je na světě. Nic proti tomu, mrtvý mafián = dobrý mafián, ale v tomto případě je skutečně snadné stát na straně pánů Maxe, Ritona a Pierrota, neboť tito absolventi staré gangsterské školy mají charisma, styl a smysl pro čest. Mně to na slušnou zábavu stačilo. (23.09.2015)

Na rozdíl od jiných si nemyslím, že by tenhle film „táhnul“ jenom Jean Gabin. Což při vší úctě ke zde komentujícím vyplývá z neznalosti dalších herců. Protože například Dora Doll tu byla nejen velmi krásná, ale i dobrá (a zastiňující často zmiňovanou Jeanne Moreau). Gabin tady razí (s ohledem na další filmy nijak originální) teorii, že když jde o kšeft, nevykecat to ženskejm, přitom sám si hrábne, kde může (včetně bývalé americké Miss Marylin Buferd). Jako celek se to nicméně krapánek táhne, víc se mluví, než koná, výsledku to ovšem nijak neubližuje. A jako Rosalinda jásám nad hudbou Jeana Wienera, i když se nemůžu zbavit dojmu, že ty první tóny mi pořád připomínaly ústřední motiv z Kmotra. Já dávám dobrou. Dobrá je za tři. (01.09.2012)