Taxi do Tobruku

Tak i konečně já se svezl taxíkem do Tobruku. A říkám rovnou, že budu spoilerovat. V taxíku se sešla vybraná společnost, o tom žádná. Tak vybraná, že jsem na ní měl možná přehnané nároky a nejen na ní. Hned v úvodu mne překvapilo, že u LRDG byli Svobodní Francouzi, ale to byla moje neznalost. Útok stodevítky (byť jak já říkám kapslíkový) potěšil, tahle mašina se v poválečných filmech hned tak nevyskytuje. Jenže poté co hoši přestoupí na německé vozidlo (identifikoval jsem je jako přepapundeklovaný Dodge WC2 ) to začne být s nasazeneou technikou hodně špatné. Němci jezdí nam nějakých opapundeklovaných obludách proti nimž by M3 Lee pověstný v Africe svým vysokým profilem působil jako list papíru. To se týkalo i některých nákladních aut a transportérů. Je to škoda, šedesátý rok ještě nebylo tak dávno po válce aby se někde nedala schrastit kloudná technika.... Jelikož jsem pochopil, že je to film více než válečný spíše konverzační, snažil jsem se přeladit na ony rozhovory během jízdy. A ač si tu někdo chrochtá blahem nad ryzím chlapstvím válka neválka, já tomu prostě nevěřil. Takovýhle kamarádčofty, společné pečení šneků... To může dělat jen Ventura, Aznavour a Krüger v romantickém filmu o přátelství mezi Němcem a Frantíky. Skutečnost by byla si jiná. Sice závěrečný zásah Greyhoundů zajistil mé rozkolísané hodnocení na třech hvězdách (pomalu se to šinulo ke dvoum), celkově ale film jako válečná záležitost může fungovat jen pro širší diváctvo, ne pro milovníky tohoto žánru. A přitom jsou filmy z té doby, které jsou skvělé. Např. Hořké vítězství (1957). Dávám tedy za tři kanystry vody. * * * (21.06.2016)

Klasický film o vojácích dvou stran, co byli drze náhodou do jedné kupy svedeny se vším, co k tomu patří a bylo viděno na x místech, jenže tady to nahoru táhne věcí vícero a to herecká skvadra a skvělé dialogy, kterým se relativně daří nebýt ve výkladu zbytečnosti a trpké směšnosti útrap válečných příliš patetické, takže očekávané a dané scény nepůsobí špatně. Pátá hvězdička je za samotný závěr, který je krystalicky čistý a úderný jako husitská houfnice. (10.05.2013)

Tento film představuje absurditu války ve své krystalické podobě. Z běžně pracujících mužů se stávají vojáci, kteří se snaží zlikvidovat nepřítele, se kterým by za normálních okolností šli třeba na pivo. Celý válečný aparát je v podstatě nastaven tak, aby ve vojácích probouzel špatné stránky, propagandou zabalené do spravedlnosti těchto činů. Naštěstí u většiny vojáků i nadále vítězila lidskost, která pak mnohdy vytvářela přátelství napříč válečnými stranami, byť takové přátelství působilo dost bizarně. Závěr filmu mě však opravdu usadil, tu hořkost cítím ještě teď. (17.07.2011)

Vynikající válečné drama, které je možná poněkud pozapomenuté (toho času 190 zhlédnutí). Od samotného začátku se rozjíždí skvěle namíchaná jízda pouští, kde není nouze o dílčí zápletky, příběhy vojáků, zvraty, decentní humor a sympatické hrdiny. Hardy Krüger a Lino Ventura pozdvihují tento snímek na zasloužených 5 hvězdiček, čemuž ovšem napomáhá také atmosféra, děj a hudba. Až na pár logických nedostatků v chování francouzských vojáků nemám výtky. Snad ještě malou poznámku si dovolím - z průjezdu minovým polem se možná dalo vytěžit o malinko víc. Dojem však zůstává čistokrevný. (08.06.2015)

Tři z mnoha pravidel války v praxi: Neandrtálec přežije intelektuála. Potulovat se bojištěm v barvách nepřítele je dvojnásobně nebezpečné. Nesnaž se nepřítele poznat osobně, hůř se pak bude zabíjet.. Trocha toho nezbytného špičkování mezi chlapy, pár ostrých scén (minové pole), zbytečně rozverná hudba a lakonický konec, potvrzující výše uvedená pravidla.. (10.05.2016)