Flirt se slečnou Stříbrnou

Tosim to vystihl slovy nedetektivní detektivka. Moc příjemný hvězdně obsazený film. Dialogy Drahokoupilová-Kačer jsou zábavné, vtipné a někdy i moudré. 69. rok je na tom hodně poznat, svobodomyslný scénář jak někdy až po revoluci. Lanďák je skvělý, ponejvíce trapný. Jirásková emancipovaná, Řehoř opilec intelektuál-tedy tomu to tam sedne. Zábavná chytře udělaná věc! (10.02.2011)

Přestože mé bodové hodnocení vyznívá veskrze kladně, převládá ve mně pocit zklamání. Kdo totiž četl knihu, rozpozná četné rozdíly oproti předloze (nepočítám samozřejmě nutné zjednodušení při převodu na plátno). O některých z nich se nyní krátce zmíním v tomto mém krapet delším komentáři. ~ Filmová adaptace Škvoreckého románu Lvíče bohužel nevystihuje podstatu původního příběhu a své nedostatky se snaží nahradit vizuální zajímavostí. K plusům filmu patří také věrné zachování dialogů (byť samozřejmě značně redukovaných, které jsou mimochodem v případě Škvoreckého signifikantní svojí autentičností a civilností) nebo také neopomenutí různých detailů z knihy, popis osob a situací. ~ Zmíněným redukcím podlehly z pochopitelných důvodů především scény odehrávající se v redakci nakladatelství, která v románu představuje synekdochu celospolečenské situace na přelomu 50. a 60. let. Film se věnuje primárně melodramatické linii, která plynule přechází do detektivní polohy. Tuto skutečnost podtrhuje odlišný název filmu oproti předloze. ~ Osobně mně nejvíce vadí absence vnitřních monologů Karla Ledna. Filmový Leden (Jan Kačer) pronáší často jen prázdně znějící fráze, z nichž necítíme vnitřní motivaci. V románě je Leden zároveň vypravěčem a ze své funkce často popisuje svá citová hnutí a úvahy, kalkulování a taktizování. O tyto podstatné pasáže a vykreslení protagonistova charakteru je filmový divák ochuzen. Filmové ztvárnění tajemné Lenky Stříbrné (Marie Drahokoupilová) je naopak z mého pohledu v pořádku, Leden coby vypravěč ani v knize nepostihne její myšlenky nebo motivace jejího chování (jelikož její postava je vnímána pouze zvenčí). ~ Dalším problematickým bodem je ignorace a absolutní nevyužití kontrastu coby stylotvorného i významotvorného prostředku (jako je tomu v knize). První kapitola se odehrává na plovárně v horkém letním dni s množstvím polonahých těl a erotickým dusnem ve vzduchu a závěr románu je naopak umístěn do tmavého malého bytu Stříbrné. Film je však zahalen do temnoty a pochmurné atmosféry po celou stopáž. Režiséra Gajera v tomto případě nemůže omlouvat zdlouhavý výběr herců ani rozvleklé přípravy k natáčení, díky čemuž se realizace filmu odložila na podzim. Úvodní sekvence se tedy z plovárny přesunula do podzimní Stromovky na dostihové závodiště. ~ Poslední slabinou filmu je bohužel nevýrazný konec a absence gradace. Závěrečná sekvence absolutně nevyznívá požadovanou závažností tématu knihy i filmu. (11.12.2011)

Snad byste nebyla tak rigorózní... Škvoreckého povídka je mnohem záhadnější, tajuplnější, zkrátka mnohovýznamová záležitost, což se bohužel o Flirtu nedá tvrdit se stoprocentní jistotou. Gajer si evidentně nedal příliš velkou práci se scénářem (byť jej psal společně se Zdeňkem Mahlerem), a nebýt uhrančivé Drahokoupilové a charismatického Kačera, šel bych s hodnocením dolů. Jenže je tu ještě jakási hořká vůně podzimu, která navždy uchovává nepopsatelně vzrušivou náladu konce šedesátých let, a také mistrovské vedlejší postavy hrané Jiráskovou, Řehořem, Prachařem a Landovským v – podle mě – původních autorských obrysech. Svět literatury, redakčního vzruchu a básnických impresí, tedy alespoň to, co v působivé zkratce naznačuje právě Gajerův film, dokázal Škvorecký ve svých dílech zachytit s neskrývanou sugescí, ironickým úšklebkem a zároveň s velkým okouzlením a zaujetím. Flirtovat se dá s ledasčím, třeba se smrtí. (18.02.2018)

Kdyby na mě celý film dokázal zapůsobit tak silně jako během dlouhého závěrečného dialogu slečny Stříbrné a redaktora v pokoji, byl bych velice spokojený. Nečekaný tíživý zvrat, znepokojivé dusno a napětí přítomné v obrazu i pomalu plynoucích dialozích hlavních postav, také vše umocňující Fišerova hudba... Ani zbytek tohoto psychologického filmu nebyl úplně k zahození, krásná Marie Drahokoupilová s ledově chladným výrazem má svoje kouzlo, upoutalo mě i pár úvah nad životem jako fraškou nebo tragedií, taky velmi zajímavý výkon Zdeňka Řehoře coby věčně opilého filozofujícího muže z kanceláře. Ale jako celek mě to tolik nedokázalo oslovit, někdy bylo na můj vkus až příliš intelektuální (viz. scény z redaktorské porady) a s výjimkou zmíněného závěru jsem se v tomhle flirtování nejen se slečnou Stříbrnou, ale celkově s filozofií, láskou, smrtí a poezií nedočkal žádného hlubšího emociálního prožitku. Potenciál zde určitě byl a můžu ostatním věřit, že kniha se Škvoreckému povedla mnohem líp, možná si jí časem přečtu. [60%] (31.08.2021)

"Režimy se mění, ale láska režimu k prostýmu lidu trvá."                                                                                                      Nejednou jsem slyšela názor, že Škvorecký se nedá zfilmovat. Přesto se o to řada reřisérů pokusila (většina pouze jednou) a výsledek nebyl tak špatný. Kde také brát kvalitní předlohy? Nedá se s tím nic dělat - kdo četl knihu, bude jí ve většině případech považovat za lepší. Jsme-li stejně pozorní diváci jako čtenáři, určitě se najde nad čím se kochat a co obdivovat. A po dobrém filmu můžeme oprášit knihovnu a znovu se začíst. (27.10.2015)