Nová strašidla

Drazí kolegové, četl jsem Vaše komentáře a ač to většinou nedělám proto, abych vyjádřil svůj názor, udělám vyjímku. Rád bych odpověděl na vaše názory kromě uživatele Corto - NE, NE, NE ... nemyslím si, že bych byl tak nechápavý a ani si nemyslím, že bych neměl rád Italský humor, je spoustu Italských filmů u kterých jsem se skvěle pobavil, ale tenhle snímek mezi ně bohužel nepatřil. S humorem Nová strašidla neměli vůbec nic společného. Možná bych film přejmenoval na Novodobé strašáky. Modlil jsem se, aby byl už konec a stále čekal na zábavu alespoň v jedné povídce. Humoru jsem se dočkal pouze v úseku o restauraci, kde se melou dva zaměstnanci za který dávám jednu hvězdu, jinak to stálo za starou belu. (19.03.2009)

Nedoceňovaný povídkový klenot pozdního neorealismu se obírá problémy ne sociálního strádání, které ho uvedly ve čtyřicátých letech do života, ale aktuální situací sedmdesátých let. Dílka se v širokém časovém i tematickém záběru dotýkají prakticky všech bolavých míst tehdejší společnosti. Za zmínku stojí úzká vázanost autorů, předních filmových režisérů, na komunistickou symboliku (platí to hned pro úvodní "kněžskou-kardinálskou" povídku naznačující, že fráze není výtvorem naší současnosti, ale její trvání je delší, než si kdo dovede představit a hlavně připustit). Mrazí z hrozeb terorismu, který byl v dobé skutečnosti všudypřítomný. Obdobně vyznívá i asociální "socková" povídka živě připomínající i naše zkušenosti. Spolu s jinými filmy té doby (TERASA, RODINA, ALOZANFÁN) jsme konfrontováni s fukuyamovským "koncem dějin" a nástupem bezhodnotové a bezpříznakové společnosti "destilovaných hodnot" naší současnosti. V případě tohoto nevšedního díla se tak stalo ovšem způsobem, který je vší "bezpříznakovosti" záměrně prost. K potěše nejen tvůrců, ale zejména jejich poučených diváků. (12.09.2007)

To se musí vidět! Neuvěřitelné koncerty mých oblíbených hereckých hvězd. Nejraději mám epizodu o Gian Mariovi Cataladelmonte nebo jak se to píše, který nedobrovolně a přece neodolatelně poskytuje první (nebo spíš poslední) pomoc a svůj bílý rolls mění na sanitku. Taky dojemnou povídku o Jeníčkovi a mamičce no a do třetice řádění kuchařů ve snobské restauraci. Jak to Italové umí, smějete se, a přitom Vás mrazí..... (12.01.2010)

Zaujalo mě s jakou lehkostí se v Nových strašidlech přelévají mezi sebou roviny ryze komediální, tragikomická a tragická, aby daly dohromady až překvapivě koherentní povídkový film, který ve vás zanechá spíše melancholické pocity než rozbolavělou bránici. Ale na škodu to rozhodně není, naopak je to tak moc ze života (bohužel), až se tomu nechce věřit. (14.07.2015)

ocenenia : Oscar 1979 - Nominácia na najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ pre mňa najzaujímavejšia bola poviedka o synovi vezúcom matku do hospicu...ale tá jediná vlastne vybočovala z veľmi humornej línie, ktorá bola neraz dotiahnutá až ad absurdum (Hospoda, Mamičkin maznáčik :))) (01.09.2007)