Nová strašidla

Povídkový film je skvělou satirou lidské společnosti. Všichni tři režiséři nám ukazují, že stačí pár minut, aby nám sdělili to podstatné a není zapotřebí dvouhodinový film na podobná témata. Jedná se o krátké úsměvné povídky, jejichž podtext je ale místy velice krutý ( maminka odvezená do starobince, člověk, který umírá po odmítnutí první pomoci několika nemocnic, teroristický útok na letadlo atd. ). Většina příběhů nám ukazuje sobecký přístup lidí ( důležitější než zavražděný člověk je ovčí sýr, důležitější než zdraví manželky jsou její pěvecké koncerty, které "vynáší" ...). Potěšilo mě herecké obsazení Ornella Muti, Alberto Sordi, Ugo Tognazzi. (06.03.2011)

Bohužel pozapomenutý satirický klenot, mezi povídkovými filmy nepřekonaný. Tři průměrnější a sedm brilantních povídek (..."Zase si z nich udělal blbce..."..."...Zavři okno, Jeníčku, lidé jsou zlí, ukradli by nám naše zlato..."..."Vše je v nejlepším pořádku, maminko, váš kufr jsme vzali s sebou..."..."A vidíte, vypadáte mnohem lépe, i krvácet jste přestal..."..."Už se to nese...". A jedna (Beze slov) vymykající se všemu a předbíhající svou nejkrutější (a pro mne možná provždy nejneočekávanější) pointou světové dějiny o desetiletí.... (10.09.2006)

Tento italský povídkový film mi moc nesedl. Ne, že by všechny povídky byly špatné, ale z 10-ti mě zaujaly pouze čtyři. Byla to stopařka, restaurace, nemocnice a letuška. Zbylé jsou docela ujeté a vůbec mi nepřišly vtipné. Někomu se to ale může líbit. Pohledná Ornella Muti ve svých povídkách opravdu vynikla. :) "Ty jeden vrahu mých dětí!" (07.11.2019)

Zaujalo mě s jakou lehkostí se v Nových strašidlech přelévají mezi sebou roviny ryze komediální, tragikomická a tragická, aby daly dohromady až překvapivě koherentní povídkový film, který ve vás zanechá spíše melancholické pocity než rozbolavělou bránici. Ale na škodu to rozhodně není, naopak je to tak moc ze života (bohužel), až se tomu nechce věřit. (14.07.2015)

Bylo už docela pozdě v noci, byl jsem unavený. Měl jsem v plánu pustit si jen první povídku, abych byl nějak v obraze, do čeho to chci jít. No, jenže pak jsem nechal i druhou, třetí... únava zmizela... deset povídek uteklo jako nic a já byl čistě probraný, potěšený výborným filmem. Kvanta třeskutě energických dialogů i monologů pronášených barvitými postavičkami celou dobu baví, aby však v celkovém souhrnu postavily diváka vstříc pravdě, že označení "komedie" není pro tenhle film zrovna to nejpřesnější. Celou dobu totiž chytře podstrkuje komičnost, zprvu ne tolik viditelně vymáchanou v koncentrátu čisté satiry, aby ve výsledku působil jako majestátní karikatura člověka a jeho především špatných vlastností. Na paškál přijde mimo jiné stádovitá oddanost a manipulovatelnost, ctižádostivost, faleš, lhostejnost ke druhým a zbabělost (jak výmluvná je poslední, kraťounká epizoda!). Z celku nejvíce vyčnívají povídky se stopařkou (špatnost spáchaná z obavy před špatností druhého, avšak pramenící opět ze špatnosti prvého), s nerozumícími si milenci (některé bariéry mohou přinést i milosrdný užitek, mimochodem, skvělé zakončení) a dvěma pomatenými bezdomovci (bohatství skutečně není striktně materiální záležitost), ale špatná není opravdu žádná. Nádherně výsměšné zrcadlo člověčímu svinstvu, satirická učebnice. (25.05.2008)