Kateřina a její děti

I tento film je důkazem, že Václav Gajer byl kumštýř. Film má spád, rvačka na začátku mu sedí. Jiří Tomek, rodák z našeho města, jakoby sáhnutí vedle, on nevypadá na rváče a kriminálníka! Karel Augusta je skvělý jako vždy. Jorga Kotrbová zase v roli kverulantky, jako vždy. Václav Sloup je šílený a ožralý učitel Hanzlík je Boží. Jak ten chlap umí zahrát ožralýho! Kamera Jana Čuříka je jeden krásný obraz za druhým. Doporučuji. (30.06.2018)

Skutečně reálné zpracování drsného života v jedné horské vesničce. Dramatizace příběhu se ve své době nevyhnula problémům, ostatně jako jiné snímky. Psychologie postav dává všanc těžkosti doby. Snímek si všímá hlavně ženského osazenstva, jejich počínání a boje s osudem. Do života oněch vesničanů příběh náhle skočí, a zase vyskočí. A osudy jdou dál. Jisté mouchy se tu bohužel objevují, ale to už po zásazích cenzorských nůžek tak bývá. Děj je narušen a vývoj postav ztrácí na logice. Přesto se výsledek jeví jako hodně zajímavý hodný k zamyšlení. (10.01.2014)

Vesnický román. 1) Nesympatické postavy žijí své nevlídné životy v dusivém prostředí valašské vesnice._____ 2) Zaměření čistě na rodinné záležitosti jakož i nepřítomnost soudruhování a agitačních hesel staví snímek do jakéhosi bezčasí, kdy jen z drobností zjistíme, že jsme v současnosti (respektive v šedesátých létech)._____ 3) Počáteční rychlý nástup po dvaceti minutách zpomalí. Nesporně dobře natočený snímek očividně trpí cenzorskými zásahy a faktem, že jej stříhali až v roce 1975 a bez přítomnosti režiséra._____ 4) Nedivím se, že film se přehorlivým soudruhům nelíbil...kdo by chtěl po dvaceti letech budování mít takovouto vesnici? (30.08.2019)

Když vynechám vynikající Horký vzduch tak jsem u V. Gajera a jeho tvorby v šedesátých začal, dá se říct, od konce. S částečnou atmosférou let minulých nám tu nabízí film, který by si zasloužil vzniknout o pár let dříve. Ovšem ani soudružské nůžky a zásahy nezabránily výbornému zpracování. Precizní kamera a naprosto brilantní výběr herců. V. Sloup se dá nazvat dvorním hercem Václava Gajera, který v něm objevil skutečně víc, než kdokoli jiný. Perfektní humor, skvělé drámo i trocha té psychologie, za kterou by se nemuseli stydět i klasičtí, filmoví psychologové nové vlny. Je zde skutečně vše, bude i kousek toho štěstí? Jenomže to vše výborně rozjeté, se najednou zasekne a divákovi zůstává hlavě spousta otázek. Film byl zmrzačen, je bez konce. Určitý konec zde je, ovšem pro mě a myslím si že i pro většinu, je nedostačující. 80 min. je na to, co se zde rozjede, opravdu málo a některé postavy urychleným koncem pozbývají smyslu. Menší výhradu bych měl i k příliš jednoduché hudbě. Případ filmu, který neměl lehký osud. Ten není ani na moravské vesnici, kde čas jaksi stojí. Staré zásady a určitá pravidla, jsou zde konfrontovány s měšťáckými neřestmi. Ani ty svatby už nejsou to, co bývaly, ještě, že je tu Venca Sloupů, se svými koňmi. Skutečně...nebýt Škody 100 a motocyklu, film by se mohl odehrávat v několika různých desetiletích. Václav Gajer mě tímto pozval na jeho mladší tvorbu. Pro československého diváka určitě výborná podívaná. (06.09.2013)

Čert ví, jak by to vypadalo bez Tomanova zásahu, nutno říct, že cenzorské nůžky zde nenapáchaly takové škody, jako u jiných filmů ( např. Proč nevěřit na zázraky). Příběh samozřejmě nenabízí nic víc než obvyklé vesnické patálie, ta chce toho, ale ten ji ne...atd. Film se tak opírá hlavně o uchvátnou kameru Jana Čuříka, kouzelnou přírodu a kvalitní herecké výkony známých es. Jenomže s herci je i potíž, kazí totiž autentičnost horských Beskyd. Miluju to nářečí, bohužel Barrandov si už léta myslí, že film z Beskyd = naučit české herce (neřkuli pražáky) dialekt. Ale nářečí se za pár měsíců nenaučíte, vzniká tak otřesný paskvil, kdy půlka věty zní česky a půlka valašsky. Pokud se ale přes to přenesete, nelze hercům nic jiného vytknout. Takže film stojí za zhlédnutí, ale marná sláva, tyhle filmy o horských dědinách bychom měli přenechat Slovákům. Ta bolest, zklamání a pokora tu je, ale chybí tu ta explozivní radost veselic v podání Jakubiska a Havetty. Ne, že by se o to režisér nesnažil, ale není to ono. Každopádně nejlepší film jinak poměrně průměrného tvůrce, který si zde dovolil i několik narážek, ovšem nečekejte žádné Ucho, nebo Skřivánky. (21.03.2012)