Lehká jako dech

Podezírat Víta Olmera z pedofilie by bylo příliš zjednodušující a hlavně by nám to neřeklo nic o nekvalitách tohohle výblitku. Kdyby Olmer uměl pracovat s dětskými herci, neřeknu ani popel, jenomže právě neschopnost cokoliv zahrát začíná u mladých dívek a končí u Chytrové, Šimáčka (jediné vtipné postavy filmu) a příšerné Martiny Adamcové (jistěže to byl záměr, ale ona není tak příšerná, jak by být postavou matky měla, ona je jinak příšerná), o níž jsem musel dlouho přemýšlet, než mi to zapálilo - jistě, tahle kreatura nám pár sezón hatila výsledky v Hrách bez hranic. Kamera, střih, efekty, všechno je špatně a úmyslně špatně, jedním slovem: hrůza! (07.07.2014)

Nechápu, proč si vcelku zajímavé téma musí ke zpracování vybrat neandrtálec (Z jeho 35filmů mají 70procent a více 4, ano čtyři filmy. Zato v TOP5 nejhorších filmů má hned dvojnásobné zastoupení). Příběh bez příběhu o dvou kamarádkách, které se ve 13 letech chtějí líbit všem těm libovejm frajerům. A tak hubnou i přesto, že ta hezká z nich (opravdu nemyslím tu kouli) je hubená až až. A nejlepším způsobem jak shodit není samozřejmě nezdravý sport, případně jiné pohybové aktivity. Tak přichází na řadu osvědčené zvracení jídla, nejezení ničeho, maximálně snad sem tam nějaký ten tampon. Příběh končí (nekončí, ale režisér ho zde usekl) smrtí hezčí z dvojice dementních holek. Námět dobrej (3*), solidní Marie-Luisa (4*) a hnusná Noemi-Koule(odpad), příběh se v tom těžko hledá (odpad) a závěr by lépe vymyslelo kdejaké 3-leté mongoloidní dítě (odpad). Zprůměrováno a zaokrouhleno vychází jednoznačně ODPAD. (24.06.2013)

Anorexie a bulimie je téma, se kterým se dá hodně dobře pracovat. Filmů zpracovávající tuto problematiku moc není, a proto jsem se „těšila“, co „nového“ přinese „Lehká jako dech“. Ale abych byla upřímná, jsem neskutečně zklamaná. Člověk, který o těchto nemocech žádné přílišné informace nemá, si po zhlédnutí tak maximálně řekne něco o znuděných slepicích, co už roupama neví coby, a tak hladoví. To, co dívky skutečně cítily, ve filmu pořádně popsáno není. Tvůrci nám sice umožnili nahlédnout do dvou odlišných rodin, kde jedna klade na své dítě přehnané nároky, zatímco ta druhá je lehce uhádaná, ale život ani v jedné z těchto rodin nebyl natolik extrémní, že by mladé dívky vyburcoval k těmto sebevražedným sklonům, takže deprese musely byt „doladěny“ nešťastnými láskami a dalšími vlivy, s tím, že všechny tyto spouštěče přejídání/nejedení byly naťuknutyjen velice povrchově, takže málokterý divák hlavní hrdinky dokázal pochopit. To, co celý film fungovalo lehce podprůměrně, bylo v posledních minutách smeteno ze stolu naprosto katastrofálním závěrem, který snad ani pochopit nejde. Jedna slečna umře, druhá se zfetuje a posléze spokojeně zamává svému tatínkovi vylézajícímu z popelářského vozu. Opravdu to dávalo smysl? Ani náhodou! Celkově tento počin hodnotím 1*, výš jít opravdu nemohu. Co se týče hereckých výkonů, tak jediné, co by asi trochu stálo za zmínku, bylo herecké předvádění se Marie-Luisy. Druhá hlavní hrdinka byla silně nesympatická, protivná, nelogicky jednající a neskutečně lezoucí na nervy, takže jediné štěstí, že filmová stopáž byla jen něco málo přes hodinu, jinak by zde bylo nebezpečí, že po svém monitoru něco hodím :) Film byl neskutečně pocitově plytký, neměl spád, strašáky jménem Ana a Mia (anorexie a bulimie) popsal jako nemoci znuděných mladých hus a spíš, než jako varování, působil jako návod pro mladé slečny, které už od teď ví, že polykat tampóny se vyplatí, pokud zmíráte hlady. (07.09.2013)

Ráno jsem na České televizi viděl zajímavé ukázky na tenhle film. Než film začal, už jsem tu viděl hodnocení. Pak průběhem filmu jsem občas nahlédl a sledoval, jak hodnocení přibejvá. To jsou lidi vážně takoví idioti? O co jim jde? To mi někdo vysvětlete...Lehká jako dech možná není dokonalý film, ale je alternativním příkladem toho, co by se mohlo stát, kdyby se někdo choval tak hloupě, jako ty dvě holky v tomhle filmu. A co kdyby žejo, člověk nikdy neví. Za život už jsem potkal takových lidí, takových osobností, že by mě to ani nepřekvapilo. V dnešní době už je vážně možné všechno. Vít Olmer nicméně není nejhorší režisér na světě, jak tu někdo tvrdí. Možná tenhle film je natočený zvláštně, ale na druhou stranu musím říct, že mi u něj nebylo vůbec dobře, což byl vlastně účel. A líbilo se mi, jak do něj zakomponoval tátu od rodiny, který sice makal u popelářů, ale za to nebyl vůbec blbej, měl nadhled a dokázal si jedinej v příběhu dělat ze života legraci. I díky němu vlastně přidávám tu třetí hvězdu, protože on ten dost depresivní film příjemně uklidňoval a to i v tomhle případě bylo dost potřeba. (28.06.2013)

Téma, které je stále aktuální (anorexie a bulimie), ve formě, které se cílové publikum právem vysměje. Přátelství dvou hlavních hrdinek bylo sice nepravděpodobné, ale budiž. Naprosto jsem ovšem nevěřil konci, kde do tohoto eintopfu tvůrci přimíchali ještě drogy. Klasika: podle blbého scénáře dobrý film nenatočíte. (25.06.2013)