Lehká jako dech

téma hodně aktuální,proto bude mít své přívržence...ale tak nějak násilně,neohrabaně nebo jak to vyjádřit,zpracované,a proto bude mít film i hodně odpůrců - přestože má být nejspíš víc,než varováním ....ještě mě napadlo - pokud slečny s problémem příjmu potravy ještě neznají polykání tampónů,je pro ně takový film něco jako Rady ptáka Loskutáka s celkem podrobným návodem jak na to :-( (06.07.2014)

Téma, které je stále aktuální (anorexie a bulimie), ve formě, které se cílové publikum právem vysměje. Přátelství dvou hlavních hrdinek bylo sice nepravděpodobné, ale budiž. Naprosto jsem ovšem nevěřil konci, kde do tohoto eintopfu tvůrci přimíchali ještě drogy. Klasika: podle blbého scénáře dobrý film nenatočíte. (25.06.2013)

Anorexie a bulimie je téma, se kterým se dá hodně dobře pracovat. Filmů zpracovávající tuto problematiku moc není, a proto jsem se „těšila“, co „nového“ přinese „Lehká jako dech“. Ale abych byla upřímná, jsem neskutečně zklamaná. Člověk, který o těchto nemocech žádné přílišné informace nemá, si po zhlédnutí tak maximálně řekne něco o znuděných slepicích, co už roupama neví coby, a tak hladoví. To, co dívky skutečně cítily, ve filmu pořádně popsáno není. Tvůrci nám sice umožnili nahlédnout do dvou odlišných rodin, kde jedna klade na své dítě přehnané nároky, zatímco ta druhá je lehce uhádaná, ale život ani v jedné z těchto rodin nebyl natolik extrémní, že by mladé dívky vyburcoval k těmto sebevražedným sklonům, takže deprese musely byt „doladěny“ nešťastnými láskami a dalšími vlivy, s tím, že všechny tyto spouštěče přejídání/nejedení byly naťuknutyjen velice povrchově, takže málokterý divák hlavní hrdinky dokázal pochopit. To, co celý film fungovalo lehce podprůměrně, bylo v posledních minutách smeteno ze stolu naprosto katastrofálním závěrem, který snad ani pochopit nejde. Jedna slečna umře, druhá se zfetuje a posléze spokojeně zamává svému tatínkovi vylézajícímu z popelářského vozu. Opravdu to dávalo smysl? Ani náhodou! Celkově tento počin hodnotím 1*, výš jít opravdu nemohu. Co se týče hereckých výkonů, tak jediné, co by asi trochu stálo za zmínku, bylo herecké předvádění se Marie-Luisy. Druhá hlavní hrdinka byla silně nesympatická, protivná, nelogicky jednající a neskutečně lezoucí na nervy, takže jediné štěstí, že filmová stopáž byla jen něco málo přes hodinu, jinak by zde bylo nebezpečí, že po svém monitoru něco hodím :) Film byl neskutečně pocitově plytký, neměl spád, strašáky jménem Ana a Mia (anorexie a bulimie) popsal jako nemoci znuděných mladých hus a spíš, než jako varování, působil jako návod pro mladé slečny, které už od teď ví, že polykat tampóny se vyplatí, pokud zmíráte hlady. (07.09.2013)

Tohle téma duševní poruchy, která likviduje tělo, mě velmi zajímalo, protože je aktuální. Ale od Olmera jsem čekala něco jiného. Něco, co by mě šokovalo a dostalo na kolena. Nejsem si jistá, že to bude mít ten správný účinek i jako výchovný film, který by měl být pouštěn na základní škole, aby to mladého člověka od jeho počínání odrazovalo a rodiče upozorňovalo, co se s jeho děckem děje. Mediální masírka, nestabilní rodinné zázemí a blbé kecy spolužáků dokážou udělat s psychikou hodně. (24.06.2013)

Vít Olmer natočil pro ČT spíš agitku na téma anorexie než nějaký zajímavý příběh o dvou náctiletých "profesionálních" anorektičkách . Hrozně předvídatelné, depresivní ( až na malý záblesk na závěr ) a v momentech, kdy se ten malý tuček přejídal i nechutné. Dvě hvězdy za dobrý výkon obou hlavních hrdinek. (13.07.2020)