Železný šéf

Neubráním se u tohoto filmu porovnáním s francouzskými kriminálky, které v sedmdesátých letech absolutně vládly. Jejich silné stránky jsou v tomhle filmu ty nejslabší. Emoce prakticky neexistující. Lidská sympatičnost na hraně s existencí. Do toho klasický italský temperament, bez kterého se jejich filmy snad ani neobejdou. A přitom nápad jako takový by nebyl zlý, včetně zpracování. Chybí ale cokoliv, co by mě do filmu přitáhlo, vtáhlo a už nepustilo. (27.08.2015)

Kvalitní filmové drama s drobnými prvky westernu, neuvěřitelně jemnou atmosférou, skvělou psychologií postav a důraznou hudbou, která se vám vryje pod kůži, autenticita a realističnost z tohoto filmu přímo sálala (kamera a vizuál luxusní, je znát že na tomto snímku se financemi nešetřilo), je to v podstatě autobiografie osoby Cesara Moriho, který je ve dvacátých letech minulého století jmenován nejvyšším prefektem ("železným prefektem" jak se mu přezdívalo po celé jeho čtyřleté funkční období) na Sicílii (no on ho tam resp. poslal Mussolini, který se dostal tři rok předtím k moci), on má neomezenou moc, kterou se nebojí použít i potřebnou autoritu, a on je pověřen spešl úkolem jít po krku mafii, která zasahuje až do nejvyšších vládních sfér, brzo však přihází nevyhnutelný zlom, a to mohl bejt nakonec ještě rád...No nebudu prozrazovat (více ve filmu). Je to dobrý film, vyzrálý herec Gemma ve vyloženě kladné, hrdinské a hlavně pak celkově příjemné roli (jak film ukázal i dobrého stratéga a taktika) je fantastický (nikoho jiného na jeho místě bych si nedovedl představit, možná Nera nebo Volontého). Takového bychom potřebovali tady u nás, stačil by na všechno ale jen jeden člověk.? Kdy jak se ukazuje mafie je silná, hlavně díky tomu, že má konexe na zkorumpované politiky. Režisér Squitieri (manžel Claudie Cardinale, která si ve filmu rovněž zahrála, bohužel jen menší, spíše pak bezvýznamnou a zbytečnou roli) však natočil lepší mafiánské filmy (celkem 6 eurocrimi, viděl jsme všechny, viz takové "I guappi", "L'ambizioso" nebo "Corleone") na ty dvě hodiny hrací doby, to ale celkově zas tak vzrušující ale nebylo (akce a násilí tu nebylo velké, jako v jiných filmech z téže doby), krása venkova ze všemi místními tradicemi, zvyky a zlozvyky, její vůbec nadměrné využívání zde, film-jeho příběh, trochu narušovalo, ale jinak nemám mnoho výtek. Je to dobrý film 3,5/5*. (28.10.2011)

S koncem 80. let šla italská kinematografie tam, kam slunce nesvítí, abych nebyl vulgární. Železný šéf je dozvukem kriminálních filmů, jež byly v 70. letech nesmírně populární, aby se za pár let opět vetřely do přízně publika. Tenhle film je opravdu spíše pro chlapy, ženy v něm asi moc zalíbení nenaleznou, pokud je tedy nepřitahují zarostlí, spocení strupáčtí taloši. Giuliano Gemma je v titulní úloze naprosto perfektní, zatím co postava Claudie Cardinálové naprosto zbytečná, asi tvůrci nechtěli, aby to dopadlo, jako Bitva v Ardenách, kterou otec okomentoval lakonicky "byla tam jediná baba, na minutu a ještě to byla kurva". Ještě musím pochválit betelné lokačky, hudební složku dodneška nesmírně vitálního děduly Eníka Morriconeho, který dokazuje, že dokáže ohudebnit naprosto cokoliv (komisař Cattani vytahuje drápky), i fekal porno, viz. Salo a pidiroličku Rika Battaglii. (25.11.2009)

Společenské drama podle osvědčeného schématu: Čerstvě vládnoucí moc FA, vyšle svého emisaře CM na SI, aby se tam vypořádal s konkurenty MA a AR. Když CM svůj úkol (téměř úspěšně) vykoná, zjistí, že v pozadí stojí právě moc FA. Tím je jeho úkol splněn, protože CM sám je součástí moci FA... Il prefetto di ferro, tedy perfekt nikoli šéf, vnucuje se mi označení "Il prefetto perfetto" je dokonalý především svou sveřepostí zakotvenou v ideji, že místní moc je třeba překonat ještě věčí mocí, a násilí ještě větším násilím. To je v podstatě princip občanských válek, zde se však jednalo "pouze" o přeskupení mocenských vlivů. (07.01.2018)

Názor Gorana Bregoviće, že dobrá hudba špatný film nepozvedne, sice respektuji, ale v hloubi duše si to nemyslím. Platí to nejen o těch jeho: moc ráda bych někdy viděla filmy s Morriconeho melodiemi, ale bez nich. Chci vědět, jak vysoká je ta přidaná hodnota, kterou právě on mnohým příběhům propůjčuje. Mafiánské drama Pasqualea Squitieriho by se mi ale líbilo i bez hudby. Nejen proto, že italská politická dramata prostě můžu. Nejen proto, že mám slabost pro westernově rámované příběhy, ve kterých niterně rovný muž vkročí do města a snaží se ho vyčistit od banditismu. Prefekt Cesare Mori (vynikající Giuliano Gemma) si nedovolil přiznat, že v kraji, kde se nemluví ani nezpívá, v kraji, kde bída je silnější než strach, je každá snaha něco změnit marná. Líbilo se mi to nejen proto, že jsem na zhlédnutí tohoto filmu čekala dlouhých dvaadvacet let od chvíle, kdy jsem o něm četla. Ani jsem nedoufala, že ho budu moct vidět na plátně, netušila jsem, že je barevný. A netušila jsem, že hodnocení ostatních mi z valné většiny vyrazí dech. Tak ráda bych napsala nějaký komentář na tuto mnohavrstevnou podívanou, ale jak to udělat a neutopit se v banalitách? (26.11.2009)