Frank

Ach, až mi smutno zostalo... Svojim prvotným charakterom mi to dosť pripomenulo film o presadzovaní moderného "umenia" (Untitled), avšak už počas filmu sa to uberalo skôr smerom k tragikomédii vyvolávajúcej bezhraničnú empatiu a súcit s celou kapelou, no najmä s Frankom. Podľa mňa je to naozaj silný film, ktorý sa možno na prvý pohľad zdá byť len satirickou komédiou (podobne ako Gibsonov The Beaver), ale vo svojej podstate to bolo oveľa hlbšie a precítenejšie, čo postupne gradovalo až do úplného konca. Rozhodne stojí za pozretie, a bez akýchkoľvek posmešných predsudkov, ktoré sa možno mnohým počas sledovania budú núkať. A mne sa náhodou Soronprfbs páčili, hlavne svojou nevšednosťou. (28.09.2014)

Napriek tomu, že režisér Lenny Abrahamson v tejto snímke pracuje s hlavným hrdinom skrytým v maske, Frank je najuveriteľnejším hrdinom príbehu a vzbudzuje viac sympatií než jeho kolegovia. Michael Fassbender nepochybne čelil výzve znázorniť osobnosť postavy jedine cez pohyb a hlas a podarilo sa mu to určite bravúrne. Domnhall Gleeson poslednú dobou rozdáva talent na všetky strany a veľmi rýchlo sa zaraďuje k mojim obľúbeným hercom. Aj keď kapela Soronprfbs vo filme je vymyslená, môžeme za ňou nájsť reálny predobraz. Hudobnú komédiu Frank preslávila v médiách skutočnosť, že titulného hrdinu si zahral Michael Fassbender, ktorého tvár je väčšinu filmu skrytá za okrúhlou papierovou mega maskou. Hoci si tak na 99% v snímke vôbec nedá dole tú svoju obrovskú masku, rozhodne nenechá nikoho na pochybách, kto je tu najväčší herecký kráľ. (01.06.2019)

O alternativní hudbě a vyšinutých postavách s nepříjemnou dávkou podvědomého mainstreamu. Možnosti, které film nabízel a které projevil jen v několika málo momentech, mohly dílo posunout do kategorii mnohem větší ujetosti a nestravitelnosti. Přestože cením, že Domhnall Gleeson teď herecky stoupá přímo vertikálně, tady mi dost chybělo, že jeho postava nemá psychologicky propracované pojetí, které by ukázalo, proč vedl skupinu do záhuby. Že by to byla postava komplexnější, která by částečně chtěla uskupení rozložit, ačkoliv ho obdivuje. Jenomže tady se to stane jen tak mimoděk, jako náhoda, která ani nemá dramatický potenciál. A tak se stalo a vůbec to nezanechalo dojem. (15.02.2015)

Hodina keců a nudy a konec s relativně hezkou pointou. Srry, ale po většinou stopáže je to hrozná nuda ke které hlavně přispívá nedostatečně využitý Frank, který první hodinu děj nikam neposouvá.. jen je prostě divnej.. stejně jako Gyllenhaal, která je prostě jen psychopat, který odmítá děj kamkoli posunout. Udělat z toho větší drama na úkor hudebního filmu by nebylo špatný.. a mimochodem.. kde byl ten humor??? (12.05.2015)

Nejvýstižnější popis žánru je podle mě tragikomický, protože tady se i ta nejvtipnější scéna šmahem obrátila na něco moc smutného a naopak. Každopádně, když už tam ten humor byl, tak mně velmi sedl, stejně tak děj, který mě stále překvapoval tím, jak moc se lišil od provařeného námětu, který bych od takového filmu normálně očekávala a ten netriviální závěr ve mně rezonuje ještě dnes. Stejně nepředvídatelné byly i postavy, to, že jsem na začátku Jona vnímala jako hodného, introvertního kluka, ještě neznamená, že jím zůstal až do konce, naproti tomu ta protivná muzikantka se v průběhu filmu vlastně ani nezměnila, jen jsem ji začala oceňovat takovou jaká je. A Michael? Ačkoliv tak 95% snímku vůbec nesundá tu svou obrovskou masku, rozhodně nenechá nikoho na pochybách, kdo je tady největší herecký king. Jeho Frank je obrovský sympaťák a třeba v tom pokoji, jak nechtěně převrhl ten stůl a pak se to snažil napravit, mě ta jeho zranitelná dobromyslnost naprosto odzbrojila a bylo mi ho nekonečně líto. A nevěděla jsem, že ve Fassbenderovi třímá i hudební talent. (30.09.2014)