Frank

Pro mě nejočekávanější film letošních Varů, možná proto toto hodnocení níže. Nemohu říct, že by mě to nebavilo. Příběh z pohledu člověka toužícího po hudebním talentu a slávě, jakožto rozkladatele šílené kapely, která o slávu zase tak moc nestojí, pracuje s dozajista originálním námětem. Pro mě však vyprávění samotné obsahovalo zbytečné a tím pádem rušivé elementy. Chápu, proč je vypravěčem Jon, nový člen kapely, jenž toho ví nejméně o ostatních členech. Nerozumím však tomu, proč ve svých voiceoverech občas popisuje to, co se doopravdy děje v obrazu. Tím se tento doprovod stává docela zbytečným. Jediným vysvětlením pro mě je, že jakožto člověk toužící po něčem tak banálním, jako je uznání jeho vlastního talentu, namísto požitku z opravdové hudby, využívá jednoduchého vyjádření situace pro obecenstvo. Jednoduché jsou také některé vtípky, nespočetkát viděné v jiných filmech (např. roztroušení "lidského popela", který skončí na lidech okolo). Zklamalo mě mimo jiné i to, jak obyčejně je odhalena tak tajemně magická postava, jako je Frank. Dokázala bych si představit, spoustu jiných závěrů, ale fyzické odhalení mi vlastně ve výsledku nepřipadá až tak zásadní. Pravda, že na konci postavy dochází k tomu, po čem doopravdy touží a Jon si uvědomuje své chyby, v tuto chvíli ale očekávám ještě něco navíc, než záběr na odcházejícího Jona (který vlastně ani není potřeba, v tomto případě by stačilo ukázat opuštěné pivo, tím je to jasné). Z velkého potenciálu ústředního nápadu se podle mě podařilo uhájit hlavně to, že film je hudební. Když Frank hraje, tak si člověk říká, že by mu vlastně až tak nevadilo zavřít se s ním na chatu v lesích a na koncerty se vykašlat. Další obhajobou jsou přesvědčivě zahrané komplikované charaktery, s důrazem na výkon Michaela Fassbendera, sice schovaného pod maskou, ale nejlidštějšího a vlastně nejživějšího ze všech. (10.07.2014)

Tohle mě výrazně minulo filmově i hudebně. Michael Fassbender nesundá z hlavy masku, humoru jsem příliš nezaznamenal, postavy nesympatické nebo hloupé, hudba otřesná, závěrečné vyústění mě taky nijak nevzalo. Celkově dost zklamání, pár dobrých momentů za 95 minut mi nestačilo, i na tři hvězdy toho bylo málo. (06.02.2015)

Rád bych tento komentář věnoval nonetovi, kapele Cry of shits a vzpomínce na jejich jediný koncert. Konečně mi došlo, že nejde ani tak o tu hudbu, ale o onen tvůrčí proces. Prožívání něčeho, objevování nového. Díky za ten jedinečný (zřejmě neopakovatelný) zážitek. Frankovi Soronprfbs jsou pohlcení tvořením, dokonalostí a snaha vytvořit ono amorfní "něco jiného" diváka snadno vtáhne a excentrický frontman v podání Michaela Fassbendera balancuje mezi genialitou a duševně chorým uvažováním. Vodící, sociálně vysíťovaná, linka symbolizovaná twítováním hlavního destruktora Domhnalla Gleesona mezitím stíhá reflektovat ubohý stav dnešního kulturního chápání. Prostředek filmu má své opodstatnění, ale děj tím strašně trpí = není tak zábavný. Závěr skočí rovnýma nohama do depresivního psychologického dramatu, kde Fassbender předvádí něco neuvěřitelného a ve své kariéře ojedinělého. Přerod z extroverta do introverta je ponurý i když je závěr poměrně optimistický s poselstvím, že tohle všechno má smysl. Abrahamsonovi se podařilo natočit skvělý, lehce nevyvážený paradokument se svébytným stylem. Pro čtenáře FullMoonu téměř povinnost. Čirá kreativita. (07.11.2014)

Frank se našel kdesi na pomezí mezi absurdní skandinávskou komedií a britským sarkasmem a ta pozice mu nesmírně svědčí. Je totiž originální, bizardní, dojemný, zajímavý a především skutečně vtipný. Jeden z mála filmů v poslední době, u kterého jsem si po odchodu z kina řekla, že ho ráda uvidím znovu. (21.06.2014)

I do not love you all! Hm, taká hipsteřina hrajúca sa zbytočne na niečo viac, resp. nasilu alternatívna komédia o alternatívnej kapele pre kvázi alternatívnych divákov. Na podivného Franka nosiaceho na hlave veľkú masku som sa dosť tešil a uznávam, že v jadre to je značne originálny, zaujímavo bizarný film s príjemnou dávkou sarkastického nadhľadu a s ironickými narážkami na život a vtipné to v pár momentoch skutočne je, lenže naplniť nejaké „vyššie – čítaj: artové“ ambície sa nepodarili, aj keď sa o tom film vehementne snaží. Nejakej kritiky tu je zúfalo málo a scvrkáva sa len do prázdnych a jednoduchých myšlienok typu „fuj, zlý mainstream – oslavujme alternatívu!“ bez širšieho kontextu. O nejakom hlbšom spracovaní témy sa veľmi nedá hovoriť. Na pozadí toho sa navyše pohybujú až príliš divní, prípadne nedostatočne výrazní členovia kapely, ktorí jednoducho nie sú zaujímaví a tak si k nim divák nevytvorí žiaden hlbší vzťah (prekvapivo aj inak môj obľúbený Fassy mi tu prišiel nejaký nemastný, neslaný). Tým pádom plnohodnotne nefunguje ani to záverečné preklopenie do osobnej drámy. Vo výsledku to určite nie je zlý film a je to taká zaujímavá alternatíva k mainstreamovej tvorbe, len tou alternatívou by film chcel byť možno až priveľmi a pritom v ňom chýbajú silnejšie myšlienky. Smiať sa pri tom až tak veľmi nedá, takže ako komédia to nezafunguje a aj tá dráma v závere nemá dostatočnú silu. Preto skôr priemer a sklamanie. Nabudúce si svoju povinnú dávku hipstera doplním radšej u Wesa Andersona, ktorý ma uspokojí určite viac. Frank mi nebol až tak po chuti. CELKOVO: 2,5* (5/10) (19.09.2014)