Frank

Líbilo se mi, že hlavní postava byla vlastně hajzl, což jsem díky naivnímu kukuči Domnhalla Gleesona nečekal. Má to dobrý závěr, ale první cca hodina je na zabití. Další příspěvek hipster vlny filmů o ničem. To, že Frank nosí nafukovací hlavu nemá v ději naprosto žádný význam. Ani mi nepřišel nějakej bezvadnej a když tam instantně roztancuje německou turistku, tak jsem si vzpoměl na kinematografické dno "Nádherná zelená" či "Švýcarák." (16.04.2017)

[SFF 2014, Sydney] Vtipné to v niektorých momentoch určite je (hlavne scény s Maggie Gyllenhaal), ale domnievam sa, že vyššie ambície - o ktoré sa tu Abrahamson očividne snažil - naplnené neboli. O komplexnejšom podchytení témy mainstream vs alternatíva možno tiež len pochybovať, kedže sa nám tu jednotlivé výstupy scvrkávajú do úsečných (a kategorických) povzdychov typu "zlý mainstream - hudba pre popularitu" a "dobrá alternatíva - hudba od srdca". Vždy som bol radšej za to druhé, ale toto mechanické stavanie do kontrastu dvoch odlišných sfér, mi príde krátkozraké a tým pádom veľmi rýchlo zabudnuteľné. Ako osobná dráma o Frankovi by to na mňa asi zapôsobilo viac, lenže v tomto smere sa niečo významné začalo črtať až na samom konci a než som sa stačil nadýchnuť, bol koniec…a ešte k tomu - vzhľadom na predošlé dianie - až moc dojemný. Chápem, že tento element pre režiséra primárnym nebol a skôr sa sústredil na ono vytýčenie hraníc v rámci diametrálne rozdielneho zmýšľania a tragikomické zdôraznenie následkov vzájomného nesúladu, ale pokiaľ by som mal definovať "nadmernú spokojnosť" na filmovom pôdoryse hudobnej revolty, resp. niečoho kde sa oslavuje kreativita, už vyššie spomínaná hudba od srdca či iný pohľad na vec, tak dávam prednosť napríklad škandinávskému polostrovu a to konkrétne podarenému žánrovému cross-overu "Sound of Noise". Jedná sa síce o dva nezlúčiteľné koncepty, no podstata je pre najmenšom obdobná a spracovanie dua Ola Simonsson/Johannes Stjärne Nilsson mi sedí proste viac. (10.06.2014)

Napriek tomu, že režisér Lenny Abrahamson v tejto snímke pracuje s hlavným hrdinom skrytým v maske, Frank je najuveriteľnejším hrdinom príbehu a vzbudzuje viac sympatií než jeho kolegovia. Michael Fassbender nepochybne čelil výzve znázorniť osobnosť postavy jedine cez pohyb a hlas a podarilo sa mu to určite bravúrne. Domnhall Gleeson poslednú dobou rozdáva talent na všetky strany a veľmi rýchlo sa zaraďuje k mojim obľúbeným hercom. Aj keď kapela Soronprfbs vo filme je vymyslená, môžeme za ňou nájsť reálny predobraz. Hudobnú komédiu Frank preslávila v médiách skutočnosť, že titulného hrdinu si zahral Michael Fassbender, ktorého tvár je väčšinu filmu skrytá za okrúhlou papierovou mega maskou. Hoci si tak na 99% v snímke vôbec nedá dole tú svoju obrovskú masku, rozhodne nenechá nikoho na pochybách, kto je tu najväčší herecký kráľ. (01.06.2019)

Mám rád ujetosti a mám rád i hudební filmy. Bohužel Frank je o hodně alternativním stylu a ujetosti se vymezují takřka pouze na ten hudební pastyl. Párkrát jsem se pousnám, ale bylo to spíš ze začátku a jen díky očekáváním. Nevědět, jaký herec se skrývá pod velkou hlavou,bavil by mě film ještě méně. A z hudebních čísel stojí za zmínku až to úplně poslední. (11.11.2015)

Hodina keců a nudy a konec s relativně hezkou pointou. Srry, ale po většinou stopáže je to hrozná nuda ke které hlavně přispívá nedostatečně využitý Frank, který první hodinu děj nikam neposouvá.. jen je prostě divnej.. stejně jako Gyllenhaal, která je prostě jen psychopat, který odmítá děj kamkoli posunout. Udělat z toho větší drama na úkor hudebního filmu by nebylo špatný.. a mimochodem.. kde byl ten humor??? (12.05.2015)