Zrození pana účetního

Jediná postava italské kinematografie, se kterou se dovedu plně a dokonale ztotožnit. Paolo Vilaggio stvořil archetyp hrdiny, který si získává sympatie diváků nejen úšklebky, komickými grimasami a výmluvnými gesty, ale především tím, že zhmotňuje a zpodobňuje jeden ze zásadních rozměrů lidství (a snad všech živých bytostí), a to: snahu přežít. Za cenu ústrků, ponížení, výsměchu, tělesné úhony aj. obtíží se snaží projít všemi nástrahami života a ukázat tak svou nezničitelnost. Filmy s Fantozzim jsou jako cyklus ikona svého žánru a některé z nich učiněným majstrštykem. V porovnání s nedostižným třetím dílem má tento první díl několik slabších míst, ale stejně je to skvělá zábava... každý kdo má v sobě, alespoň špetku zaměstnaneckého naturelu, však, myslím, nemůže tento druh lidové zábavy odsoudit. (07.06.2016)

Tenhle druh humoru je mi vcelku cizí. Nechci mu dávat nějaké přívlastky, protože se jistě najde hodně těch, kteří se u toho dobře pobaví. Účetní Ugo Fantozzi (Paolo Villaggio) je smolař nespokojený se svým životem. A když už je smůla nepřítomna, tak nastává faktor, že Ugo je naprostý idiot. Občas to má i celkem slušný náběh, který je ale vždy zavražděn něčím hodně přihlouplým, až už to přestává být směšné, natož vtipné. Samozřejmě nechybí jeho ošklivá žena Pina (Liu Bosisio) a dcerka Mariangela (tehdy už sedmadvacetiletá Plinio Fernando), na kterou se nejčastěji volá Chitta. Pochopitelně je okouzlen svojí spolupracovnicí slečnou Silvani (Anna Mazzamauro), pro kterou neváhá velmi drasticky hubnout. Ale každý jeho pokus končí rozbitím jeho tváře, či opravdu velkou idiocií. Jen jednou se staví na odpor své idiocii, a to když hraje kulečník s Velkým Diegem Catellanim (Umberto DˇOrsi). I když pokud chtěl prohrát, aby povýšil, tak proš bral hodiny a navíc to maskoval fabulovaným mimomanželským poměrem. Účetní Filini (Gigi Reder) ho často nutí k nějakým aktivitám, převážně sportu, které vždy končí tragickou nehodou zapříčiněnou neschopností obou postav. A když už se začne bouřit levicovými názory, je přinucen k poslušnosti Ředitelem ředitelů (Paolo Paoloni). Komedie, ve kterém se pro mne humor rozvíjí buď nešťastným směrem, nebo není včas zaražen při svém rozvíjení. (05.01.2011)

První díl této komediální, dlouhé série. Nezačalo to úplně nejlépe. Ale je to chybou ? Moc velkou ne. I tak se jedná o nadprůměrnou komedii, která jednou za delší čas pobaví. Představitel Fantozziho se opravdu povedl. Vtipných scén zde bylo dost. Příběh šel mimo, ale zásadní porblém to není. Mohla být tak o 15 min kratší stopáž. Některé scény nudily. I tak slušný start série. Hodnotím na 65% = *** (31.12.2012)

Po filmu "Maléry pana účetního" je tohle, myslím, nejlepší díl série. Je to takový seznamovací díl, kde se dozvídáme charaktery postav a něco okaždodenním životě Uga Fantozziho. Moc tady nechápu to nízké hodnocení, protože spousta gagů a vtipných scének zde byla. Je to možná tím, že tento díl je společně s "Nesnáze pana účetního" režírován jiným režisérem než ostatní filmy. Já tvrdím, že Paolo Villaggio zde hrál skvěle a na pět hvězd to film zvládne. (09.02.2020)

Slusna talianska komedia, ktora sa da kedykolvek zas a znovu pozriet. Villaggio prerazil s tymto za premiera Aldo Mora /1974 - 1976/ a za prezidenta Dzovanniho Leone /1971 - 1978/. Trochu vseobecneho rozhladu, a nejde len o burlesknu komediu a o to, ze film nema dejovu liniu. Paolo Villaggio pracoval kade tade, s Fantozzim prerazil ako 42 rocny za talianskeho premiera Alda Moro /vo funkcii talianskeho premiera uradoval 1963 - 68 a 1974 - 76/. Prezidentom Talianska bol vtedy Giovanni Leone 1971 -78 v urade. Taliansku kinematografiu mam totiz dost rad .... 86 % (03.04.2013)