Zrození pana účetního

Jako školáka mě kdysi Maléry pana účetního hodně bavily, nečekal jsem ale, že by mi dneska tenhle ultrasmolař ještě mohl něco říkat. No a ejhle, posílání do horoucích troškovských pekel se nekoná. Nejen že je to místy hodně zábavné (fotbalové utkání, japonská restaurace), ale ten humor, hrubý jako štěrk, má snad i nějakou tu Hodnotu. Fantozzi je neustále tak drtivě ponižovaný, že mi je ho prostě líto a ze všech těch úspěšných chytráků, papalášů a aristokratů kolem je mi zle. Takže je v tom i nějaká sociální angažovanost nebo si jí jenom představuju? Možná je to prostě jenom taková ta lidová sranda bez bryndáku, která podobné myšlenky vyvolává spíš mimoděk. Rozhodující je ale výsledný pocit a ten v tomhle případě jde výrazně do kladných čísel. 70% (16.02.2010)

Do 34.minuty naprosto geniální komedie, při které jsem smíchy téměř padal ze židle. Zachraňování pana účetního z kanceláře, dobíhání autobusu, pohřeb, rvačka se siláky, fotbalové utkání, krásný absurdní nápad s osobním mráčkem, výlet na jezero. Krása. Tyto obrazy a nápady si budu dlouho pamatovat. Bohužel od 34.minuty jde kvalita střemhlav dolů. Část gagů je neutrálních, část trapná (např. výstup dcery na vánoční besídce, pojídání kulečníkové křídy, většina z obrazu v japonské restauraci). Na závěr komedie jsem očekával obvyklou komediální katastrofu klasických komedií, tj. trapas s nějakou významnou osobou či na významné akci plné lidí, jako to je např. v trilogii Bláznivá střela. Místo toho je na konci obraz absurdního setkání s majitelem koncernu, který je docela koukatelný. Za pozornost stojí, že idol pana účetního, slečna Silvaniová, se zřejmě mnoha mužům nelíbí. Jinými slovy není příliš atraktivní. Já v tom vidím záměr: Pan účetní je znázorněn jako ubohá tragická postava, tragická do té míry, že musí vzít zavděk ženou, která je málo atraktivní. (21.09.2010)

První film s Ugem a proto pokud někdo viděl Maléry, zdá se mu, že film kopíruje. Maléry jsou u vybroušený diamant. Viděl jsem všechny filmy postupně od prvního a proto nejsem zasažen zdvojováním vtipů. Až poté další filmy opakují vyzkoušené scény. Pro mě srdeční záležitost. Viděl jsem to ještě za komančů a bylo to jak zjevení. Také první dabing ČT s Stanislavem Fišerem, přidal filmu maximální vtipnost. Oni si tam přidávali hlášky a vtipy. V originálu nejsou určité hlášky a komentáře. Předabování na DVD Postráneckým ubralo na vtipnosti a drží se původního originálu. Proto už není tak vtipný. Italské hlášky jsou v Itálii proslulé jak naše se Slunce seno atd. (11.01.2023)

Paolo Villagio byl herecká extratřída. Podat takto komické situace s takovou noblesou, že sice víte, že se jedná o absolutní nesmysl, ale užíváte si to a berete to za příjemnou podívanou, to neumí moc herců. Ačkoliv jsem z novější generace, tak proste i 45 let stará komedie mě dokáže zabavit. A zde to platí dvojnásob! Celou tu satiru na lidské neštěstí jsem si užíval plnými doušky, člověk už to dneska po těch mnoha zhlédnutích zná prostě nazpaměť. Nabídne to možná i slabší sekvence, ale ta kadence těch úderných vtipných glos to válcuje na plné čáře. Za highlight prvního dílu považuji rituál s ranním vstáváním na sekundu přesně, to mi roztrhalo bránici na malé kousíčky. Nesmíte film brát jako nějaký celek a klást důraz na příběh, tady si člověk musí vychutnat ty jednotlivé, leckdy moc nenavazující skeče. Trochu mě po těch letech zarazil závěr, ten se mi osobně moc nezamlouval. I tak ale srdcovka. Za mě dávám 8/10 (25.11.2020)

Účetní Ugo Fantozzi coby symbol neskutečné smůly a trapasů všeho druhu ve svém zcela prvním snímku v Česku ve 20. století nikdy neuvedený. Tuto postavu vymyslel samotný jeho představitel Paolo Villaggio, který o něm napsal několik románů. Fantozzi je italskou figurkou takřka surrealistické komedie charakterizované despotismem a naprostou lhostejností. Započala tak slavná éra komické postavičky mající krásnou ženu a ještě krásnější dceru, která baví po generace a která je tak trochu i skrytou kritikou různých charakterů a odvětví přístupu určitých lidí k daným věcem. První snímek není ještě vyloženě diváckou peckou, ale už tu byl dán určitý koncepční základ. Spousta gagů a groteskních situací jasně ukazuje, jakou cestou se bude tvůrčí fantazie ubírat. V podstatě tu není obsažen žádný děj. Jedná se pouze o sleď různých situací v podobě delších scének dohromady vytvářející takřka až estrádní zábavu. Občas něco pobaví, ale na dnešní dobu hodně z toho bohužel zestárlo. Každopádně nejslavnější italský komediální fenomén své doby byl tímto odstartován, aniž by kdo tušil, kolik nakonec vznikne dílů. (08.01.2019)