Gadžo (S02E02)

Pane Kratochvíle, Váš manipulativní selfie-dokument o jedné cikánské rodině, které platíte nájem a ti vám za to podlézají myslíte vážně? Vy asi vycházíte z konceptu, že členové většinové bílé společnosti jsou omezení rasističtí idoti. Sám jste uvedl, že by se lidé měli stydět za svůj odpor k cikánskému etniku (proč ten odpor mají už 700 let se intelektuálně nezamyslíte). Já to vidím jinak. Podle mě jsou zdejší lidé velmi tolerantní a umírnění. Nechají si obrazně i doslovně řečeno skákat po hlavách od cikánů a český stát jim ještě v tom pomáhá. Nebude to dlouho trvat a dojde k výraznějším rasovým konfliktům, takže si nachystejte kameru a točte to. Třeba Vám časem dojde, kde je skutečná podstata problému. 24%. PS: Vypadáte jako dvojník Jareda Leta, běžte to zkusit do Hollywoodu, tady je Vás škoda. (27.05.2014)

Lidé, co mají rádi jazz jsou mi sympatičtí. Jaroušek s paňmámou a skorosynkem vypadali opravdu pohodově a přátelsky. Jednoduší, ale srdeční. Líblo se mi, jak vzali Tomáše do rodiny. Ale podobné přijetí zažila i moje kamarádka, která bydlí kousek od Cejlu - jako sousedé jsou skvělí. Možná trošku hlučnější, ale družní. Dokument - tedy Tomáša zkušenost a její zpracování je zajímavým přínosem. Netvrdím, že bych ho chtěla následovat ... (29.04.2014)

Tak jak pěkný příběh, lahodný nám filmař podal...Začalo to pro mě přesvědčivě. Chtěl jsem být filmařem, mít pěknou ženu, točit filmy. A to se mi splnilo. Jenomže...žena chtěla hypotéku, já se jí obával, tak jsem o ni přišel...A uživit se filmem, jak jsem zjistil, taky není snadné...A pak se poradí s rodiči, dědečkem a babičkou, a zajede do problémové oblasti, kde by si rád pronajal bydlení. Je mírně odrazován, a dohodnou se na pokoji, který je v dezolátním stavu, ale Rom mu vysvětlí, že brzy nebude, že nakoupí chemii a barvy, a bude vše okey. Zaplatí i s kaucí něco přes sedm tisíc, ale jelikož následující měsíc neplatí řada lidí (pestré důvody), tak mu Romka sníží nájem o vratnou kauci...Hláška filmu - jelikož mám auto, a kameru, stávám se nejbohatším člověkem v baráku...Maník představí tyhle Romy svým rodičům, i dědečkovi a babičce, a pak se jich zeptá, zda by už šli v Brně třeba bez obav po ulici Cejl - a oni odpoví, že jedině s tímhle Romem, ale že fakt měli předsudky asi přehnané. Výsledek celého dokumentu - parádní agitka jak Romové a Gadzové (což prý neznamená běloch, ale jiný než Róm), tak si mohou kápnout do noty...Porovnej s Výměnou manželek, a podobnými pořady, a co člověka zarazí, tak je docela plochý děj, ve kterém schází víc konfliktů, které museli mezi sebou za půl roku společného soužití zažít. ...Ale pobavil jsem se, sedlo mi to. (28.04.2014)

Dokument přeci neznamená totéž co sociologický výzkum, pro jehož relevantnost je nutné mít reprezentativní vzorek. Autor navíc přináší pohledy obou znesvářených stran. Ano, možná měl štěstí na romskou rodinu. Možná měl štěstí na to, že romští narušitelé našich "bílých" dokonalých životů byli v době natáčení zrovna úplně v klidu a nespokojení "bílí" vypadali jako váš neurotický soused, který ví i o tom, kolikrát denně/potažmo v noci chodíte na záchod. Možná měl štěstí a natočil zrovna takové "vlastence", kteří působili nadmíru tupě a zaslepeně. Možná není všechno tak jednoduché, jak se v dokumentu tváří, to však neznamená, že by podobné autorské snímky nebyly potřeba. P.S. A komu se to stále nelíbí, stačí se obrátit k filmografii pana Magnuska, který svůj světonázor prezentoval hned ve třech "nadmíru kvalitních" celovečerních filmech. (23.04.2014)

Skvělé. Směrem k Tomáši Kratochvílovi smekám uznale klobouk. Od začátku dokumentu jde o (přiznané a proklamované!) zážitky jednoho člověka, odehrávající se převážně v rámci malé komunity, po dobu půl roku. Jde o mikropříběh, ze součtu kterých je ta naše objektivně neuchopitelná realita tak nějak poskládaná, a který zdaleka nemá ambice ji popsat celou. Tomáš se otevírá divákovi názory i životní etapou, ve které se nachází, a to s obdivuhodnou lehkostí onoho každodenního žití, až překvapivě vzdálenou do absurdna vytočeným dojmům světa mediálního kýče a konspiračního narativu. Nechává k sobě (a k nám) jen a pouze promlouvat několik málo lidí. Přemítá, diskutuje a tuto žitou každodennost - směrovanou přiznaným námětem díla - předává dál. Odborných antropologických prací, založených na dlouhodobém terénním výzkumu, které jdou mnohokrát více do hloubky, bylo napsáno spousta. Jenže ty nikdo nečte, maximálně z nich nějaký pseudospasitel napřesdržku drze vytrhne a šeredně překroutí jakousi citaci. Tato popularizační rovina sociální a kulturní antropologie má velkou sílu a výpovědní hodnotu, snad i proto, že si může dovolit být více na osobních emocích postavená. Snad ten banální příběh několika rodin dokáže naprasknout onu debilní nerealitu hloupě paušalizujících obecných pravd, internetových hovadin, davové hysterie a nebezpečného přijímání myšlenky kolektivní viny a vzdálí diváka od černobílého světa zjednodušování a fanatismu. Gadžo není manipulativní. Je názorový, subjektivní, laskavý a uvěřitelný. Děkuju za to. (24.04.2014)