Orange Is the New Black

2014: Nakonec jsem neodolal, a neustále doporučovanou internetovou senzaci" loňské sezony zkusil v jednom dlouhém maratonu. A upřímně řečeno, jako první věc, kterou bych rád slyšel od lidí, co tomu dávají maximální hodnocení, by rozhodně mělo být - viděli jste Oz, ano/ne. Protože právě nejlepší vězeňský seriál všech dob je tu zjevnou inspirací, ovšem jeho ženská verze působí jako mockrát přelouhovaný čaj, až z toho vyleze jen taková lehce zabarvená vodička... Proklamovaná komediální část nefunguje prakticky nikdy, a až když se začne trochu něco vážného dít (cca v polovině sezony kdy jde Piper na samotku) vyslouží si show alespoň ty tři hvězdičky. Cast přitom není špatný, a některé zápletky jsou nadhozené nadějně, ovšem to je víc zdůrazní jejich sterilnost - že by si Netflix nemohl dovolit ani to, co kabel před mnoha lety? Každopádně konec první řady je nadějný, pokud pojede druhá v podobném tempu jako posledních několik dílů první, vyslouží si to o hvězdu víc... EDIT 2019: jednu chvíli to nakonec byl můj oblíbený aktuálně běžící seriál, ale poslední sezona, to je opravdu tragédie, čirá agitka, neschopnost nějak uzavřít osudy hrdinů v sezoně, o které předem vím, že je poslední, a speciálně ve srovnání se souběžně běžícím australským Wentworth vypadá OITNB jako hodně amatérský pokus. Škoda. (14.06.2014)

Jenji Kohan priniesla skvelý seriál Tráva a hneď po jeho dokončení sa vrhla do väzenského mundúru. Potenciál námetu nemalý, nie síce tak atraktívny a na možnosti bohatý ako bola Tráva, ale väzenské prostredie je proste obľúbená klasika. Dal som tomu dve série a stačilo. Na mňa primálo drsný pohľad za väzenské múry. Od ženy, pre ženy, o ženách. Veľa pocitov, žabomyších vojen. V druhej série sa jemne pritvrdilo, ale seriál svoj štýl drží. Páčilo sa mi, že je ten cirkus postáv dobre ukočírovaný a tiež postupné predstavovanie životov pred výkonom trestu. Najväčší problémom je absolútna absencia sympatií k postavám. Hlavná postava, Piper Chapman, nemá sociálnu inteligenciu, je sebecká, pritom závislá na partneroch/partnerkách a až hlúpo nestabilná v názoroch. Taký ten výplňový seriál pri čakaní na skutočnú kvalitu, ktorý má však zbytočne dlhú minutáž a priveľa dielov na sériu. (09.07.2024)

Jenji Kohan, nový mistr nekonečných seriálů. Tráva se dala vydržet do nějaké 5. sezóny (ani nevím, kolik jich bylo nakonec), tohle pro mě končí ve druhé, protože se tak nějak dá tušit, jak to bude pokračovat a že to směřuje k nekonečnému natahování. Je to škoda, protože první díly a téma obecně vypadalo nadějně... (1. sezóna - 65 %, 2. sezóna (5 dílů) - 60 %) (25.06.2014)

Po dvou sériích jsem plně spokojený, Jenji Kohan mi opět poskytla perfektní mix dramatu a komedie, člověka děj čas od času donutí k pořádnému zamyšlení podobně jako předtím Tráva, není to žádná prvoplánová a bezduchá záležitost. Ten kdo očekává komediální seriál, bude asi zklamán, protože z některých dramatických momentů až mrazí. Seriál se dá dobře srovnávat se seriálem Wentworth, přestože ten je čistým dramatem, oba stavějí na výborném scénáři a skvělém obsazení, oba nabízejí retrospektivní scény, které přibližují životy postav a oba mě dokáží vtáhnout do děje. //Dodatek po skončení seriálu: Ne všechny sezóny mě nadchly, hlavně třetí a šestá řada patřily mezi slabší počiny, jako celek mě ale seriál po celou dobu bavil. (14.09.2016)

Zásluhou postupného, do detailů jdoucího rozkrývání specifik vězeňského ekosystému, stojícím na stejně nekompromisním teritoriálním chování jako svět venku (kde ovšem mají střety různých ras a náboženství mnohem brutálnější následky), tenhle „character-driven“ seriál nikdy příliš nezabředne do emocionálních stavů a citových vztahů. Na sentimentalitu ve vězení zkrátka není dost času ani prostoru. Také díky tomu je OitNB jedním z prvních feminních (hrdě a do důsledků) seriálů, které dokáží stejně naléhavě oslovit ženy i muže. Více tady. 85% Druhá série: Přerušované vyprávění ve stylu Ztracených je již dost obnošené a navíc zhruba stejně příjemné jako přerušovaná soulož. Vyznívá hlavně jako snaha nějak seriál natáhnout na dalších 13 epizod. Flashbacky jen zřídka současný příběh organicky doplňují. Častěji jen zbytečně odvádějí pozornost, zdvojují informace, připravují nás o moment překvapení (jak se zachová Vee) a nabourávají tempo. Upozadění postavy Piper, resp. bezradnost tvůrců, co si s ní počít, rovněž působí jako nedomyšlené řešení problému, kterak jednu autobiografii rozvést na mnoho hodin děje. Přestože seriál již nemá spád první řady (výjimkou je perfektně semknutá první epizoda), nedokáže vytvořit propojený fikční svět, v němž by všechno svým způsobem souviselo se vším, a chvílemi vaří z vody, stále nabízí mnohonásobně pestřejší paletu ženských postav než většina ostatních televizních počinů, natož filmů. A právě mimořádná rozmanitost a minimální prostor pro běžně vídané ženské stereotypy jsou důvodem, proč zřejmě neodolám ani třetí řadě. 75% Zajímavé komentáře: JFL, Remedy (16.09.2014)