Orange Is the New Black

No tak mám dokoukáno kompletně všech sedm sérií. Musím říct, že i přesto, že mě tenhle seriál někdy pěkně sral a musela jsem si dát nějaký ty pauzy, byl to fajn zážitek. Originální seriál, u kterýho jsem fakt ráda, že jsem ho dotáhla do konce, a kterej za to občasný utrpení (převážně pátá série) stál. Jak říkám, mělo to svý slabý chvilky a nebylo jich málo, ale to jak autorka zakončila cestu všech postav bylo emocionální jako prase a poslední 4 díly jsem zmákla na jeden zátah. Co tomuhle seriálu ještě určitě musím ještě nechat je vývoj charakteru, hlavně u některejch postav (Taystee, Dogett..) je zmáknutej úžasně. Nevěřila bych tomu, ale tenhle seriál mi bude chybět, i když na jednu stranu jsem ráda, že už ho mám za sebou (někdy jsem uvažovala o tom, že s tim na dobro seknu, jak jsem se nudila) a že nebudou žádný nový série. Hodnocení: 7/10 (20.08.2019)

Výborná záležitost na karanténu. :) Ale začnu negativy: ústřední postava je nejdříve nemastná neslaná, postupem času se z ní stane nesnesitelná kráva, nehledě na to, že tý herečce prostě nic nevěříte, jak je afektovaná. Ačkoliv by si někdo řekl, že je to důvod to zabalit, OITNB má tolik co nabídnout co se ostatních charakterů týče, že je to v závěru jen taková malá vadička na kráse. Připadá mi, že si to i sami tvůrci uvědomují, protože postupně Piper vcelku odsunuli do pozadí. Kdo však dostává víc a víc prostoru (bohužel) je Crazy Eyes, která nejdříve baví, vyvolává lítost, ale po padesátým hysterickým záchvatu během jednoho dílu už prostě člověka šíleně irituje. Občas mi připadá, jako kdyby už taky scénáristé nevěděli co s ní. Podobně to vnímám u těch vylízaných meth heads. :) Nicméně všechny ostatní postavy jsou vymyšlené téměř geniálně. Naprosto jsem si zamilovala černošky a hispánky a jejich slovní přestřelky, kterými občas uhodí hřebík na hlavičku. Miluju ten černý, leckdy rasistický humor. :D Výborný jsou i Red s Friedou nebo Nicky a Lorna. Scéna, kdy Piper hádá, jestli umírá babička prostě nemá chybu. Jen dějově se Orange občas zadrhne a chvíli trvá, než se zase rozjede dál. Ale z dlouhodobého hlediska mě to fakt baví. Škoda změny prostředí v posledních řadách, kvalita tím význačně utrpěla, i když zase přinesla něco jiného v podání dvou znepřátelených sester. Poslední série je však vyloženě depka, podobající se spíš na Wentworth. Škoda, protože u OITNB jsem očekávala hlavně humor. (05.05.2020)

Ďalší zvratok popkultúrnej spodiny. Filmy z väzenského prostredia sú podľa mňa jedny z top, to isté platí o seriáloch. Ktorým smerom sa ale ubrala táto sračka? Dej postupuje len pomaly a nezaujímavo. Namiesto toho tam ale v jednom kuse ukazujú nahé lesby, ako si lížu kundy, dokonca aj v kaplnke. Áno pre puberťáka s polúciou to môže byť trhák, možno aj pre ženy, ak majú rovnaké chúťky, ale i pre mužov úchylov, ktorí v kinematografii nehľadajú nič hlbšie, ako takéto srágory. Je priam neuveriteľné, ako sa v tomto odpade tlačí na lesbizmus. Predstavte si Prison break, kde by polovicu časti riešili a ukazovali, ako si tam to chlapi rozdávajú, dokonca aj mimo väzenského prostredia. Orange is the new black je presne tento prípad, len nemá dej Prison breaku. Nemá vôbec nič. (29.10.2016)

Pre mňa sklamanie. Herecky, je to zvládnuté dobre. No môj problém je v scénkach v kontexte, ktoré podľa mňa veľa-krát vyzneli smiešne (a nie v tom dobrom zmysle). Ak sa počas seriálu musím veľa-krát facepalmovať, môj postoj k seriálu tým poriadne utrpí. No aby som len nepoukazovala na negatíva, tak čo sa mi zo seriálu najviac páčilo boli nahliadnutia do minulostí. Ak seriál o lezbách, tak The L Word sa mi páči omnoho viac. Od Jenji Kohan dávam prednosť Weeds. A ak seriál s oranžovými oblekmi, tak okrem tohto som zatiaľ videla iba Misfits. Mimochodom, našla som LEPŠÍ OPENING (16.04.2014)

Zásluhou postupného, do detailů jdoucího rozkrývání specifik vězeňského ekosystému, stojícím na stejně nekompromisním teritoriálním chování jako svět venku (kde ovšem mají střety různých ras a náboženství mnohem brutálnější následky), tenhle „character-driven“ seriál nikdy příliš nezabředne do emocionálních stavů a citových vztahů. Na sentimentalitu ve vězení zkrátka není dost času ani prostoru. Také díky tomu je OitNB jedním z prvních feminních (hrdě a do důsledků) seriálů, které dokáží stejně naléhavě oslovit ženy i muže. Více tady. 85% Druhá série: Přerušované vyprávění ve stylu Ztracených je již dost obnošené a navíc zhruba stejně příjemné jako přerušovaná soulož. Vyznívá hlavně jako snaha nějak seriál natáhnout na dalších 13 epizod. Flashbacky jen zřídka současný příběh organicky doplňují. Častěji jen zbytečně odvádějí pozornost, zdvojují informace, připravují nás o moment překvapení (jak se zachová Vee) a nabourávají tempo. Upozadění postavy Piper, resp. bezradnost tvůrců, co si s ní počít, rovněž působí jako nedomyšlené řešení problému, kterak jednu autobiografii rozvést na mnoho hodin děje. Přestože seriál již nemá spád první řady (výjimkou je perfektně semknutá první epizoda), nedokáže vytvořit propojený fikční svět, v němž by všechno svým způsobem souviselo se vším, a chvílemi vaří z vody, stále nabízí mnohonásobně pestřejší paletu ženských postav než většina ostatních televizních počinů, natož filmů. A právě mimořádná rozmanitost a minimální prostor pro běžně vídané ženské stereotypy jsou důvodem, proč zřejmě neodolám ani třetí řadě. 75% Zajímavé komentáře: JFL, Remedy (16.09.2014)