Need for Speed

Až nečekaně zajímavá jízda. Stejně jako Princ z Persie se (podle mého názoru) jedná o nejkvalitnější zpracování filmu podle počítačové hry. Horší než "některé" díly ze série Rychle a zběsile, ale lepší než jiné filmy z této oblasti. Aaron Paul byl ve své roli věrohodný, Imogen Poots je dostatečně sympatická a zbytek obsazení mě nezajímá. Teď ještě zfilmovat Mafii a splní se mi můj sen. (21.08.2014)

No, bitch! 130 minut (!) romantického tokání a upachtěných dialogů, mezi kterými probleskne několik fajnově vyhlížejících automobilových estrád? Nevím, jestli měl Scott Waugh někdy soudnost (jeho polodokumentární prvotina Act of Valor mě minula), ale tady jí rozhodně vykazuje naprosté minimum. Což zhruba dorovnává jeho kreativní myšlení, které spočívá v totálně bezmezné věrnosti hernímu materiálu. Need for Speed totiž doslova vypadá jako čím dál tím vyčpělejší předloha, která je zajímavá akorát ve chvílích, kdy mačkáte čudlíky na ovladači. Ten ale v kině jaksi nedostanete, takže smíte jen nevěřícně čučet na ten nejohranější příběh o pomstě, kterou vykonává banda přitroublých frajírků, od nichž by si Dominic Toretto nenechal opravit ani blatník. Nesympatické, nesmyslné (neplést s nerealistickým), s asi nejmimóznější rolí Michaela Keatona... vážně si raději pusťte tvůrci adorovaný Bullittův případ. (4/10) (10.03.2014)

Nájsť film, ktorý by sa titulom "videoherná adaptácia" mohol honosiť sebaistejšie a čistejšie než aktuálny Need for Speed javí sa ako nadľudská úloha. Zubami-nechtami pridŕžajúc sa marketingového hesla "We are gamers!" obráža Scott Waughn hernú sériu s jej formálnymi a obsahovými zákonitosťami, audiovizuálnou estetikou a poctou jazde vo vysokej rýchlosti, a dosadzuje ju do konzervatívnej hollywoodskej šablóny, ktorá vypĺňa jadro filmu. Úvod filmu, teda zhruba prvá tretina svojou poetikou zbesilej jazdy nočným mestom obrazovo i zvukovo (až do detailov takej úrovne ako podobné trasy či priam identické hudobné motívy) nevídane presne zodpovedá neónami presvetlenému NFS: Carbon (paradoxne kedysi rozporuplne prijímanému, dnes už klasickému dielu série - žeby si Waughn takto metaforicky prorokoval osud vlastného filmu?), a to aj vrátane do podoby pásových manekýnov štylizovaných hercov v roliach prázdnych postáv, vypĺňajúcich klipový príbeh suchými replikami bez emócií v medzerách medzi efektnou akciou (dokonca aj deštrukčný model a premávka presne zodpovedajú svojmu predobrazu). Najväčšou chybou je tak absencia pravého hráčskeho zápalu, ktorý by vyhecoval hercov/postavy (neplatí pre Aarona Puaula, ktorý sa ako jediný s úspechom pokúša o dodanie hlbšieho citového rozmeru svojmu hrdinovi) aj diváka na novú úroveň. Po úvodnej partii prichádzajú na scénu inšpirácie novodobou tvárou značky, ktoré mi už nie sú tak po chuti. Zbytočný objem dialógov a občasná nedomyslenosť (odhliadnuc od kvality scenára ako takého) dočasne zatieňujú niektoré elegantné riešenia situácie a ukážkové adrenalínové scény spojené s kaskadérskymi kúskami (známy trademark hernej série - spomaľovačky, skratky, bloky, vyraďovanie policajných vozidiel), a napriek rozsiatym, aspoň čiastočne funkčným gagom a osviežujúcemu (byť infantilnému a častejšie nemiestnemu) humoru sa dostavuje pocit nudy. Všetky prešľapy v jadre vynahrádza až záverečný závod, ktorý si berie to najlepšie z najaktuálnejších arkádových dielov (Hot Pursuit a Most Wanted) a zanieteného hráča môže opakovaným zapájaním ďalších a ďalších skalných videoherných prvkov privádzať až do stavov extatickej blaženosti zo splneného sna. Napriek scenáristickej klišé kašičky, povrchnosti a umelo naťahovanej dĺžke sa tak tento pokus stáva o niekoľko tried vydarenejším než všetky závodné filmové videoatrakcie (vrátane F&F série), ale aj valná väčšina hier prevedených do hranej podoby vôbec. Čo nie je málo - ale ani veľa. 60% (16.08.2014)

Ešte stále sa mi trasú ušné bubienky od dunivého zvuku motorov, z plátna takmer presakoval prepálený benzín a nadšenie z tejto podarenej výplachovky stále neutícha. Séria F&F je na svojom vrchole a tak mi prišiel nápad natočiť filmové spracovanie NFS ako najznámejšej automobilovej hernej série pomerne prvoplánový a zbytočný. Jednoducho sa chcel asi niekto zviesť na vlne úspechu. Všetko nasvedčovalo tomu, že tento film bude len ďalším béčkom, a obľúbeným guilty pleasure pre tých, ktorí budú krochkať nad vytunenými kárami, pri ktorých budú obstávať vyčačkné bábiky z továrne na silikón a najväčším ťahákom nebude príbeh, ale šprint na štvrť míle. A možno to tak pre niektorých intelektuálov aj je, ale na guilty pleasure mne stačil obstojný príbeh, obstojná zápletka, nešetrilo sa hláškami a scén, ktoré sa pohádali s logikou je tiež minimum. Intenzívna akcia, preteky a naháňačky veľmi realistické, diváka dostanú priamo do akcie takmer akoby bol prilepený na prednom nárazníku. Herecky taktiež výborné, dokonca by som povedal, že po hereckej stránke zvládnuté lepšie ako akýkoľvek film zo série F&F. Tá sa zdá prepožičala svoje know-how, no bola by škoda, keby oň prišla úplne. 80%. (18.08.2014)

Film především pro ty, kteří místo té prsaté brunety ze čtyřky, co vždycky tak lascivně zavrtí prdelí, když jde s košem, raději s gustem ojedou své pečlivě garážované éresko, co vždycky tak lascivně zavrtí výfukem, když mu polaskají spínací skříňku. Pro ty, kteří místo čerstvé rybiny preferují očichávat motorové zplodiny a lubrikační gel používají k tomu, aby lépe vklouzli do rozkošně zarudlé, vilně se otevírající a tou nejjemnější kůží ladně obepnuté sportovní sedačky, prsty při tom jemně polaskali vnadné křivky ergonomického volantu, tvrdě tam vrazili jedničku, s blaženým zakvílením prodřeli gumu o asfalt a udělali si smutný osobák - necelých sedm vteřin. Přitom s tou brunetou by to v pohodě zmákli za pět. Ale co taky čekat od debilní počítačové hry pro motohoniče, že? A tak totálně nesympatický boreček naloží do děsně kůl Mustangu, jenž vypadá skoro jako vytuněná Oktávie, nějakou plasticky omlazenou Bridžit Džounsnovou, načež ho (Pozor, nikoliv ji!) položí na záda a brutálně rozmrdá. Ale to jen proto, aby mohl ihned přesednout do bezpohlavního Itala, jemuž se dveře otevírají frajersky nahoru, a za mohutného hnn, hnnn, hnnnn, hnnnnnnnnn předjel čtyři podobně vyteplená auta, porazil toho zlého, záporného a veskrze prohnilého řidiče, zajistil vítězství dobra a získal lásku Bridžit, protože někdo mu tu palubovku leštit musí. Jo, a málem bych zapomněl. Taky umožnil Majklu Kítnovi udělat ze sebe na stará kolena pěkného kokota. (31.07.2014)