Odpad město smrt

Překvapivě působivá adaptace zřejmě dobré divadelní hry nebo německé filmové předlohy, kterou chci někde vidět. Výborné obsazení všech rolí (až je mi líto, že jsem nikdy nebyl na téhle partě v Divadle Komedie v Pařízkově éře) a výkony (opravdu dobrá uvěřitelná líbačka!), díky divadelnosti jsou dialogy dobře napsané. S dnešní dobou tvoří Pechlátův týpek s obavami z islámu a migrace pobavující kontext. Filmu dodává dobrou noční atmosféru zkaženého města kamera a práce se světlem. Kdyby radši vznikalo víc takových filmů. (08.10.2019)

Na divadle jsem sice Odpad město smrt neviděl, ale protože mám Fassbindera slušně přečteného, rozumím tomu, že si to chtěl vyřídit s německými měšťáky, establishmentem, který se nikdy za Fassbinderova krátkého života s válečnou minulostí důkladně nerozešel, se všemi konformisty, proti kterým se levičácký bouřlivák vymezoval, když o tom tak přemýšlím, tak ho štvalo kde co a kde kdo. Se znalostí německých dějin chápou asi všichni, proč se objevil ve hře velký Žid, a s povědomím o Fassbinderově sexuální orientaci pochopíte, proč jeho postavy mají tak komplikovanou sexualitu. Přenesením hry do českého prostředí se ale tenhle kontext ztrácí a zbyde těžkopádná snaha o velké umění. Zásadní problém mám i s Gabrielou Míčovou. Její prostitutka Romi, aspoň jak ji chápu, měla být uprostřed těch sobeckých zrůdiček, jedinou lidskou bytostí, která se nechá ostatními zneužívat, a člověk k ní měl cítit přinejmenším soucit. Míčová, netuším, jestli je to jejím herectvím, nebo na mě tak působí její osobnost, mi ale přijde stejně odpudivá, resp. nesympatická, jako celý zbytek té podivné sešlosti. Celkový dojem: 25 %. (23.03.2015)

Ako divadelná hra to muselo byť celkom obstojné, no ako film veru nie. Úvodné scény s prechádzajúcou sa Romi vyzerali naozaj sľubne, no ako náhle do príbehu vstupuje ten Žid s hubou plnou bezduchých kecov moje nadšenie opadlo. Napokon sa z toho vykľula podivná inscenácia plná absurdných zvratov v deji a nezmyselných rečí všetkých naokolo. Aj keď ústredná myšlienka pôsobila naozaj ako čistá irónia, no film ako celok ma v podstate nijako výrazne nenadchol. Očakával som určite lepšie, obzvlášť keď sa réžie ujal majster svojho remesla Jan Hřebejk. No takto to dopadne, keď sa silou mocou snažia divadelnú hru premietnuť na filmové plátno... (10.11.2014)

Mrazivá zpráva o stavu společnosti, o moci peněz a snad i o antisemitismu. Tak jsem to vnímal já, ale těch možností tu bude asi víc. Hřebejk tentokrát vykročil úplně mimo svou dosavadní tvorbu a povedlo se. Vedle výborného nasnímání minimálního prostoru se povedl především casting. Gabriela Míčová si zcela poprávu odnesla sošku Zlatého lva, ale mě v paměti zůstanou i Stanislav Majer a Martin Pechlát. Další nedoceněný kus, ačkoliv uznávám, že tohle je určeno spíše užší divácké skupině. 80% (08.01.2015)

Jak jsem psal už u filmu Zakázané uvolnění, tenhle nový Hřebejk mě baví. Možná právě tím, jak v některých svých posledních filmech opustil dřívější bezpečné pole hřejivých pelíškovek a vydal se na riskantní cestu filmové invence, což v českých podmínkách skoro automaticky obnáší narazit na divácké nepochopení. I zde jsem měl pocit naprosté tvůrčí suverenity nesmírně schopného režiséra, který by dovedl natočit takřka cokoli a má tu svobodu svoje vize realizovat, aniž by u toho musel koukat nalevo napravo (čti - brát zřetel na komerční aspekt filmu). Film jsem kdysi zatoužil vidět v momentě, kdy jsem zjistil, že vychází z Fassbindera, což je můj miláček a velký oblíbenec, ale poštěstilo se mi to nakonec po téměř 3 letech od české premiéry. Ničemu to ovšem nevadí, tohle je nadčasový film a možná i jednou dojde většího ocenění, než se mu dostalo po jeho uvedení do kin (tím větším doceněním ovšem nemyslím nějaké blbé nominace na České lvy, kterých se tomuto filmu dostalo požehnaně, ale kladnější divácké přijetí - ten film je krutě nedoceněný). Na filmu mě paradoxně nadchla jeho nefilmovost - z každého záběru, z každé repliky je evidentní, že jde o filmové zpracování původně divadelní předlohy, a tato esenciální "teatrálnost" mi zde neobyčejně sedla (i když jinak poslední dobou nemůžu činohru ani vystát a do divadel jsem zcela přestal chodit). Herci jsou naprosto úžasní - samozřejmě vede fantastická Gabriela Míčová, jejíž herecká kreace je mimořádně působivá a přesvědčivá - ale i všichni ostatní jsou neuvěřitelně výborní (například pěvecká čísla Pechláta jsou kapitola sama pro sebe, a to jsem toho chlapíka přitom nikdy dřív moc nemusel). Když jsem si přečetl, o čem původně pojednával Fassbinderův scénář, musel jsem se usmát tomu, jak byla jeho německá látka adjustována českých podmínkám, ale to konec konců ani jinak nešlo - za sebe mohu napsat, že jsem si tento film velmi užil a Hřebejk u mě získal na vážnosti - komu čest, tomu čest! (02.09.2015)