Odpad město smrt

Těžké sousto pro dramaturga, těžké pro Hřebejka a ještě těžší pro diváka. Televizní nasnímání velkého jeviště s texty RWF na mě působilo příliš vyumělkovaně, kýčovitě, neaktuálně. Nespílám režisérovi, popasoval se s tím asi ještě dobře, ta teatrálnost se příliš tloukla s obsahem a některá provolání tak působila komicky (např. výstupy pasáka Franze). (28.04.2015)

Jak jsem psal už u filmu Zakázané uvolnění, tenhle nový Hřebejk mě baví. Možná právě tím, jak v některých svých posledních filmech opustil dřívější bezpečné pole hřejivých pelíškovek a vydal se na riskantní cestu filmové invence, což v českých podmínkách skoro automaticky obnáší narazit na divácké nepochopení. I zde jsem měl pocit naprosté tvůrčí suverenity nesmírně schopného režiséra, který by dovedl natočit takřka cokoli a má tu svobodu svoje vize realizovat, aniž by u toho musel koukat nalevo napravo (čti - brát zřetel na komerční aspekt filmu). Film jsem kdysi zatoužil vidět v momentě, kdy jsem zjistil, že vychází z Fassbindera, což je můj miláček a velký oblíbenec, ale poštěstilo se mi to nakonec po téměř 3 letech od české premiéry. Ničemu to ovšem nevadí, tohle je nadčasový film a možná i jednou dojde většího ocenění, než se mu dostalo po jeho uvedení do kin (tím větším doceněním ovšem nemyslím nějaké blbé nominace na České lvy, kterých se tomuto filmu dostalo požehnaně, ale kladnější divácké přijetí - ten film je krutě nedoceněný). Na filmu mě paradoxně nadchla jeho nefilmovost - z každého záběru, z každé repliky je evidentní, že jde o filmové zpracování původně divadelní předlohy, a tato esenciální "teatrálnost" mi zde neobyčejně sedla (i když jinak poslední dobou nemůžu činohru ani vystát a do divadel jsem zcela přestal chodit). Herci jsou naprosto úžasní - samozřejmě vede fantastická Gabriela Míčová, jejíž herecká kreace je mimořádně působivá a přesvědčivá - ale i všichni ostatní jsou neuvěřitelně výborní (například pěvecká čísla Pechláta jsou kapitola sama pro sebe, a to jsem toho chlapíka přitom nikdy dřív moc nemusel). Když jsem si přečetl, o čem původně pojednával Fassbinderův scénář, musel jsem se usmát tomu, jak byla jeho německá látka adjustována českých podmínkám, ale to konec konců ani jinak nešlo - za sebe mohu napsat, že jsem si tento film velmi užil a Hřebejk u mě získal na vážnosti - komu čest, tomu čest! (02.09.2015)

Výborné herecké výkony v čele s Gabrielou Míčovou, skvělá kamera, filmařsky zajímavě využitý prostor Lucerny a pevný režijní tvar. A vůbec pro mne nemá smysl řešit, zda je to víc divadlo nebo film. Na druhé straně si nejsem jist, nakolik tím chtěl Fassbinder něco říci o světě, a nakolik to byla jen provokace. (11.11.2014)

Odpad (Prostitutka) město (Praha) smrt (PKD). Zachycení stavu, který dnes již neexistuje. Pražské komorní divadlo (PKD) ukončilo svou činnost v průběhu roku 2012 a Odpad město smrt je jedinečným epilogem uznávaného a oceňovaného souboru. Filmový přepis Fassbinderovy hry je svébytným podobenstvím lidského úpadku, korupce a nenávisti vůči druhým i sobě samému, přičemž kombinuje zcizující divadelní projev s filmovými postupy. Vysoká míra stylizace (jednotlivých záběrů či dialogů), dokonalé sepětí a souhra herců PKD a vůbec celkové zpracování dávají filmu nálepku ojedinělého projektu, který možná neosloví každého, ale většina si ho díky sugestivním obrazům zapamatuje. (11.11.2014)

Viděno na festivalu Finále 2013. Musím říci, že nesleduji novinky a nezajímám se předem o tvůrcích filmů. Většinou jen tak nějak vlezu do sálu a pozoruji. Nutno podotknout, že mě přepadla mírná nervozita a panika, když jsem v předfilmové delegaci viděl Hřebejka. Zůstal jsem, nechtěl jsem se v danou chvíli a čas připojit k popíjejícím filozofům a jejich výkladům o axiomech. A dostal jsem to, co od filmových děl očekávám. Zážitek a prožitek. V míře vrchovaté a formě velmi blízké mému srdci. Samozřejmě se může spekulovat o tom, kdo tomuto sympatickému projektu pomohl ve svém vynikajícím provedení. Jestli dílu vtiskl výraznější tvář scénář mého oblíbeného německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera, či divadelní adaptace Dušana Davida Pařízka, nebo herci divadla Komedie, kteří tyto role měli prožité už tolikrát. Ale nic z toho nemění na faktu, že jde o velmi výrazný umělecký počin. Kulisa paláce Lucerna byla zvolena velmi vhodně a dokonale zapadá do atmosféry filmu. Monology a dialogy vynikají svou inteligentní přesností. Slova létají, nebo jen tak proplouvají. Trefují se, i míjejí svůj cíl. Buší, zurčí, navazují na sebe se samozřejmou lehkostí, bzučí, štěkají, bodají, stékají, jsou ozvěnou nevyřčených vět i skutečností lidského společenství. Jejich síla odhaluje lidská nitra, psychiku jednotlivců, zakořeněný strach, tápání, bezvýchodnost, prodejnost, úplatnost, životní i společenskou vykořeněnost. Marná je snaha o hledání štěstí, vlastní identity, normálnosti. Při neznalosti cesty, či směru se do bahna marnosti, zkaženosti a dekadence zapadá hlouběji a hlouběji. Herci excelují: nešťastná prostitutka Romi (Gabriela Míčová), bohatý Žid (Martin Finger), pasák Franz (Stanislav Majer), transvestita Müler (Martin Pechát), paní Mülerová upoutaná na invalidní vozík (Dana Poláková). A Židův poskok Oskar (Jiří Černý), pro mě nejlepší herecký výkon ve filmu. Slova, marné hledání, dekadence, strach. Strach z okolí, ze skutečností, z představ, ze sebe samotného. A můj osobní chtíč po prožitku byl ukojen. Alespoň na malou chvilku. Alespoň na okamžik. (23.09.2014)