Nástrahy velkoměsta

Od doby kdy jsem Nástrahy velkoměsta viděl uplynulo docela dost času a já si z filmu skoro nic nepamatoval. Proto jsem si ho toto pondělí pustil znovu. Dnes už lépe vím, co je typický italský humor v těchto odychových komedíích a i ten se zde projevuje v podobě některých dětínských gagů, které jsou ale možná až moc jednoduché a nedojdou k nějakému většímu vyponitování, které jsem tady v několiká scénách čekal (natáčení reklamy.) Na rozdíl od některých ostatních komentujích si ale nemyslím, že by filmu pomohla účast Paola Villaggia. Nic proti němu nemá, podle mě by z toho udělal jenom zbytečnou šaškárnu, naopak Pozzettův úsporný minimalistický výraz dobře některé  vtipy vyrovnává, jeho herectví je nenucené a hlavní postava je v jeho podání sympaťák, kterému člověk to štěstí přeje. Základ příběhu o vidlákovi, co se poprvé vydá do města je poměrně srandovní a i přes pár výše zmíněných hlušších  míst nakonec přijemný, páč se objeví i pár opravdu vtipných scén (slepec), humorné podání života na venkově, mini romantická zápletka a celé mi to tak nějak připomínalo lehkou pohádku ze současnosti. Která se ale dobře sleduje a jde o sympatickou podívanou. Takže si myslím, že Nástrahám můžu ty čtyři hvězdy s čistým srdcem ponechat. Stylovou scénu  prvního bloudění městem za zvůků elektronické hudby jsem si pustil i opakovaně. (07.10.2020)

Jsem mile překvapen, že je tento film i po tolika letech tak zábavný. Asi nebylo náhodou, že před nějakýma 20ti lety se u toho váleli smíchy děti, rodiče i prarodiče. Začátek je nadupaný výborným vtipem, a co je ještě milejší, že současné komedie něco takového málokdy nabízejí. Navíc snad jen na pár okamžiků dá film pocítit, že jde o tak starou záležitost. Jinak je to absolutně bez chyb a děsná prdel! (13.11.2010)

Jedna z nejlepších úvodních scén komediálního žánru. Pokud se řadíte jako já mezi ten typ člověka, kterého rozesměje téměř cokoli, pak jste narazili na to pravé. Neuvěřitelně bizarní záběry městského utrpení vesnického joudy jsem si totiž náramně užíval. Hnidopichové si asi film neužijí při počítání nelogičností, ale jejich zaznamenávání zkrátka musíte při sledování bláznivé komedie vypustit. Mnoho komedií by na několika vybraných vtipech odsud postavila celý svůj úspěch, ale zde si připravte řádně svojí bránici. Celý film je totiž doslova nabitý naprosto úžasnými nápady a anekdotami a výsledný smích ještě násobí ta pravá nesmyslná hudba. Všichni herci hrají na výbornou a velmi mile mne překvapila i neuvěřitelně atraktivní hlavní hrdinka. Myslím si tedy, že nejen pro nás měšťáky je i velmi zajímavý průběh názorů a naivity vesnického balíka ve velké metropoli. Mám nadějný perspektivy do budoucna. Nejlepší soundtrack z filmu 80% (01.02.2013)

Nádherná bláznivá komedie, jejíž hlášky používáme ještě dnes. „Dneska se mi zdál delší.“ či „Při holení dejte nohy od sebe. To by mě zajímalo proč?“ Jsou geniální gagy. A přesto má v sobě tahle bláznovina i něco hlubšího, člověk se nejen tlemí, až padá ze sedačky, ale pohne jím lítost či doufá v opravdovou lásku postav. (12.09.2011)

Pro mnohé to bude asi jen jedna z mnoha stupidních komedií, ale pro mě (a mnoho dalších) je to takřka kultovní záležitost. :) Renato Pozzetto coby vesnický buran, nastěhovavší se do velkoměsta, je naprosto k sežrání. Za pozornost stojí také jeho "útulný" byteček, ale i spousta dalších gagů a scének (třeba ta s vesničany, jejichž jedinou kulturní zábavou je sledování vlaku, který jejich vsí projíždí). Prostě klasika, která by se hezky vyjímala po delší době zase na televizní obrazovce. (03.06.2003)