Jestřábí věž

Čenský v počátku své kariéry hrál uhlazené klaďase, až si sám v jednom rozhovoru postěžoval, že by neuškodilo, kdyby ten jeho princ aspoň občas seřval služebnictvo. Později režiséři přišli na to, že ta uhlazenost se dá docela dobře použít i na záporáky. Mezitím si střihnul magora v tomto filmu a myslím, že to zvládl dobře. Munzar a Brzobohatý pak hrají své typické role s tradiční spolehlivostí. Mnohý z nás si řekne, proč takhle zdlouhavě řešit něco, co mohl Brzobohatý vyřešit tím, že by vzal Čenského stranou a řekl mu: "Tak, a teď ti řeknu, jak to tam tehdy bylo...," ale to bychom přišli o docela pěkný film s tatranskými scenériemi. (27.03.2023)

Ukřičený film ve kterém ze sebe Čenský vydal vše co v něm je. Je to jeden z nejrozhádanějších filmů co jsem kdy viděl. Film má zajímavou nepříjemnou atmosféru. Film o staré křivdě, který doplňuje nádherné prostředí Tater. Je to napínavé, předem těžko odhadnutelné drama. Čenskýmu role protivného a zhrzeného horolezce a zároveň rádoby detektiva nádherně pasuje. K tomu jako bonus Brzobohatý, Munzar, Vaculík, Libuška.....Je to velice koukatelné, napínavé a jak jsem řekl ukřičeno-ukřivděné. (21.03.2020)

V tomto tv filmu byl Jan Čenský poněkud neklidný. Skoro jako starý Brůna. Není se co divit. Jeho bratr zařval na horolezecké výpravě v Himálají. A on měl na něj velkou citovou vazbu. Teď je nucen sledovat, jak se do jeho pietního pokoje v horském penzionu nastěhovali dva noví hosté a ten mladší z nich, Lukáš Vaculík, dokonce vyjíždí po dívce jeho zesnulého bratra. Libuško Šafránková, to jsi tedy k jeho bratrovi velmi neuctivá. Honza Čenský musí vyzvat na horolezecký souboj Radka Brzobohatého, kterého viní z bratrovi smrti, aby si na "prokleté" hoře, kterou nikdo nikdy nepokořil, vyjasnil pravdu za nevyjasněným úmrtím. Ještě než Čenský zešedivěl a dal se na moderování, uměl být i kvalitním hercem. A tady dokazuje, že je rovnocenným hereckým partnerem zkušeným kolegům, jakými tehdy byli Radek Brzobohatý a Luděk Munzar. Sice ustavičně vyšiluje, ovšem neměl jsem s tím problém. Majestátní Vysoké Tatry, respektive prostředí TANAP, se pěkně tyčí na pozadí psychologického dramatu. Antonín Moskalyk se režijně činil, jen ten Ivan Hubač ho v závěru moc scenáristicky nepodržel. Finální horolezeckou skobu zatloukl dost ledabyle a rozuzlení příběhu moc v úžas nepřivedlo. A příliš neoslnila ani vizuální stránka. Kdo má rád ty nejhnusněji nasnímané tv filmy, bude skákat do výšky osmitisícovky. A za minulého režimu protěžované horolezectví dnes působí  značně naivně a čistě archaicky. Jedná se o celkem snesitelný snímek s psychologickými prvky, co má s přibývajícími léty stoupající technickou a obrazovou nekvalitu, dobří  herci zůstali a příběh se nedá řadit k těm imbecilním. 6/10 (26.03.2023)

Nikdy jsem nemusel Jana Čenského a jeho nesympatické herectví, to samé platí i o jeho roli Petra v tomto jinak sakra kvalitním snímku z vysokohorského prostředí, který natočil zručný Antonín Moskalyk. Čenský tu hraje postavu, která se chová ukřivděně, ufňukaně a přehnaně afektovaně. Jeho bratr totiž zrovna našel ve skalách v Himálajích svoji smrt a Petr se s tím nehodlá smířit a obviňuje z bratrova úmrtí Filipa (Radek Brzobohatý), o kterém si myslí, že za bráchovu smrt může právě on, protože s ním nebezpečný výstup na horu absolvoval a že se na něj vykašlal, když se bratrovi stala nehoda. Děj se odehrává ve Vysokých Tatrách, kam přijíždí psycholog se svým synem, aby Petrovi pomohl....Nebýt zmíněné a zrovna i hlavní postavy Jana Čenského, jehož utrápeného výrazu a ukřičených gest jsem měl už plný zuby, rozhodně snímek oplývá parádní atmosférou s psychologickou rovinou, s ostatními vesměs kvalitními hereckými výkony. Velké plus spatřuji v hudbě Ivana Kurze a kameře Vladimíra Lorence. (09.12.2019)

Jeden z mnoha televizních filmů o minulým režimem snad nejvíce protěžovaném sportovním odvětví na obrazovce televize, totiž horolezectví. Hereckým zhmotněním horolezce je opět Radek Brzobohatý (což lze při jeho fyziognomii pochopit), méně už u ústřední postavy Jana Čenského, kterému se ten drsný horal nedá věřit, jeho herecký rejstřík je věru omezený a jeho tři grimasy těžko postihnou nějaký psychologický vývoj postavy. Munzar odvádí svůj (slušný) standard. Moskalykovi se nedá upřít opravdu povedená mizanscéna, prostředí Vysokých Tater je nádhera sama. Proto oku lahodí kamerové celky, které mizí až ve finální scéně výstupu na Jestřábí horu, kde kamera zabírá jen polodetaily a detaily dvou našich filmových horolezců, respektive částí jejich těl (ruce, boty, tváře...), trochu moc je tu vidět televizní přístup... (25.11.2012)