Veronika se rozhodla zemřít

Někdy i na první pohled nenápadné a zdánlivě „malé“ filmy mohou nabídnout mimořádný zážitek. „Veronika Decides to Die“ je toho dokonalým příkladem a nemusí jít nutně jen o vizuální stránku (i když v tomto případě mě absolutně neznámá Emily Young odvedla rovněž dobrou práci), ale také o vlastní přesah do našeho reálného života (vždyť ta holka měla vlastně skoro ve všem pravdu:)) Veronika, znechucená a deprimovaná současnou dobou, v sobě znovu objeví sílu žít až kvůli několika nádherným jednotlivostem-okamžikům (jak ostatně přímo ve filmu zazní), které zažije díky zvláštnímu seznámení, jehož prostřednictvím ve svém „novém“ životě najde to, co dříve tak postrádala (respektive, co jí její dřívější život nemohl poskytnout). Hluboký a psychologicky propracovaný příběh zdobí krásná, ale zároveň i obstojně hrající Sarah Michelle Gellar a samozřejmě zvolený styl vyprávění, který je tím nejlepším způsobem civilní a citlivý. Knižní předlohu sice neznám, ale třeba si ji časem pořídím.) (29.09.2010)

Veronika se rozhodla zemřít je psychologické drama, v němž je nastaveno zrcadlo nechuti, resp. chuti do života. Scény jsou skvěle zaranžované a podbarvené vynikající hudbou, což jim dodává větší hloubku. Samotné ztvárnění sebevraždy je velmi dobře vylíčené a působí opravdu sugestivně, na čemž má opět obrovský podíl písnička hrající na pozadí. Rozuzlení je skvělé, chvílemi jsem jej očekával, ale tvůrci si s divákem pěkně pohráli, tudíž jsem nakonec od své domněnky upustil. Veronika Decides to Die je působivý a povedený snímek, který hodnotím slabšími, avšak zaslouženými 4*. Myslím, že hodně lidí občas pociťovalo stejné pocity, o nichž Veronika na začátku hovoří, mnozí z nich jistě i přemýšleli o sebevraždě a chtěli umřít, ale jakmile by se dozvěděli, že opravdu umírají, přepadla by je neskutečná chuť žít. (17.11.2010)

Zhruba hodinu mě film moc bavil, už ten úvodní monolog hlavní hrdinky, který přesně pojemnoval její pocity a důvody pro onen čin, byl tak nádherně ukrutně pravdivý (jakkoliv si toto slovní spojení odporuje). Pak snímek pomalu začal ztrácet šťávu a hlavně se pozvolna ubíral jiným směrem než bych si asi přál. A od útěku to už byla taková pohádka, na kterou ne že bych věřit nechtěl, ale prostě nevěřím (alespoň, že Veronika neznala "pravdu", pak by se vědomě stala obětí klišé, o kterém mluvila v úvodu...na což ale nespíš časem stejně došlo). Původně jsem během filmu přemýšlel, že některé scény mi nepříjdou moc uvěřitelné vzhledem ke zdravotnímu stavu hlavní hrdinky, avšak závěr mi většinu těchto úvah vzal a zbyla jen divná scéna u klavíru (pro někoho možná magická či vzrušující) a nikým nepozorovaný únik. Velkým kladem snímku jsou kromě hudby a kamery herecké výkony Sarah Michelle Gellar a Davida Thewlise, no a v neposlední řadě dobře napsaná postava Veroniky (které jsem dost rozuměl). Za začátek bych dal z fleku 5*, ty se bohužel v průběhu vyprávění trošku rozmělnily a na konci z nich zbyly slabší 4* (netvrdím, že jsou zcela objektivní a řada hodnotících si 1* možná ubere, ale pro mě osobně tenhle film na průměr není). (09.12.2011)

Film od režisérky Emily Young je nedozretá a málo nápaditá storyline o Veronike, idúca viac po povrchu ako do hĺbky, s Coelhom má rovnaký akurát tak názov a knižná dejová predloha je len orietačne zachovaná. V prvom rade som čakala nátresk emócií, úvod celkom snubne divácky nažhavil a ja som očakávala emocionálny vrchol, gro celého snímku mal byť priam magický mimozmyslový zážitok...no niečo ako emocionálny boom som nedostala ani v najdôležitejšej časti - "prerode" Veroniky, zlomu v myslení, cítení, náhľadu na život...scéna pri klavíri bola "decentná", cudná a zahraná nie prežitá, čím nevydolovala zo mňa ani jednu emóciu...Režisérka tak stvorila priemerne seriózne hollywoodske drama. (19.01.2010)

Pesimisté nechť si prolog nechají vytesat jako epitaf dřív, než se neodvolatelně utvrdí ve své pošmourné vizi, která jim našeptává, že realita je to, za co ji považuje většina a jen oni nejsou s to ji přijmout - vypsaný možná nebude vyznívat tak beznadějně, jako hlas zjitřené duše - v opačném případě se myšlenky přemění v definitivní stav, nebo v jeho trýznivější podobu - kolikrát bude třeba ještě zemřít, abychom si zasloužili smrt? I s ní je to totiž stejné, jako se vším ostatním, až když se s ní blíže seznámíme, začneme se jí bát, stejně, jako nelze od všeho prchnout bez snahy o řešení, život se nám pak může stát soukromou Planetou opic... O smrti, smutku a ztrátě nadějí, ale i o zázracích, které pro oči nevidíme - tím vším je příběh Veroniky, která se rozhodla zemřít. V hodinu dvacet dva se přihodilo něco, oč jsem vůbec nestála a scénárista podcenil, i tak ale mohu mluvit o nevšední podívané, na které měl vedle citlivě zakomponované hudby podíl i výborný David Thewlis a především oduševnělý výkon Sarah Michelle Gellar. (04.01.2014)