Veronika se rozhodla zemřít

Fúúú, kdyby si po tom úvodním tříminutovém monologu hlavní hrdinka prohnala hlavou kulku a film skončil, byl by to naprosto geniální kraťas. Ono to ale pokračuje dál s nějvětším (ale přežitelným) negativem - je to hrozně předvídatelné, čitelné a nepřekvapivé. Opravdu, nic, co se v tom filmu stalo mě nepřekvapilo a nedá se říci, že bych to nečekal. Mám filmy z blázinců rád, protože v nich vystupují netypičtí lidé, trochu odlišní od té masy, kterou potkáváte v běžném životě. A tady jsou lidi zajímaví. Do filmu jsem šel, aniž bych věděl, o co jde, hlavně proto, že jsem chtěl vidět "starší" Sarah Michelle Gellar (a zjistil jsem, že bych ji chtěl vídat ve filmech více, protože její starší verze mi sedí a je sympatická mnohem více, než její mladické role). Trochu mě mrzí, že byla ve filmu jediná, které scénář a příběh prakticky vůbec neumožnil hrát. Ona tam jen byla, jen jako velké obří zrcadlo, od nějž se odrážely ostatní postavy, v rámci možností a předložených témat zajímavé a herecky alespoň nějak průbojné. Ten konec mě vyloženě zprudil. (03.04.2017)

Zhruba hodinu mě film moc bavil, už ten úvodní monolog hlavní hrdinky, který přesně pojemnoval její pocity a důvody pro onen čin, byl tak nádherně ukrutně pravdivý (jakkoliv si toto slovní spojení odporuje). Pak snímek pomalu začal ztrácet šťávu a hlavně se pozvolna ubíral jiným směrem než bych si asi přál. A od útěku to už byla taková pohádka, na kterou ne že bych věřit nechtěl, ale prostě nevěřím (alespoň, že Veronika neznala "pravdu", pak by se vědomě stala obětí klišé, o kterém mluvila v úvodu...na což ale nespíš časem stejně došlo). Původně jsem během filmu přemýšlel, že některé scény mi nepříjdou moc uvěřitelné vzhledem ke zdravotnímu stavu hlavní hrdinky, avšak závěr mi většinu těchto úvah vzal a zbyla jen divná scéna u klavíru (pro někoho možná magická či vzrušující) a nikým nepozorovaný únik. Velkým kladem snímku jsou kromě hudby a kamery herecké výkony Sarah Michelle Gellar a Davida Thewlise, no a v neposlední řadě dobře napsaná postava Veroniky (které jsem dost rozuměl). Za začátek bych dal z fleku 5*, ty se bohužel v průběhu vyprávění trošku rozmělnily a na konci z nich zbyly slabší 4* (netvrdím, že jsou zcela objektivní a řada hodnotících si 1* možná ubere, ale pro mě osobně tenhle film na průměr není). (09.12.2011)

Neměla byste opouštět tento život bez toho, aniž byste si uvědomila, že za to stojí….. V tomto malém lidském příběhu o několika osudech si na své nepřijdou pouze hledači a sběratelé mouder, ale též milovníci psychologických studií. Co jiného je pohled do života sebevraha. Jací jsou lidé s přáním umřít? Blázni? Nebo jsou jen nešťastní? Šílenství je neschopnost vyjádřit své vlastní myšlenky. A sebevrahové mohou být lidé, pro které jsou pravdivé příběhy nudné. V obou případech jde o záchranu duše. Dokázat si uvědomit tu krásu ŽÍT S VĚDOMÍM ŽIVOTA! Třeba to s pomocí Veroniky dokážete i VY! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (13.12.2009)

Naléhavost hudby! Sugestivní úvodní scéna podbarvená neméně sugestivní skladbou Everything in Its Right Place od Radiohead. Extatická expozice postavená do protikladu k záměrně ospalému minimalismu dalšího filmového plynutí. Silný motiv vody ve spojitosti s umíráním. Umírněné a nenásilné herectví. A v neposlední řadě atraktivní literární předloha... (která ale s filmem samým nemá zase až tolik společného, už jen rámcové přenesení děje ze Slovinska do Spojených států a transformace povolání hlavní hrdinky z intelektuálně usazené knihovnice na prozaičtější ekonomku napovídá, že ořezání mnoha myšlenkových vrstev Coelhova autobiograficky laděného románu bude v přímé úměře rezonovat s nižšími očekáváními amerického diváka, osobně nejvíce želím upozadění pro knihu možná stěžejního motivu Bratrstva pacientů, kteří trpí internačním syndromem, tedy dobrovolně odmítají opustit uzavřený svět sanatoria...) ,,Šílenství je neschopnost vyjádřit své vlastní myšlenky. A proto jsme my všichni ve větší či menší míře blázni..." Podobné filmy: Veronica wa shinu koto ni shita, Narušení, Prozac Nation (05.01.2010)

Někdy i na první pohled nenápadné a zdánlivě „malé“ filmy mohou nabídnout mimořádný zážitek. „Veronika Decides to Die“ je toho dokonalým příkladem a nemusí jít nutně jen o vizuální stránku (i když v tomto případě mě absolutně neznámá Emily Young odvedla rovněž dobrou práci), ale také o vlastní přesah do našeho reálného života (vždyť ta holka měla vlastně skoro ve všem pravdu:)) Veronika, znechucená a deprimovaná současnou dobou, v sobě znovu objeví sílu žít až kvůli několika nádherným jednotlivostem-okamžikům (jak ostatně přímo ve filmu zazní), které zažije díky zvláštnímu seznámení, jehož prostřednictvím ve svém „novém“ životě najde to, co dříve tak postrádala (respektive, co jí její dřívější život nemohl poskytnout). Hluboký a psychologicky propracovaný příběh zdobí krásná, ale zároveň i obstojně hrající Sarah Michelle Gellar a samozřejmě zvolený styl vyprávění, který je tím nejlepším způsobem civilní a citlivý. Knižní předlohu sice neznám, ale třeba si ji časem pořídím.) (29.09.2010)