Dozvuky

Raz za čas zavítam k našim vyšším susedom, len preto aby som sa utvrdil, že podobne ako severská kinematografia, tak aj v Poľsku absencia slnečného svetla, spôsobuje akúsi zvrátenú túžbu robiť ťažké filmy idúce až k tej povestnej ľudskej hranici. Dozvuky síce nie sú až tak silným filmom v spôsobe ukazovania skutočností, ale ako detektívny príbeh dávnej krivdy, kde sa ľudia správajú ako banda sfanatizovaných debilov, funguje takmer dokonale. Je to dosiahnuté hlavne ústrednou dvojicou bratov, ktorý si skvelo sekundujú a mi ako divák máme možnosť nahliadnuť do ich mikrokozmu. Poteší drobná úloha Zuzky Fialovej - ktoré je bohužiaľ za zenitom, ale akosi hrá lepšie než v celej slovenskej produkcií za posledných pár rokov. K filmu treba pristupovať veľmi opatrne, pretože aj napriek dobrej myšlienke a výborne budovanom napätí je film robený pre určitý efekt. A tým sa akosi sila diela pomaly vytráca. Iste je to pekne natočené a od prvej do poslednej minúty si to drží zaujímavosť, ale chýbal tam potrebný presah aby som mal z filmu podobné pocity ako napríklad z Honu. A nábeh na to film ponúkol niekoľko krát. Možno je to tým koncom, ktorý bol možno až príliš na hrane toho čo som ako divák schopný od podobne ladeného filmu očakávať. Inak som ale veľmi spokojný. (28.10.2013)

Velmi zvláštní film, jejž je velmi těžké hodnotit a okomentovat. Čekal jsem od něj úplně něco jiného, první půlhodina mi připadla svižná a napínavá, vyvolala ve mně zvědavost, co se v minulosti postav odehrálo. Pak se děj ale začal vyvíjet směrem, který se mi přestal líbit a zanechal ve mně rozporuplné pocity. Naprosto chápu, že bylo pro Poláky důležité natočit film s takovým tématem, ale to podání mi úplně nesedlo, včetně rozuzlení a závěru. Je to určitě kvalitní film, ale mně zkrátka úplně nesednul. (25.03.2015)

"Nahnali Židy do domu, zapálil jej, a když matky vyhazovaly své děti okny ven, aby je zachránily, vracely je vidlemi zpět..." Ne Němci. Poláci! Sousedé z vesnice. Neskutečně silné, emotivní drama, které si o sobě Poláci dokázali natočit, a to nejen jako vypořádání se s historií, ale také jako snímek současného polského antisemitismu. (27.05.2017)

Nie je jednoduché pátrať po minulosti a potom jej čeliť zoči-voči. Poľský príspevok dokáže odkrývať temnú minulosť postupne a obdivuhodne sa hraje s diváckymi emóciami. Tie sú vybičované ako aj atmosféra vidieka, kde sa príbeh odohráva. Zdá sa, že dedinské prostredie nám so zanovitými a tvrdými charaktermi v poľskom filme pripraví ešte nejedno prekvapenie. (14.04.2013)

,,Statečný Kalino, a ty statečný Kalino, pravdu chceš znát? A jsi si jistý že tě ta pravda neotráví?“  Ten příběh pogromu v Jedwabném znám už z divadelní hry  Tadeusze Słobodzianka Naše třída. Oproti této skvělé hře má film podobu jakésiho thrilleru či detektivky, v níž v roli „vyšetřujících“ vystupují dva bratři (Józef a Franciszek), mezi nimiž (kvůli emigraci jednoho z nich v 80 letech do Ameriky) jinak panují spíše napjaté vztahy. Napjaté vztahy od začátku panují i mezi Józefem a zbytkem vesnice. Musím přitom říct, že když jsem viděl obraz obilného pole se spoustou židovský náhrobků, vůbec jsem se tomu napětí nedivil a trošku jsem i dával za pravdu výtce Franciszka adresované Josefovi: „Proč se kurva staráš radši o mrtvé než o živé“. Ale jak postupně to napětí ve vesnici rostlo, mě film totálně vcucnul. A když už by se napětí dalo krájet, přišla (možná zbytečně rychle) překvapivá pointa a po ní ještě mrazivý závěrečný obraz ukřižování… Uff... (13.09.2022)