Kluk ve světě příšer

O anime toho vím asi tolik, co "mistr" Kumatetsu o meditaci. Několikrát jsem do žánru zkoušel proniknout, ale uřvané kreslené postavičky se mi zatím pod kůži moc nedostaly. Po Klukovi ve světě příšer jim ale ještě šanci dám. Tohle mě totiž bavilo. Hodně bavilo. Mamoru Hosoda pro mé v kině(!) uspořádal výlet do světa, který jakoby vypadl ze všech těch rozmazaných dětských snů a přestav. Navíc mi k tomu pustil parádní hudbu, která místy utekla někde ze Sedmi statečných. A světe příšer div se, ono to s animovanými obrázky fungovalo na jedničku. Snad jen ke konci bych se pár střihům nebránil. (14.05.2016)

Tak předně moje favoritka Aoi tu měla nezvyklou dabovací roli, ale zhostila se jí excelentně, Ren (Kyuuta) v jejím provedení měl neskutečný náboj. Začátek filmu působí sice dost dětským dojmem, ale postupně se v této pohádce dopracujeme i k vážným tématům typu přátelství, odhodlání, oddanosti či temné stránky lidského srdce, romantická linka samozřejmě nechybí. S výjimkou závěru by se dalo říci, že při přebíhání mezi dvěma světy (lidský a příšerový) se střídá komediální a dramatická část příběhu, ač jako všude, i zde se najdou výjimky. Hudba není vůbec špatná, animace působivá, takže pokud to celé shrnu, kvalitní animáč jež dokáže nejen dobře pobavit. (30.09.2017)

Další úlitba třináctiletému synovi, fandovi do všeho japonského, za to, že se mnou na letošní hradišťské filmovce bez reptání useděl všechny ty Vášně, Manily ve spárech světla a Matky Johany od Andělů. A opět jsem nelitoval – z manga filmů mám pořádně nakoukaného jenom Mijazakiho a bylo moc příjemné ujistit se, že není jediný, kdo tohle médium umí dát do služeb osobité fantazie a netradičního pohledu na mezilidské vztahy, zde hlavně na vztah učitel-žák (místo klasické dvojice dokonalého mistra a postupně se zdokonalujícího studenta tu máme dva outsidery, kteří se na cestě za neustálého hašteření nevědomky podpírají navzájem). Pozoruhodné je už i jen rozložení děje mezi lidským a „příšeřím“ světem – kluk se po raném traumatickém zážitku ponoří do fantazií a prožije v nich celé dětství, teprve na prahu dospělosti zase začne brát na vědomí realitu, pohádkové království jí musí ustoupit, ale kluk si z něj zároveň přináší sílu, díky níž dokáže skutečnost unést… To není vůbec hloupě vymyšlený rámec, ve kterém se navíc odehrávají věci zábavné, poetické i přitažlivě akční a zároveň nenásilně výchovné. Jako rodinný program můžu vřele doporučit. (05.08.2016)

Jak jeden (přeber si to, jak chceš) k rodině přišel. Malý klučina uteče z domova a nechtěně překročí hranice světů připomíná Chihiro vstoupivší to země lázeňských a jiných duchů. Klučina se zabydlí u samuraje, kde oba dva se navzájem snaží najít cestu jeden k druhému. Následují skvělé a neotřelé nápady, zabalené do nenudícího příběhu a vykreslené špičkovou animaci. Nepopíratelný vztah otce-syna případně rodiče-dítěte nese s sebou ukázku vzniku pevného vztahu-pouta i přes prvotní nechutě a přemáhání se obou hrdinů ke kompromisům. Proto sledování hlavně této proměny charakterů zůstává nejdéle a jako nejsilnější zážitek. Kluk ve světě příšer – řekněme si to upřímně – je bohužel nejslabší počin Mamorua Hosody za posledních skoro 10 let, ovšem i přesto se nebojím tenhle film zařadit do světových top 10 animovaných děl 2015. Takže i když nejslabší, pořád je to jedno z top anime, které rozhodně stojí za vidění. (27.07.2016)

Bakemono no ko má určitě docela dost nedostatků, je to až moc dlouhé, místy nelogické a závěr je tak nějak hektický se spoustou CGI bordelu, že se v něm celé poselství o tom, že každý člověk má v sobě temnotu, s kterou musí bojovat, tak nějak ztrácí... Na druhou stranu je to zajímavý a příjemný příběh s pěknou animací, povedenou hudbou a vcelku sympatickými charaktery na který se mi dobře dívalo a který mě celé dvě třetiny hodně bavil (o podle mě nepříliš povedeném konci jsem se už zmínil, ještě přidám, že byl až přehnaně sluníčkový, což se mi tam po tom všem tak nějak nehodilo). Takže když si to shrnu tak mě Mamoru Hosoda v podstatě příliš nezklamal, ale proti Vlčím dětem to bylo málo hluboké, proti Letní válce méně vtipné a proti Dívce, která proskočila časem méně zajímavé. Zatím asi nejslabší film pana Hosody za posledních 10 let, ale i tak je to u mě nadprůměrné dílo. 6,7/10 (13.03.2016)