Kluk ve světě příšer

Fantaskní středověký svět příšer "za zdmi" soudobého Tokia zůstává z majoritní části neprozkoumán, takže musíme akceptovat, že o něj vůbec nejde. To důležité představuje dospívání (resp. dospění) osiřelého frackovitého kluka a nepodlehnutí temnotě osamění či jinakosti - pomocí silné vůle, výcviku, přátel, nalezením místa na slunci. Na akci se netěšte (i když závěrečná velkolepá velryba pod ulicemi metropole stojí za to), rozvážné anime se více zaobírá hlubšími "existencionálními" aspekty lidské duše; zároveň však rozehrává vtipnou báchorku o vzájemném, až rodičovském sblížení hádavého učedníka s nabručeným, prostopášným, cholerickým mistrem. (18.10.2016)

O anime toho vím asi tolik, co "mistr" Kumatetsu o meditaci. Několikrát jsem do žánru zkoušel proniknout, ale uřvané kreslené postavičky se mi zatím pod kůži moc nedostaly. Po Klukovi ve světě příšer jim ale ještě šanci dám. Tohle mě totiž bavilo. Hodně bavilo. Mamoru Hosoda pro mé v kině(!) uspořádal výlet do světa, který jakoby vypadl ze všech těch rozmazaných dětských snů a přestav. Navíc mi k tomu pustil parádní hudbu, která místy utekla někde ze Sedmi statečných. A světe příšer div se, ono to s animovanými obrázky fungovalo na jedničku. Snad jen ke konci bych se pár střihům nebránil. (14.05.2016)

Fakt, že nikdo nevidí, že ve světě příšer je minimálně jedno další lidské dítě, které na sobě nosí mrtvého občana světa příšer, mi svou hloupostí připomnělo Pokémony, v nichž Rakeťáci dokázali skrýt svou identitu s podobně nepochopitelným umem. Takové drobnosti trochu kazí požitek ze scenáristické hry 'kdo koho vlastně učí'. (25.08.2016)

Tímto filmem Hosoda definitivně potvrdil, že pokud jde o zpracování tématu hledání sama sebe v období dospívání a vztahu mezi dospívajícími dětmi a rodiči, nemá na poli anime momentálně konkurenci. Aneb co mohl být svého času Spike Jonze, ale nebyl. Útěky před realitou, v níž se hrdina cítí být vyvržen společností a jejími nároky, do fantaskního světa, kde je sice cizorodým elementem, ale právě díky své odlišnosti je přijímán. Příběh o zrání a výchově, kdy dospělí vychovávají děti, ale přitom jsou sami vychováváni dětmi. Příběh o odloučení, shledání, odpuštění a dalších důležitých lidských hodnotách. Závěr mohl být možná o něco kratší, přesto tím však film neztratil nic ze svého kouzla. Kresba, animace i hudba tradičně vynikající, jak je u Hosody zvykem. Co víc si přát? (03.05.2021)

Zase jedna krásná ukázka japonské animace, kdy na první pohled máte pocit, že se jedná jen o něco, co navazuje na klasické fantasy příběhy o Opičím králi, ale ve skutečnosti se jedná spíše o film, který si bere to nejlepší z akční školy a přenáší to do roviny, kde je to přístupné dětem. Přesto dovede vyjádřit silné emoce. (27.06.2016)